Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2025, sp. zn. 11 Tdo 951/2025:

Dva obvinění, odsouzení za dlouhodobé sexuální zneužívání nezletilého syna jedné z nich a za související trestnou činnost, v dovolání mimo jiné tvrdili, že česká justice nemá nad nimi pravomoc, protože podle nich zánik České a Slovenské Federativní Republiky neproběhl v souladu s ústavními předpisy a stát tedy právně neexistuje. Své jednání vůči dítěti označovali za rituál, urinoterapii a léčebnou metodu. Nejvyšší soud dovolání odmítl. Vysvětlil, proč námitky o neexistenci státu nespadají pod žádný dovolací důvod, proč nelze jednání označit za „sexuální výchovu“ ani za nezávadnou dokumentaci rodinného života a jak se posuzuje pornografický charakter materiálu a ohrožování výchovy dítěte.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Ústí nad Labem uznal obviněné rozsudkem ze dne 7. 8. 2024 (sp. zn. 51 T 5/2023) vinnými rozsáhlou trestnou činností. Obviněná byla uznána vinnou zejména:

pod bodem 1 zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem soulože mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku,
pod bodem 2 zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným na dvouměsíčním vnukovi,
dvěma přečiny výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku, dvěma přečiny zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 3 a 4 přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 1 tr. zákoníku.

Obviněnému byly kladeny za vinu obdobné trestné činy včetně dětské pornografie, a navíc přečiny podle § 283 odst. 1 a § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku (pěstování konopí a přechovávání semen a drtě rostliny durman). Každému z obviněných byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou (obviněné souhrnný, obviněnému úhrnný). Obviněnému byl uložen také trest propadnutí věci. Oběma byla společně a nerozdílně uložena povinnost nahradit nezletilému poškozenému nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně od 16. 4. 2024 a druhému poškozenému 50 000 Kč. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2025 (sp. zn. 3 To 18/2025) odvolání obviněných i státní zástupkyně podle § 256 tr. ř. zamítl.

Podle skutkových zjištění obviněná a obviněný společným jednáním od roku 2012 do července 2019 v místě svého bydliště opakovaně a dlouhodobě vystavovali nezletilého syna obviněné sexuálnímu jednání, vyžadovali po něm sexuální aktivity a zapojovali ho do nich. Využívali přitom jeho věku, izolovanosti a závislosti na nich, zpočátku mu jednání vysvětlovali jako léčebný postup a později mu vyhrožovali, že nedostane najíst a bude mu zakázán počítač. Jednání dokumentovali na fotografiích a videích. U poškozeného se rozvinula vážná forma syndromu týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte s poškozením psychosexuálního vývoje a posttraumatická stresová porucha. Dále obviněná nejméně dne 6. 9. 2020 vykonala sexuální akt na svém dvouměsíčním vnukovi, kterého měla krátkodobě v péči, a obviněný tuto situaci s jejím vědomím fotografoval. Další skutky se týkaly pořizování a držení materiálů zobrazujících zvířata a násilí a dětskou pornografii.

Argumentace dovolatelů

Oba obvinění uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Obviněná navíc poukázala na důvod podle písm. e) a obviněný na důvod podle písm. a). Namítali zejména:

České soudy nemají nad nimi pravomoc, protože zánik České a Slovenské Federativní Republiky neproběhl v souladu s ústavními předpisy. Obviněná se navíc z opatrnosti zřekla státního občanství. Obviněný se označil za „svobodnou lidskou bytost“, která neuznává legitimitu trestního řízení.
Obviněná popírala, že by u vnuka provedla felaci. Podle ní se jen ústy nacházela v blízkosti jeho pohlavního údu a pila čerstvě vymočenou moč kojence, v čemž spatřovala blahodárné účinky. Fotografie podle ní felaci nezachycují.
Soud sloučil více odlišných jednání do jediného skutku pod bodem 1, takže není zřejmé, ke kterému se vztahuje jednotlivá kvalifikace. Pasivní účast dítěte na sexuálních aktivitách nebo „náboženských rituálech“ podle ní nenaplňuje ohrožování výchovy dítěte, protože ve společnosti probíhá detabuizace sexuality a sex je běžný v umělecké tvorbě.
Fotografie a videa nelze považovat za pornografii. Šlo prý o dokumentaci rodinného života naturistů nebo náboženského rituálu a nebylo prokázáno, že materiály někomu poskytli. Obviněný namítal také nedostatek odborného posouzení pornografického charakteru.
Obviněný tvrdil, že jednání vůči poškozenému bylo snahou o zlepšení jeho zdravotního stavu s využitím východní filozofie, urinoterapie a přírodní léčby a že poškozený s ním souhlasil. Posttraumatická stresová porucha podle něj nemá příčinu v jeho jednání. Znalecké zkoumání poškozeného bylo nedostatečné a soudy neprovedly návrh na revizní posudek a na posudek k biologickému otci poškozeného.
Konopí a durman pěstoval a přechovával jako zahradník a ze zdravotních důvodů, takže nelze říci, v jakém rozsahu šlo o vlastní potřebu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání odmítnout. Upozornil mimo jiné, že žádná uznaná církev ani registrovaná náboženská společnost v České republice podobné praktiky nepřijímá, že alternativní medicína sleduje ochranu zdraví, nikoli zneužití pacienta, a že pornografické materiály byly sdíleny i s cílem finančního prospěchu.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Opakování obhajoby

Nejvyšší soud úvodem uvedl, že většinu námitek obvinění uplatnili již před soudy nižších stupňů a že jde v podstatě o opakování obhajoby, s níž se soudy podrobně vypořádaly. Takové dovolání je zpravidla zjevně neopodstatněné (usnesení sp. zn. 7 Tdo 1455/2016 a 11 Tdo 170/2022).

2. Zpochybnění existence a pravomoci státu

Nejvyšší soud shledal námitky o neplatném zániku České a Slovenské Federativní Republiky neopodstatněnými. Námitka obviněného podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. neobsahuje žádnou argumentaci, ze které by bylo možné dovodit porušení pravidel o věcné příslušnosti soudu podle § 16 a § 17 tr. ř., ani nesprávné obsazení soudu. Odmítání České republiky jako právního subjektu nemá oporu v platném právním řádu. Obviněná své shodné námitky podřadila pod důvod podle písm. e), ale nepodložila je žádným konkrétním důvodem nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 nebo § 11a tr. ř. Obecné odmítání legitimity státu či jeho orgánů není právně relevantní skutečností, která by mohla založit nepřípustnost trestního stíhání.

Nejvyšší soud dále potvrdil závěr státního zástupce, že zánik České a Slovenské Federativní Republiky proběhl v souladu s tehdy platným ústavním pořádkem na základě ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky, který přijalo Federální shromáždění. Česká republika jako nástupnický stát disponuje plnou právní subjektivitou včetně trestní jurisdikce vůči osobám nacházejícím se na jejím území. Občan nebo osoba zdržující se na území státu podléhá českému trestnímu právu bez ohledu na své subjektivní přesvědčení a pravomoc orgánů činných v trestním řízení není podmíněna individuálním uznáním státu. Soud prvního stupně navíc dovodil pravomoc z Ústavy (čl. 81, 90 a 91), ze zákona o soudech a soudcích a z ustanovení § 17 a § 18 tr. ř. Upozornil také na to, že obvinění jednali v rozporu s vlastním postojem, protože se prokazovali doklady totožnosti tohoto státu, žádali o sociální dávky a u soudu vedli spor o určení vlastnictví.

