Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 35/2021, ze dne 31. 3. 2021:
Nejvyšší soud přesto alespoň stručně zmiňuje následující skutečnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2126/2000 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 77/2004 Sb. rozh. civ.), „škoda na zdraví je v příčinné souvislosti i s protiprávním jednáním těch členů skupiny škůdců, kteří sice na poškozeného bezprostředně fyzicky nezaútočili, avšak v domě poškozeného se podíleli na předem domluvené akci směřující k úmyslnému útoku na majetek a domovní svobodu, při němž bylo možno předpokládat i fyzický odpor napadených; společná odpovědnost všech škůdců přitom není vyloučena tím, že nelze jednoznačně určit podíl jednotlivých osob na dosažení celkového výsledku (na vzniku škody)“. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 25 Cdo 269/2014 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 101/2014 Sb. rozh. civ.), „každý z ozbrojených útočníků odpovídá společně a nerozdílně za škodu, jestliže při společně vedeném útoku, kterým vyvrcholilo jejich předchozí agresivní chování vůči více osobám, usmrtili jednu z napadených osob, a to i tehdy, jestliže v trestním řízení nebylo prokázáno, který z útočníků vedl smrtící úder“
