Institut spolupracujícího obviněného – JUDr. Vladimír Janošek, advokát

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1289/2020, ze dne 24. 3. 2021:

Obecně je třeba konstatovat, že institut spolupracujícího obviněného podle § 178a tr. ř. je institutem trestního práva procesního. Mohlo by se jevit, že z pohledu tohoto závěru není uplatněná dovolací argumentace podřaditelná pod zvolený dovolací důvod a že by bylo možno uzavřít, že tato dovolací argumentace stojí zcela mimo rámec zvoleného dovolacího důvodu a že nemůže zakládat přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu v rámci řízení o dovolání. Protože ovšem obvinění, tedy i obviněný S., tuto námitku uplatnili s argumentací, že postupem orgánů činných v trestním řízení z pohledu řešení otázky, zda měli být označeni za spolupracující obviněné podle § 178a tr. ř., došlo k porušení práva na spravedlivý proces, jenž je zakotveno např. v čl. 36 odst. 1 Úmluvy a čl. 6 Úmluvy, když také nelze pominout, že institut spolupracujícího obviněného má významné hmotněprávní důsledky, jak bude rozvedeno dále, považoval Nejvyšší soud za nutné na tuto námitku reagovat. Zde je třeba objasnit, že podstatou dovolací argumentace obou obviněných je námitka, že orgány činné v trestní řízení a to zejména v přípravného řízení, v nich fakticky vyvolali záměrně dojem, že budou bráni jako spolupracující obvinění podle § 178a tr. ř. a že na základě vyvolání tohoto dojmu od nich získaly doznání k trestné činnosti a poté jim status spolupracujícího obviněného nepřiznaly, čímž porušily princip nemo se ipsum accusare. Jak již bylo naznačeno, vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace považoval Nejvyšší soud za nutné na předmětnou dovolací argumentaci reagovat, neboť podle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu by případné procesní pochybení mohlo za jistých okolností naplňovat zvolený dovolací důvod. Bylo by tomu tehdy, pokud by procesní pochybení bylo takového rázu, že by mělo za následek nepoužitelnost určitého důkazu, který by byl pro formulování skutkového stavu podstatný a proto by takové procesní pochybení mohlo zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010) nebo kdyby v řízení bylo porušeno právo na spravedlivé řízení jako celek. O takovou situaci se ovšem v dané věci nejednalo.

Institut spolupracujícího obviněného je v trestním řádu upraven v ustanovení § 178a tr. ř. Podle § 178a odst. 1 tr. ř. může státní zástupce v obžalobě označit obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný a) oznámí státnímu zástupci skutečnosti, jež jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech; b) dozná se k činu, pro který je stíhán, přičemž nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě; a c) prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující obviněný, a považuje-li státní zástupce takové označení za potřebné vzhledem k povaze trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s přihlédnutím k trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal a jaké následky svým jednáním způsobil. Všechny tyto podmínky musí být splněny kumulativně, aby státní zástupce mohl označit obviněného za spolupracujícího obviněného, přičemž dovolací soud akcentuje skutečnost, že státní zástupce takto obviněného může označit, nikoliv musí. Jinak vyjádřeno, aby obviněný mohl být označen za spolupracujícího obviněného ve smyslu § 178a tr. ř., musí být splněny všechny shora uvedené podmínky uvedené v § 178a odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř., (formální předpoklady), když ovšem nesplnění, byť jen jedné z nich má za následek, že nelze vůbec uvažovat o tom, aby obviněný byl označen za spolupracujícího obviněného. Současně platí, že po splnění všech podmínek uvedených v § 178a odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. musí státní zástupce následně zvažovat splnění podmínek uvedených v § 178a odst. 1, věta poslední, tr. ř. (materiální podmínky), neboť až poté může rozhodnout, zda obviněnému status spolupracujícího obviněného podle § 178a odst. 1 tr. ř. přizná či nikoliv, když i po splnění