Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 329/2021, ze dne 12. 5. 2021:
Smyslem a účelem trestu zákazu činnosti je zabránit pachateli vykonávat jen takovou činnost, která mu dává příležitost k páchání trestných činů určitého druhu, anebo mu jejich spáchání usnadňuje (viz rozhodnutí uveřejněná pod č. 42/1967 a č. 26/2007-III. Sb. rozh. tr.), nelze proto zakázat pachateli výkon jakékoli činnosti v určitém odvětví, nýbrž jen té činnosti, jejíž nezávadný výkon by jednáním, jehož se pachatel dopustil, mohl být ohrožen (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 10/1973 Sb. rozh. tr.). Pachateli trestného činu tedy nelze obecně zakázat provozovat jakoukoli živnost, neboť takový trest by byl ve zřejmém nepoměru s účelem trestu zákazu činnosti a takto uložený trest by byl nepřiměřeně široký a příliš obecný. Proto lze zakázat jen výkon takové činnosti, při které se pachatel dopustil trestné činnosti (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 3 Tz 169/2001, ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 4 Tz 51/2002, a ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 5 Tz 31/2020). Podle všech těchto i dalších rozhodnutí nesmí uložený trest zákazu činnosti bezdůvodně omezovat pachatele v jeho dalším pracovním uplatnění, v případě právnické osoby pak uložený trest zákazu činnosti, a to i z hlediska obsahu a rozsahu zakázaných činností, nesmí vést k faktickému zániku právnické osoby v důsledku znemožnění jakékoli její smysluplné činnosti.
Okolnost, že obchodní společnost O., řádně nevedla účetnictví, a došlo tak k ohrožení majetkových práv jiného, tj. obchodních partnerů této obchodní společnosti, případně i k ohrožení včasného a řádného vyměření daně, nemůže odůvodnit uložení trestu zákazu činnosti, byť na nejkratší možnou dobu, v takovém rozsahu (zákaz činnosti v rozsahu živnostenského oprávnění podle výpisu ze živnostenského rejstříku „Výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“), v jakém byl tento trest vymezen napadeným rozsudkem odvolacího soudu.
