Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 109/2021, ze dne 14. 4. 2021:
Nejvyšší soud jen doplňuje, že jestliže obviněnému nebyl přiznán status spolupracujícího obviněného, nelze pro mimořádné snížení trestu využít § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Obviněný pro tento institut podle § 178a tr. ř. nesplňoval podmínky, neboť zákon u něj mimo jiné vyžaduje, aby byly pečlivě zkoumány jeho osobnostní rysy, motivace ke spolupráci s orgány činným v trestním řízení a souladnost jeho výpovědi s ostatními shromážděnými důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 859/13). Z uvedených požadavků plyne výjimečný charakter tohoto institutu, na který není obecný nárok, ale je otázkou volného uvážení soudu, zda k jeho aplikaci po pečlivém zvážení všech rozhodných okolností případu a osoby pachatele přistoupí či nikoli (srov. přiměřeně např. rozhodnutí č. 24/2015 a č. 28/2020 Sb. rozh. tr.). Všechna tato hlediska soudy respektovaly a při posuzování osoby obviněného P. B. je braly do úvahy.