všech podmínek uvedených v § 178a odst. 1 tr. ř. není na této označení právní nárok, jeho postup je fakultativní. Tento závěr vyplývá z dikce ustanovení § 178a odst. 1, věta první, tr. ř., kde je výslovně uvedeno, že takto učinit státní zástupce může, nikoliv musí, když při rozhodování o přiznání statusu spolupracujícího obviněného musí vždy pečlivě zvažovat nejen podmínky formální, ale zejména hlediska uvedené v § 178a odst. 1, věta poslední, tr. ř. (materiální podmínky). Jestliže státní zástupce shledá splnění zákonných podmínek pro označení obviněného jako spolupracujícího obviněného podle § 178a odst. 1 tr. ř., musí takto obviněného vždy označit v obžalobě. Zde se ještě sluší poznamenat, že označení obviněného jako spolupracujícího obviněného v obžalobě podle § 178a odst. 1 tr. ř. má významné důsledky, které mají přesah do hmotného práva. Jedná se zejména o skutečnost, že státní zástupce může za určitých okolností (viz § 178a odst. 2 tr. ř.) v obžalobě přímo navrhnout, aby bylo upuštěno od potrestání takto označeného obviněného (viz § 46 odst. 2 tr. zákoníku) nebo upuštěno od potrestání s dohledem (viz § 46 odst. 1 tr. zákoníku), když se opětovně ze strany státního zástupce jedná o fakultativní postup, na který není právní nárok a skutečnost, že u spolupracujícího obviněného lze trest snížit za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku (v době rozhodování soudů podle § 58 odst. 4 tr. zákoníku) pod dolní hranici zákonné trestní sazby.

Jak již bylo uvedeno, oba dovolatelé naznačují, že jim byl status spolupracujícího obviněného záměrně slibován orgány činnými v trestním řízení, ačkoliv orgány činné v trestní řízení neměly od prvopočátku v úmyslu jim tento status přiznat, přičemž tato nepravdivá informace ze strany orgánů činných v trestním řízení ovlivnila jejich výpovědi, a proto byl obsah jejich výpovědí v přípravném řízení takový, jaký byl. Z pohledu této argumentace je třeba vyzdvihnout některé skutečnosti. Především je třeba uvést, že pro posouzení věci není důležité a rozhodující, zda bylo obviněným policejním orgánem sděleno, že jim status spolupracujícího obviněného může být přiznán, popř. zda to policejní orgán navrhoval státnímu zástupci, takže v tomto směru nebylo nutno provádět nějaké dokazování a soudy nižších stupňů postupovaly správně, pokud neprováděly žádné dokazování ohledně tohoto tvrzení obviněných. Při formulování tohoto závěru je třeba zdůraznit, že status spolupracujícího obviněného nemůže přiznat obviněným policejní orgán, přičemž jeho přiznání není vázáno na nějaký návrh (správně podnět) na tento postup ze strany policejního orgánu, když ovšem lze připustit, že v praxi velmi často bude ze strany policejního orgánu navrhováno státnímu zástupci zvážit tento postup, ovšem případné podání tohoto podnětu neznamená, že je tímto podnětem státní zástupce nějak vázán. Obecně z pohledu postupu policejního orgánu lze připustit, že poučení o možnosti získat status spolupracujícího obviněného, bude i součástí standardního poučení osoby podezřelé ze spáchání trestné činnosti nebo obviněného v případech kdy takový postup bude odůvodňovat trestný čin, pro který se řízení vede. Rozhodující a důležitá je ovšem skutečnost, že status spolupracujícího obviněného může obviněnému přiznat jen státní zástupce, což je výrazem postavení státního zástupce v rámci přípravného řízení, který jako jediný oprávněný orgán může podat obžalobu či návrh na potrestání k soudu. Zde je také nezbytné zdůraznit, že tato skutečnost byla nepochybně oběma obviněným známa, stejně jako jejich obhájcům, když v přípravném řízení od okamžiku sdělení obvinění podle § 160 odst. 1 tr. ř. měli obhájce, takže jim byla poskytnuta odpovídající právní pomoc a jejich právo na obhajobu bylo plně respektováno, o čemž nakonec svědčí skutečnost, že návrh na přiznání statusu spolupracujícího obviněného podali jejich obhájci státní zástupkyni, takže ze strany policejního orgánu nemohli být uvedeni v omyl, že návrh policejního orgánu na jejich označení za spolupracující obviněné automaticky znamená, že jim tento status bude přiznán.

