Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 349/2021, ze dne 20. 4. 2021:
V souvislosti se shora uvedeným je nutno zmínit, že: „Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.“ (viz rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr., též rozh. č. 68/2013 Sb. rozh. tr.). S ohledem na shora uvedené bylo tak nutno v této části dovolání obviněné označit za dovolání nepřípustné a pokud by nebylo odkázáno obviněnou na další dovolací důvod [§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], bylo by odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Zásadně totiž platí, že pokud soud druhého stupně některé výroky rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumal, ani nebyl povinen přezkoumávat (neboť ze strany obviněné nebyl podán řádný opravný prostředek a státní zástupkyně jej podala toliko proti výroku o trestu), není přípustné napadat výrok o vině dovoláním.
