Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 367/2021, ze dne 19. 5. 2021:
Podle § 33 odst. 2 tr. ř. osvědčí-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Předmětné ustanovení upravuje situaci, kdy obviněný nemá dostatek finančních prostředků na úhradu nákladů obhajoby. Je zde posíleno právo nemajetného obviněného, jemuž je umožněna obhajoba bezplatná nebo za sníženou odměnu. K tomuto právu je potřeba zdůraznit, že se týká obhajoby jakékoliv, tedy jak nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 1, 2 tr. ř., tak i když o nutnou obhajobu nejde, což vyplývá z článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má obviněný právo na poskytnutí času a možnosti k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Je tedy patrné, že tento nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu se týká práva obviněného na obhajobu v obecném smyslu a nerozlišuje proto, zda jde o obhajobu nutnou anebo o případy, kdy je ponecháno na vůli obviněného, zda chce být zastoupen obhájcem. Ve smyslu těchto zásad se dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. může vztahovat i na situace mimo podmínky nutné obhajoby (§ 36, § 36a tr. ř.), pokud by došlo k podstatnému porušení pravidel týkajících se nároku obviněného na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu podle § 33 odst. 2, 4 tr. ř., a v důsledku toho obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Obviněným uplatněné výhrady by tak na označený dovolací důvod dopadly, neboť součástí ústavně zaručeného práva na obhajobu (čl. 37 odst. 2, článek 40 odst. 3 Listiny), je i právo na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu (srov. bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 22/2010, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1100/2019).
Jak již bylo naznačeno, u obviněného nebyl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 tr. ř. Jestliže nebyly u obviněného dány podmínky nutné obhajoby (§ 36, § 36a tr. ř.), bylo zcela na jeho uvážení, zda se rozhodne uplatňovat své právo na obhajobu i za pomoci obhájce, když orgány činné v trestním řízení mohou do práva na obhajobu zasahovat jen v případě důvodů nutné obhajoby (mohou obviněnému obhájce ustanovit, pokud si ho nezvolí), ovšem nemohou obviněnému obhájce nutit, pokud u tohoto nejsou dány důvody nutné obhajoby. Je tomu tak proto, že orgány činné v trestním řízení mohou zasahovat do výkonu tohoto práva pokud u obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby jen v případě, když jde o obviněného, který nemá dostatek prostředků k tomu, aby si mohl sám uhradit zcela nebo zčásti náklady na obhajobu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1100/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 4 Tdo 1249/2020), když předpokladem jejich zásahu je, že obviněný požádá o přiznání nároku na obhajobu bezplatnou či za sníženou odměnu, popř. tato potřeba vyplývá z jiných skutečností (např. určitá fyzická indispozice obviněného).