Z pohledu shora naznačených závěrů je třeba konstatovat, že ze spisového materiálu není pochyb o tom, že výslech podle § 178a tr. ř. byl iniciován nikoliv orgány činnými v trestním řízení, ale samotnými obviněnými S. a B. prostřednictvím jejich obhájců (viz č. l. 2244-2245, č. l. 2242), byť tato skutečnost není podstatná. Na žádost obviněných reagovala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze JUDr. Ivana Komárková přípisy ze dne 28. 8. 2014 (viz č. l. 2246, 2247), které obsahovaly informaci, že státní zastupitelství bere žádost na vědomí, že bude zvážen tento postup a o dalších krocích v tomto směru pak budou obvinění informováni. Již z této informace muselo být obviněným a jejich obhájcům zřejmé, že jejich žádost je zvažována, ale že jim státní zástupce netvrdí, že jim status spolupracujícího obviněného bude přiznán. Následně byl sepsán dne 1. 10. 2014 (viz č. l. 2252-2255) podle § 178a odst. 3 tr. ř. protokol o výslechu obviněného S., kdy výslech prováděla státní zástupkyně, a to za účasti advokátní koncipientky obhájkyně JUDr. Hrdé. Protokol o výslechu obviněného B. podle § 178a odst. 3 tr. ř. byl realizován státní zástupkyní dne 3. 10. 2014 (viz č. l. 2256-2257) za účasti obhájce JUDr. Petra Velínského. Zde je třeba uvést, že tento postup odpovídal plně dikci ustanovení § 178a odst. 3 tr. ř. a z toho, že státní zástupkyně tento výslech realizovala, nelze dovozovat nějaké uvedení v omyl obviněných v tom směru, že jim bude status spolupracujícího obviněného přiznán či je jim snad přiznáván. Z dikce ustanovení § 178a odst. 3 tr. ř. lze dovodit, že státní zástupce musí tento výslech realizovat a teprve poté může kvalifikovaně rozhodnout, zda status spolupracujícího obviněného bude přiznán či nikoliv, když ovšem svůj závěr ohledně této skutečnosti nemusí sdělit obviněnému a jeho obhájci ihned v rámci výslechu podle § 178a odst. 3 tr. ř., může ho sdělit i později, ovšem nejpozději tak může učinit při rozhodnutí o podání obžaloby, když toto je mezní okamžik, kdy státní zástupce může obviněného za spolupracujícího obviněného v obžalobě označit. Lze konstatovat, že oba obvinění byli při předmětných výsleších před započetím samotného výslechu náležitě poučeni o svých právech podle § 178a odst. 1, odst. 2 tr. ř., o podstatě označení za spolupracujícího obviněného, o povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v § 178a tr. ř., jakož i o tom, že pokud by v přípravném řízení či v řízení před soudem porušili své závazky, nebyli by považováni za spolupracujícího obviněného. Byli tedy poučeni o možnosti státního zástupce je označit za spolupracující obviněné v obžalobě, nikoliv o povinnosti státního zástupce je takto označit, a současně jim byly sděleny všechny zákonné předpoklady, jež musí obvinění naplnit, aby takto případně mohli být označeni. Lze tedy uzavřít, že uvedenými přípisy i výslechy podle § 178a odst. 3 tr. ř. nebyl ze strany státní zástupkyně v obviněných nikterak vzbuzován dojem, že jejich označení za spolupracující obviněné je postaveno najisto. Obecně je třeba zdůraznit, že samotné poučení o předpokladech, za kterých lze obviněného označit za spolupracujícího obviněného, nelze interpretovat tak, že by tímto dávala státní zástupkyně najevo, že obvinění budou označení za spolupracujícího obviněného, neboť jak již bylo naznačeno, jedná se o standardní postup, který musí předcházet vlastnímu rozhodnutí státního zástupce o tom, zda k takovému označení obviněného přistoupí, když po tomto poučení a zejména patřičnému objasnění institutu spolupracujícího obviněného, teprve poté může obviněný, který usiluje o postavení spolupracujícího obviněného podle § 178a tr. ř. splnit předpoklady uvedené v § 178a odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. a následně může státní zástupce teprve náležitě posoudit, zda obviněnému přiznat status spolupracujícího obviněného podle § 178a tr. ř. či nikoliv.