3. Skutek pod bodem 2: sexuální akt na dvouměsíčním dítěti

Námitka obviněné, že neprovedla felaci, je podle Nejvyššího soudu pouhou polemikou s hodnocením důkazů. Navíc soud prvního stupně již v souladu se zásadou in dubio pro reo obviněné felaci nepřičetl k tíži, protože z fotografií nešlo jednoznačně dovodit pohyby typické pro orální pohlavní styk. Z fotografií byl ale zřejmý celý penis poškozeného v ústech obviněné a nejméně jeho olizování. Obviněná tak nebyla uznána vinnou souloží ani pohlavním stykem srovnatelným se souloží, ale pohlavním stykem „prosté“ povahy. Tento závěr je podle Nejvyššího soudu podložen důkazy. Jednání dále odpovídá sexuální aktivitě obviněné vůči druhému poškozenému a potvrzuje opakovaný vzorec chování. Obviněná využila bezbrannosti poškozeného, kterému byly pouhé dva měsíce, a jehož schopnosti neumožňovaly jednání pochopit a reagovat na něj.

4. Popis skutku pod bodem 1

K námitce o sloučení více jednání do jediného skutku Nejvyšší soud uvedl, že nesměřuje proti právní kvalifikaci, ale jen proti způsobu formulace skutku z hlediska přehlednosti. Skutek byl vymezen šířeji k aktům tvořícím logicky a časově propojený celek a z výroku rozsudku lze zřetelně dovodit, které právní kvalifikace jsou obviněné přisuzovány. Přiléhavost jednotlivých kvalifikací je navíc vysvětlena v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

5. Ohrožování výchovy dítěte a „detabuizace“ sexuality

Námitku, že pasivní účast dítěte na sexuálních či „rituálních“ aktivitách nenaplňuje ohrožování výchovy dítěte podle § 201 tr. zákoníku, označil Nejvyšší soud za námitku směřující proti skutkovému základu výroku o vině, nikoli proti právnímu posouzení. Přesto uvedl, že objektem trestného činu je zájem na řádné výchově dětí v souladu se zásadami morálky tak, aby byl zaručen jejich rozumový, mravní a citový vývoj. Svádění k nemravnému životu zahrnuje i takové jednání před dítětem, které může při jeho pasivním chování vyvolat zájmy a návyky vedoucí k nemravnému životu, protože děti napodobují chování dospělých i neuvědoměle (rozhodnutí č. 25/1980, č. 26/2010 Sb. rozh. tr.). Není nutné, aby se negativní dopady projevily okamžitě nebo vedly k trestné činnosti dítěte. Rozhodující je, zda jednání objektivně ohrožuje hodnotovou orientaci, citovou stabilitu nebo schopnost dítěte rozlišovat mezi přijatelným a nepřijatelným chováním (usnesení sp. zn. 6 Tdo 1398/2015).

Zavrženíhodnou pohnutkou je podle Nejvyššího soudu jednání matky, která využila nedostatečného rozumového rozvoje syna a dopustila se na něm pohlavního styku srovnatelného se souloží za přítomnosti svého druha, který pořizoval záznamy. K jednání docházelo několik let, takže byl naplněn i znak pokračování v činu po delší dobu. Dopady na mravní vývoj poškozeného potvrdil i znalecký posudek z oboru psychiatrie. Detabuizace sexuality podle Nejvyššího soudu nemůže být vykládána jako akceptace jednání, které je v rozporu s právními normami chránícími děti.

6. Pornografie, dětská pornografie a šíření

Obvinění nepopírali, že záznamy pořídili, a hájili se jen tím, že šlo o dokumentaci života nebo náboženského rituálu. Nejvyšší soud uvedl, že posouzení, zda materiál je pornografický, není otázkou subjektivního vkusu, ale odborného hodnocení a právní subsumpce. Pornografické dílo je takové, které zvláště intenzivním a vtíravým způsobem podněcuje sexuální pud, překračuje podle převládajících názorů ve společnosti uznávané hranice sexuální slušnosti, uráží cit pro sexuální slušnost a vyvolává pocit studu (Šámal a kol., Trestní zákoník, 3. vydání, 2023, s. 2389). V posuzované věci šlo o fotografie obviněné a nezletilého syna s viditelnými pohlavními orgány v sexuálně vyzývavých polohách, a také o materiály tzv. tvrdé pornografie. U přečinu podle § 191 odst. 1 tr. zákoníku jde o materiály zobrazující násilí nebo pohlavní styk se zvířetem.

