Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 181/2021, ze dne 31. 3. 2021:
Tento nesprávný právní názor Krajského soudu v Ústí nad Labem nereflektoval zásadní skutečnost, že obviněný v rozhodné době, kdy došlo ke zcizení automobilů, zastával pozici jediného jednatele A., s jejímž majetkem učinil vytýkanou dispozici. Proto pokud v souvislosti se svým postavením statutárního orgánu činil právní či jiné úkony, resp. jednání, obviněný jako fyzická osoba vystupoval za tuto právnickou osobu jako speciální subjekt podle § 114 odst. 2 tr. zákoníku (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 440/2007, uveřejněné pod T 1014 ve svazku 38 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2007). Trestní odpovědnost obviněného Z. N. proto mohla být vyvozena pouze za jednání, kterého se dopustil jako pachatel, jenž z hlediska objektivní stránky poškodil vlastního věřitele, tj. že se trestného činu dopustil jako osoba jednající za dlužníka A., ve smyslu § 114 odst. 2 tr. zákoníku. Tato forma jednání pachatele odpovídá znakům skutkové podstaty podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli podle § 222 odst. 2 tr. zákoníku. V tomto ohledu tudíž krajský soud v napadeném rozsudku nesprávně aplikoval ustanovení hmotného práva, čímž byl naplněn obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