Na tomto místě je vhodné uvést, že mimo podmínek uvedených v § 178a odst. 1 písm. a), b) tr. ř. (označení rozhodných skutečností, doznání obviněného) je dalším předpokladem pro udělení zmiňovaného statusu prohlášení obviněného o souhlasu s označením za spolupracujícího obviněného [§ 178a odst. 1 písm. c) tr. ř.], které musí být učiněno poté, co je proveden výslech státním zástupcem podle § 178a odst. 3 tr. ř. a obviněný je státním zástupcem poučen o statutu spolupracujícího obviněného, zejména o všech povinnostech spolupracujícího obviněného v rámci řízení. Obviněný musí učinit prohlášení o tom, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující obviněný. Forma prohlášení může být písemná nebo může být zahrnuta do protokolu o výslechu obviněného podle § 178a odst. 3, případně dalšího protokolu o výslechu obviněného. V praxi bude namístě spíše i tuto (stejně jako ostatní) náležitost označení obviněného za spolupracujícího začlenit do protokolu o výslechu podle § 178a odst. 3 tr. ř. (In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2321). Zde je třeba uvést, že ze zmiňovaných protokolů o výsleších obviněných podle § 178a odst. 3 tr. ř. však není patrné, a toto není zjevné ani z listinných materiálů založených ve spise, že by jeden či druhý obviněný učinil vůči státní zástupkyni po svém poučení podle § 178a odst. 3 tr. ř. prohlášení o souhlasu s označením za spolupracujícího obviněného. Již z tohoto je zřejmé, že obvinění tuto samostatnou podmínku pro přiznání institutu spolupracujícího obviněného nesplnili. Současně je na místě zdůraznit, že oba obvinění byli o nutnosti učinit toto řádné prohlášení poučeni, když, jak již bylo uvedeno, měli v trestním řízení obhájce, kteří si této podmínky nepochybně byli vědomi.

Ze samotného spisového materiálu je patrno, že v rámci výslechu podle § 178a odst. 3 tr. ř. oba obvinění po náležitém poučení sdělili k věci určité skutečnosti, přičemž k tomu, zda se jednalo o skutečnosti způsobilé významně přispět k objasnění zločinu se vyjádří Nejvyšší soud dále, byť je třeba zdůraznit, že posouzení této podmínky primárně náleží vždy státnímu zástupci. Zde je ovšem třeba uvést, že obviněný B. označil toliko určité skutečnosti vztahující se ke splnění podmínky podle § 178a odst. 1 písm. a) tr. ř., když lze mít za to, že již samotné jeho označení těchto skutečností bylo jistým způsobem vágní, neboť obviněný uvedl skutečnosti, které v té době byly již orgánům činným v trestním řízení známy z jejich předchozího šetření podle § 158 tr. ř., tedy neuvedl žádné nové relevantní skutečnosti o fungování této organizované skupiny včetně řádného objasnění svého zapojení do činnosti této skupiny a jeho vědomostí o tomto zapojení do činnosti této organizované skupiny. Již z tohoto pohledu bylo nepochybné, že ze strany obviněného B. nebyla řádně splněna podmínka uvedená v § 178a odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně je třeba uvést, že v době sepisování protokolu podle § 178a odst. 3 tr. ř. nebyla u obviněného B. splněna podmínka jeho doznání podle § 178a odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy, že se doznal k trestnému činu, pro který byl stíhán, neboť pokud se v ustanovení § 178a odst. 1 písm. b) tr. ř. hovoří o doznání, tak se tímto rozumí výslech obviněného po sdělení obvinění (§ 160 odst. 1 tr. ř.), nestačí tedy výslech v postavení podezřelého. Vzhledem k tomuto závěru je možno uvést, že v době sepisování protokolu podle § 178a odst. 3 tr. ř. s obviněným B. nepřicházelo ze strany státního zástupce v úvahu, aby vůbec v tomto okamžiku mohl učinit nějaké kladné rozhodnutí ohledně statusu spolupracujícího obviněného ohledně tohoto obviněného. Navíc je třeba odkázat na předchozí úvahy ohledně splnění předpokladů pro přiznání statusu spolupracujícího obviněného ze strany tohoto obviněného. Stejné závěry platí ve vztahu k obviněnému S. v rámci výslechu podle § 178a odst. 3 tr. ř. Pokud obviněný B. poukazuje na své podání vysvětlení, ve kterém jak tvrdí, se k trestné činnosti doznal, tak je třeba uvést, že se nejednalo o doznání ve smyslu § 178a odst. 1 písm. b) tr. ř. Nad rámec tohoto závěru je třeba zdůraznit, že případné doznání obviněného před sdělením obvinění je v dalším řízení jako důkaz procesně nepoužitelné, což bylo obhajobě rovněž známo, a i z pohledu tohoto závěru je rovněž nepřípadná námitka obviněného, že se pod vlivem slibu přiznání statusu spolupracujícího obviněného doznal na úřední záznam ve fázi před zahájením trestního stíhání.66. Na tomto místě se sluší v návaznosti na výše uvedené shrnout běžný postup při posuzování otázky, zda obviněnému udělit status spolupracujícího obviněného či nikoliv, jakožto i možný výstup z tohoto procesu. Především je třeba uvést, že pouze státní zástupce může provést výslech obviněného podle § 178a odst. 3 tr. ř. k obsahu jeho oznámení a k jeho doznání, když také jen státní zástupce může právně účinně poučit před výslechem obviněného o jeho právech, o podstatě označení za spolupracujícího obviněného, o povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v odstavci 1 a také o tom, že jakmile obviněný v přípravném řízení nebo v řízení před soudem poruší své závazky, nebude nadále považován za spolupracujícího obviněného. Státní zástupce při postupu podle § 178a odst. 3 tr. ř. tedy nejprve musí provést srozumitelné shora naznačené poučení obviněného a následně jej státní zástupce vyslechne jednak ke skutečnostem, které by mohly přispět k objasnění zločinu [viz § 178a odst. 1 písm. a) tr. ř.] a jednak k jeho doznání k činu, pro který je stíhán, když teprve poté, co provede tyto úkony a obviněný učiní prohlášení podle § 178a odst. 1 písm. c) tr. ř., může zvažovat přiznání statusu spolupracujícího obviněného podle § 178a odst. 1 tr. ř. V praxi bude naznačený postup realizován pravidla dvojím způsobem. V prvém případě státní zástupce v rámci postupu podle § 178a odst. 3 tr. ř. nejprve vyslechne obviněného ke skutečnostem podle § 178a odst. 1 písm. a) tr. ř. a poté ho vyslechne k jeho doznání, pokud v té době již obviněný byl vyslechnut v procesním postavení obviněného, zejména k okolnostem tohoto doznání [§ 178a odst. 1 písm. b) tr. ř.] nebo ho sám vyslechne po řádném poučení jako obviněného (viz požadavek doznání obviněného) a to podle § 91 a násl. tr. ř., když tento postup bude přicházet v úvahu zejména tehdy, pokud státní zástupce sezná, že sdělené skutečnosti jsou skutečně způsobilé významně přispět k objasnění zločinu specifikovaném v § 178a odst. 1 písm. a) tr. ř., a z pohledu i dalších skutečností (např. osoba obviněného, okolnosti případu, jeho účasti na páchání trestné činnosti, následkům jednání obviněného) bude zvažovat přiznání statusu spolupracujícího obviněného podle § 178a odst. 1 tr. ř. V praxi může jisté úskalí tohoto postupu spočívat v tom, že pokud by to té doby nebyl obviněný vyslechnut v procesním postavení obviněného a tento výslech by provedl sám dozorový státní zástupce, musel by být obviněný v rámci přípravného řízení znovu vyslechnut podle § 91 a násl. tr. ř. tak, aby se tohoto výslechu mohli účastnit obhájci dalších obviněných a požádají o účast při úkonech v přípravném řízení (§ 165 odst. 2, 3 tr. ř.). V druhém případě bude zpravidla postupováno tak, že státní zástupce provede výslech obviněného podle § 178a odst. 3 tr. ř., obviněného řádně poučí, přičemž obviněný splní předpoklady uvedené v § 178a odst. 1 písm. a) tr. ř., ovšem v daném okamžiku nebude splněna podmínka doznání obviněného, ale již v tomto okamžiku státní zástupce na podkladě již zjištěných skutečností sezná, že v dané věci přichází v úvahu přiznání tohoto statusu podle § 178a odst. 1 tr. ř., a výslech ukončí. Následně se účastní výslechu obviněného, který bude provádět policejní orgán, když tohoto výslechu se budou moci zúčastnit i obhájci dalších spoluobviněných (zásada kontradiktornosti řízení), přičemž tento výslech provede sám či vlastní výslech obviněného provede policejní orgán, když státní zástupce na počátku tohoto výslechu