K šíření Nejvyšší soud uvedl, že obvinění jednali v přímém úmyslu a že obhajoba, že materiály nikomu neposkytli, byla vyvrácena. Svědčí o tom názvy souborů, sexuálně vyzývavé pozice, založení profilu na erotickém portálu, odkazy na internetové stránky se sexuálními službami a obsah e-mailové schránky, ze které byly soubory odeslány. Soubory po svém vzniku nemohl původně vlastnit nikdo jiný než obvinění. Existoval i motiv finančního prospěchu, protože provozované sexuální aktivity částečně generovaly příjmy. Ze zajištěného videa je zřejmé, že obviněná při online přenosu slibovala „zákazníkovi“ další „show“.

7. Námitky obviněného: revizní posudky, in dubio pro reo, léčebný záměr

Obviněný namítal opomenutí revizního znaleckého posudku k poškozenému a k jeho biologickému otci. Nejvyšší soud dovodil, že o opomenuté důkazy nejde. Návrh obviněný uplatnil při prostudování spisu a policejní orgán jej zamítl jako nadbytečný s tím, že si obviněný může nechat vypracovat vlastní posudek. V řízení před soudem prvního stupně i při veřejném zasedání odvolacího soudu přitom opakovaně výslovně uvedl, že žádné další důkazní návrhy nemá. Pochybnosti o kvalitě znaleckého zkoumání nevznikly a existence odlišných závěrů dvou posudků by sama o sobě nebyla důvodem pro revizní posudek.

Námitky o léčebném záměru, náboženském rituálu nebo o neexistenci sexuální deviace Nejvyšší soud označil za skutkové a podle něj je soudy správně vyvrátily. Sexuální deviace není znakem skutkových podstat trestných činů podle § 185, § 191, § 192 a § 193 tr. zákoníku. Zásada in dubio pro reo má procesní charakter, týká se jen skutkových otázek a není způsobilá naplnit žádný dovolací důvod. Nenaplnil se ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože mezi skutkovými zjištěními a důkazy není žádný zjevný rozpor (usnesení sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, 11 Tdo 496/2015, 11 Tdo 1569/2014 a 4 Tdo 467/2016; nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 888/14, č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS).

K přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku Nejvyšší soud uvedl, že obviněný nepopírá pěstování konopí a jeho zpracování. Množství bylo určeno odborným vyjádřením (973,2 g sušiny s obsahem 56,4 g čistého THC) a soud vycházel ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 a usnesení sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, podle kterých je množství větší než malé u marihuany 10 g sušiny včetně nejméně 1 g účinné látky. U durmanu soud vycházel z toho, že drť semen byla nepoužitelná k pěstování a obviněný sám uvedl, že si ji aplikoval ze zdravotních důvodů. Množství bylo podle znalkyně nejméně 100 semen s možným smrtelným následkem, tedy mnohonásobně větší než malé (nařízení vlády č. 467/2009 Sb.), a obviněný jednal v přímém úmyslu.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení přípustný (§ 265n tr. ř.).

Závěr

Rozhodnutí potvrzuje, že subjektivní odmítání existence státu a jeho soudů nezakládá žádný dovolací důvod ani důvod nepřípustnosti trestního stíhání. Nelze ani zlehčovat sexuální zneužívání dítěte odkazem na náboženský rituál, alternativní medicínu, naturismus nebo „detabuizaci“ sexuality. Při posuzování pornografického charakteru materiálu je rozhodující objektivní povaha záznamu, nikoli osobní vkus pachatele, a hájit se tím, že šlo o „dokumentaci života“, nestačí, pokud obsah a okolnosti vzniku prokazují sexuální účel i záměr poskytnout materiál třetím osobám. Rozhodnutí také připomíná, že kdo v řízení před soudem opakovaně uvede, že žádné další důkazní návrhy nemá, jen těžko může v dovolání úspěšně namítat opomenuté důkazy.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz