Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 177/2021, ze dne 31. 3. 2021:
Ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. upravuje možnost zastavení trestního stíhání, je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému uložen nebo který ho podle očekávání postihne. Hlavním hlediskem pro použití tohoto ustanovení je úvaha, zda uložený, popř. očekávaný trest za jiný skutek (kvalifikovaný jako trestný čin) bude dostatečný ke splnění účelu sledovaného trestní sankcí; zejména je třeba uvážit, zda trest dříve uložený, popř. očekávaný, dostatečně povede obviněného k tomu, aby vedl řádný život (srov. R 23/1966), dále jde i o to, aby byla zajištěna i ochrana společnosti před pachateli trestných činů. Při rozhodování je soudce a v přípravném řízení státní zástupce povinen vycházet nejen z porovnání trestních sazeb za jednotlivé trestné činy, nýbrž i z porovnání trestů, které by měly být podle kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku (i u trestně odpovědných právnických osob § 14 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim) za jednotlivé trestné činy uloženy. Teprve po vyřešení předběžné otázky, jaké tresty by měly být uloženy za srovnávané trestné činy, může být učiněn závěr, zda trest, k němuž může stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který obviněného pro jiný čin podle očekávání postihne (srov. R 36/1970-I.) (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 2200 s).
Rozhodnutí podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. má fakultativní povahu a podobně jako v případech uvedených v § 172 odstavci 1 pod písm. b), c) a d) tr. ř. je soud může učinit ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako v přípravném řízení státní zástupce. Přichází v úvahu tam, kde by příslušný soud věc jinak řádně objasněnou nařídil ke konání hlavního líčení, přičemž jeho konání a rozhodnutí o vině se jeví být neúčelné. Tento postup má předejít poměrně zbytečnému konání hlavního líčení v situaci, kdy by jeho výsledek z hlediska účelu trestního řízení (srov. § 1) zřejmě nepřinesl žádoucí účinek (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 2484-2485 s).