opětovně poučí obviněného podle § 178a odst. 3 tr. ř., čímž bude mimo jiné dána skutečnost, že v dané věci je uvažováno o statutu spolupracujícího obviněného, na vědomí i obhájcům ostatních obviněných, a následně bude obviněný vyslechnut jako obviněný, kdy po tomto výslechu následně státní zástupce rozhodne o tom, zda se přiznává obviněnému status spolupracujícího obviněného či nikoliv za předpokladu, že ve věci byla ze strany obviněného splněna podmínka uvedená v § 178a odst. 1 písm. c) tr. ř. Toto rozhodnutí může učinit státní zástupce přímo v rámci tohoto výslechu či i poté a obviněnému toto písemně sdělí, popř. sdělení učiní tím, že obviněného jako spolupracujícího obviněného označí v obžalobě. Lze připustit, že budou připadat v úvahu i různé další varianty tohoto postupu, když rozhodující je, že před vlastním rozhodnutím státního zástupce o přiznání či nepřiznání statusu spolupracujícího obviněného podle § 178a odst. 1 tr. ř. musí být splněny všechny formální předpoklady pro tento postup [§ 178odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř.], když teprve poté může státní zástupce rozhodnout.67. V posuzovaném případě však ze strany státní zástupkyně bylo sice na základě podnětu obviněných přistoupeno k tomu, že obvinění byli poučeni podle § 178a odst. 3 tr. ř., a následně byli vyslechnuti obsahu svého oznámení podle § 178a odst. 1 písm. a) tr. ř., ovšem obvinění v rámci tohoto výslechu neučinili prohlášení obviněného o souhlasu s označením za spolupracujícího obviněného [§ 178a odst. 1 písm. c) tr. ř.], ale co je rozhodující, nebyli vyslechnuti ke svému doznání, neboť v té době prokazatelně jejich doznání neexistovalo, když nebyli vyslechnuti v procesním postavení obviněných. V daném okamžiku muselo být přinejmenším obhájcům obviněných zřejmé, že obviněným požadovaný status není ze strany státní zástupkyně slibován, což nakonec ani obvinění netvrdí, nýbrž že se jednalo ze strany státní zástupkyně jen o jejich poučení o podmínkách přiznání statusu spolupracujícího obviněného, aby tito mohli sami zvážit další postup ve věci, když se strany státní zástupkyně poté bylo přistoupeno jen k tomu, že obvinění byli vyzvání k označení rozhodných skutečností [§ 178a odst. 1 písm. a) tr. ř.], což je logické, neboť bez toho by ani státní zástupkyně nemohla zvažovat přiznání statusu spolupracujícího obviněného. Takže již z tohoto postupu státní zástupkyně muselo být obviněným a jejich obhájcům zřejmé, že státní zástupkyně jim status spolupracujících obviněných nepřiznala a z logiky věci ani v tomto okamžiku nemohla.68. Nejvyšší soud si je vědom skutečnosti, že po provedení výslechu státní zástupkyní podle § 178a odst. 3 tr. ř., byl následně proveden policejním orgánem výslech obviněných v procesním postavení obviněných (obviněného B. dne 13. 11. 2014 a dne 27. 3. 2015, obviněný S. dne 12. 11. 2014). Zde je ovšem třeba zdůraznit, že v rámci těchto výslechů nebylo uvedeno, že je ze strany státního zástupce zvažováno přiznání statusu spolupracujícího obviněného u těchto obviněných, takže obvinění ani při konání tohoto výslechu nebyli uvedeni v omyl, že by se snad v tomto okamžiku jednalo o výslech obviněného, který by měl následně sloužit státní zástupkyni k zvážení dalšího postupu z pohledu ustanovení § 178a odst. 1 tr. ř. Obecně lze připustit, že teoreticky po těchto výsleších by nic nebránilo tomu, aby státní zástupkyně provedla opětovně výslech podle § 178a odst. 3 tr. ř., aby mohli být obvinění vyslechnuti ke svému doznání k činu, pro který byli stíhání, čímž by byla splněna podmínka, že obvinění byli státní zástupkyní vyslechnuti ke svému doznání [§ 178a odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Pokud ovšem k tomuto státní zástupkyně nepřistoupila, nepochybně dala obviněným a jejich obhájcům najevo, že o přiznání statusu spolupracujícího obviněného u obviněných po jejich výslechu v procesním postavení obviněných neuvažuje, což muselo být zejména obhájcům obviněných jako osobám práva znalých, zřejmé.

