Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 501/2021, ze dne 26. 5. 2021:
Obviněný v souvislosti s předmětným telefonickým rozhovorem ze dne 2. 1. 2020 vyslovil pochybnost, zda splňoval všechny zákonné náležitosti, aby mohl být použit jako důkaz. S touto procesní (tedy v zásadě se již nacházející mimo uplatněný hmotněprávní dovolací důvod) námitkou se Nejvyšší soud neztotožnil. Podle § 89 odst. 2 tr. ř. může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. V trestním řízení nesmí být použit podle § 89 odst. 3 tr. ř. důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení, s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila. Otázku, zda byl určitý důkaz získán nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení, řeší každý orgán činný v trestním řízení samostatně, konečné rozhodnutí v tomto směru pak přísluší soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 484/97). Nezákonné donucení může mít jakoukoli podobu a z povahy věci vyplývá, že půjde zejména o fyzické donucení (násilí), ale i o hrozby nezákonným donucením, která představuje spíše psychické působení na vůli osoby, od níž byl takový důkaz získán. (Šámal, P. a kol: Trestní řád: Komentář. 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1348). Nahrávka telefonického rozhovoru ze dne 2. 1. 2020 mezi obviněným a zaměstnancem Generali České pojišťovny, a. s., znaky nezákonného donucení nevykazuje, a proto o nezákonný důkaz v daném smyslu nemůže jít. Znak nezákonného donucení nelze v obdobné situaci shledat pouze v tom, že volající (zástupce pojišťovny) explicitně nesdělil, že hovor je nahráván a nedotázal se na souhlas s pořízením takového záznamu (srov. také rozhodnutí publikované pod č. 7/2008 Sb. rozh. tr.), zejména pokud své postavení a smysl hovoru zřetelně deklaroval a celá komunikace byla zjevně srozumitelná. Nelze se ztotožnit ani s námitkou obviněného, že předmětný hovor byl provokativní s úskočným záměrem, pokud si pojišťovna hodlala ověřit poskytnuté informace, u nichž měla pochybnosti o pravdivosti. Je to naopak standartní postup, který může předcházet komplikacím vzniklým v důsledku nedostatečné pozornosti při vyplňování podkladů pro přiznání nároku na pojistné plnění. V projednávané věci pojišťovna vycházela z informací, které měla uvedené v žádosti o přiznání odškodnění trvalého následku po úrazu pravého kolene ze dne 19. 6. 2018, a současně měla informace od svědka J. N., specialisty řízení rizik, podle nichž obviněný v minulosti operaci pravého kolene měl, což bylo v rozporu s písemnou žádostí. Ověření předmětné skutečnosti tedy bylo na místě a důkaz o něm není nezákonný.