Nad rámec tohoto závěru je nezbytné uvést, že pokud se hovoří v § 178a odst. 1 písm. b) tr. ř., že se obviněný doznal k činu, pro který je stíhán, tak se tímto rozumí, že obviněný se dozná nejen k naplnění objektivní stránky daného trestného činu, ale i subjektivní stránky daného trestného činu. O splnění této podmínky ovšem u obviněného S. v rámci jeho výslechu v přípravném řízení nelze hovořit, když obviněný popíral naplnění subjektivní stránky, když výslovně uvedl, že netušil, že dělá něco nelegálního, že na to přišel, až věc začala vyšetřovat Policie ČR. Takže i z tohoto pohledu muselo být obhájkyni obviněného zřejmé, že obviněný nesplňuje podmínky pro přiznání statusu spolupracujícího obviněného podle § 178a odst. 1 tr. ř. a to z hlediska formálních předpokladů pro použití tohoto institutu. Obdobná je situace v případě obviněného B., který při svém výslechu obviněného nedodržel předpoklad podat pravdivou a úplnou výpověď o skutečnostech týkajících se předmětné trestné činnosti, když při druhém výslechu v rámci přípravného řízení odmítl vypovídat na otázky obhájců vztahující se k danému skutku. Obecně z pohledů těchto závěrů považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že po celou dobu přípravného řízení byli oba obvinění zastoupeni obhájci, tedy osobami, které měly hájit jejich práva a které jim nepochybně měly a mohly objasnit institut spolupracujícího obviněného z hlediska jeho předpokladů nad rámec poučení provedeného státní zástupkyní a to i z toho pohledu, jaké požadavky jsou na jejich doznání v přípravném řízení kladeny, např. z pohledu objasnění subjektivní stránky či skutečností týkajících se skutku, pro který bylo vedeno trestní řízení. O tom, že nakonec bylo oběma obviněným zřejmé, že status spolupracujícího obviněného jim nebude přiznán, svědčí i jejich faktický postup ve věci, když po výslechu podle § 178a odst. 3 tr. ř. již nečinili v tomto směru žádné adekvátní kroky, jako např. dotaz na státní zástupkyni ohledně přiznání tohoto statutu, ačkoliv v době tohoto výslechu nebyli vyslechnuti jako obvinění a neučinili prohlášení podle § 178a odst. 1 písm. c) tr. ř. a to ani při seznámení s výsledky vyšetřování.

Zde je také třeba uvést, že nakonec z přípisu státní zástupkyně JUDr. Ivany Komárkové obhájkyni JUDr. Lucii Hrdé ze dne 21. 10. 2016 (č. l. 2204-2205), byť lze připustit, že tento jí byl zaslán až po podání obžaloby, je patrný důvod, proč státní zástupkyně nepřistoupila u dovolatelů k aplikaci institutu spolupracujících obviněných. Oba dovolatelé totiž podle jejího vyjádření nesplnili podmínku § 178a odst. 1 písm. a) tr. ř., když ve své výpovědi učiněné ve smyslu § 178a tr. ř. neuvedli žádné skutečnosti, které by byly způsobilé významně přispět k objasnění zločinu, jak je požadováno v tomto ustanovení. Jinak vyjádřeno, podle státní zástupkyně oba obvinění ve svých výpovědích neuvedli žádné nové skutečnosti, neboť svojí výpovědí před státní zástupkyní potvrdili jenom to, co již policejní orgán dříve zjistil a konstatoval v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 7. 2014. Orgány činné v trestním řízení tak výslechem provedeným podle § 178a odst. 3 tr. ř. nezískali žádné nové skutečnosti způsobilé významně přispět k objasnění zločinu. Nakonec lze mít za to, že i z dalšího postupu státní zástupkyně po provedení výslechu podle § 178a odst. 3 tr. ř., muselo být obhájcům obviněných zřejmé, že v dané věci státní zástupkyně nezvažuje přiznání statusu spolupracujícího obviněného podle § 178a odst. 1 tr. ř., a že jim tento status nebude přiznán.

Lze připustit, že komentář k trestnímu řádu uvádí, že státní zástupce je povinen informovat obviněného o tom, že se o označení obviněného za spolupracujícího po zvážení všech rozhodných okolností neuvažuje. Je ovšem třeba mít za to, že takový postup ze strany státního zástupce je nutný jen tehdy, jestliže státní zástupce přistoupí k výslechu obviněného podle § 178a odst. 3 tr. ř. a ze strany obviněného jsou v době tohoto výslechu splněny všechny formální předpoklady pro přiznání statusu spolupracujícího obviněného podle § 178a odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. Tak tomu v dané věci nebylo, jak již bylo naznačeno v předchozích odstavcích. Navíc je třeba zdůraznit, že zda státní zástupce označí obviněného za spolupracujícího obviněného je věcí jeho uvážení, když meze jeho uvážení jsou dány nejen splněním formálních předpokladů, ale zejména materiálních předpokladů. I pokud by tedy byly splněny formální předpoklady (tak tomu v dané věci nebylo) pro přiznání statusu spolupracujícího obviněného a státní zástupce by obviněného nevyrozuměl o tom, že mu uvedený status nepřiznává, tak by takové pochybení nebylo zpravidla takové intenzity, že by mohlo dojít k porušení práva na spravedlivý proces. Je tomu tak proto, že o tom, jaký je záměr státního zástupce, se obviněný, který projeví zájem být označen za spolupracujícího obviněného podle § 178a odst. 1 tr. ř., dozví nejpozději při podání obžaloby, neboť pokud státní zástupce sezná, že v dané věci je na místě označit obviněného jako spolupracujícího (§ 178a odst. 1 nebo 2 tr. ř.) je povinen to uvést v té částí obžaloby, v níž uvádí osobní údaje obviněného, v samostatně odděleném odstavci a s odkazem na § 178a odst. 1 nebo 2, a to v závislosti na variantě, o kterou se jedná (srov. čl. 48 odst. 3 pokynu obecné povahy NSZ č. 8/2009) (In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2317). Pokud by v případě dovolatelů státní zástupkyně dospěla k závěru, že jim danou pozici přizná, pak by je takto označila v podané obžalobě, což však neučinila. Zde je na místě zdůraznit, že státní zástupce musí jako spolupracujícího obviněného s účinky, které se k tomu pojí, nejpozději označit obviněného v podané obžalobě, po podání obžaloby to již nemůže učinit s výjimkou postupu podle § 182 tr. ř. Z výše uvedeného muselo být tedy obviněným nejpozději při podání obžaloby zřejmé, že státní zástupkyně u nich naznala nesplnění podmínek pro přiznání statusu spolupracujících obviněných. Závěrem považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že by výjimečně bylo možno připustit porušení práva na spravedlivý proces za situace, pokud by z průběhu přípravného řízení bylo skutečně zřejmé, že státní zástupce záměrně nepravdivě utvrzoval obviněného v tom, že mu status spolupracujícího obviněného přizná, ačkoliv by to neměl nikdy v úmyslu a činil tak s úmyslem získat od obviněného doznání. V takovém případě by bylo na místě zvažovat relevanci doznání učiněného pod záměrně nepravdivým přesvědčováním o přiznání statusu spolupracujícího obviněného. O takový případ se v dané věci z důvodů, které byly rozvedeny, nejednalo, jak již bylo naznačeno shora.