Musí mít organizovaná zločinecká skupina písemný „kodex organizace“ a musí se na její činnosti podílet i konkrétní zaměstnanci instituce, do níž pašuje zboží, aby šlo o tento přísněji trestaný typ sdružení? A hraje roli, že členové skupiny jsou navzájem příbuzní? Těmito otázkami se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 11 Tdo 736/2025, kterým vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce podanému v neprospěch obviněného, jenž pašoval drogy a mobilní telefony do věznice.
Co se stalo
Obviněný D. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku, zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2 trestního zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Podle skutkových zjištění se od března 2019 do května 2020 podílel na činnosti skupiny s vnitřní organizační strukturou, jejíž hlavou byl jeho syn J. T. (v té době ve výkonu trestu ve Věznici XY) a dalším významným článkem druhý syn P. T. Skupina soustavně vyráběla a distribuovala pervitin a marihuanu a přenášela do věznice i mobilní telefony, mimo jiné přehazováním balíků přes zeď a prostřednictvím zjednaného pracovníka Vězeňské služby. Obviněný D. T. zajišťoval nákup drog, jejich předávání kurýrům směřujícím do věznice, organizoval přehozy balíků a spravoval bankovní účty, na které přicházely peníze z prodeje drog a telefonů odsouzeným (obrat na těchto účtech přesáhl 469 000 Kč). Soud prvního stupně mu uložil úhrnný trest odnětí svobody deset let.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v odvolacím řízení skutková zjištění soudu prvního stupně v podstatě převzal, ale právně je posoudil mírněji: jednání obviněného označil jen za jednání člena organizované skupiny (nikoli zločinecké), zločin účasti na organizované zločinecké skupině zcela vypustil a trest snížil na sedm let. Odůvodnil to tím, že skupina neměla striktní pravidla chodu, spolupráce členů nebyla dostatečně propracovaná a sofistikovaná a nebylo prokázáno zapojení konkrétních zaměstnanců Vězeňské služby.
V čem byl spor
Proti tomuto zmírnění podal dovolání nejvyšší státní zástupce, opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) trestního řádu. Namítal, že odvolací soud aplikoval § 129 trestního zákoníku na stejně zjištěný skutkový stav nesprávně – ve skupině totiž existovala jasná hierarchie (J. T. jako zakladatel a vedoucí, P. T. jako jeho „pravá ruka“), rozdělení funkcí mezi šest osob tvořících jádro skupiny i dlouhodobá koordinovaná činnost směřující k soustavnému zisku. Pokud by soud správně dovodil, že jde o organizovanou zločineckou skupinu, musel by obviněnému uložit trest odnětí svobody podle přísnější sazby stanovené § 108 trestního zákoníku (7 let 8 měsíců až 13 let 4 měsíců), nikoli podle sazby použité odvolacím soudem.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Nejvyšší soud nejprve uvedl, že dovolání státního zástupce míří skutečně na právní otázku, nikoli na hodnocení skutkových zjištění – odvolací soud totiž skutkový stav popsaný soudem prvního stupně v podstatě převzal, jen jej odlišně právně kvalifikoval, a taková námitka je pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu podřaditelná.
Ve věci samé se Nejvyšší soud s dovolatelem plně ztotožnil. Připomněl, že organizovaná zločinecká skupina podle § 129 trestního zákoníku se od „prosté“ organizované skupiny odlišuje čtyřmi současně naplněnými znaky: jde o společenství nejméně tří trestně odpovědných osob, s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřené na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Na rozdíl od organizované skupiny, která nemusí mít trvalejší charakter, se u zločinecké skupiny vyžaduje hierarchicky uspořádaná struktura se vztahy nadřízenosti a podřízenosti a dodržování vnitřních pravidel (tzv. kodexu organizace) – ten ovšem nemusí být nikde písemně zachycen, postačí, že jej členové v praxi fakticky dodržují.
Podle Nejvyššího soudu byly všechny tyto znaky v posuzované věci naplněny. Soustavnost páchání trestné činnosti byla dána více než ročním obdobím pravidelné a opakované činnosti, ukončeným jen zásahem policie. Organizační strukturu tvořilo více než tři osoby s jasně rozdělenými, nezastupitelnými funkcemi: J. T. jako zakladatel a hlava skupiny řídící chod celé organizace z věznice pomocí nelegálně držených mobilních telefonů, P. T. jako jeho podřízený, ale zároveň nadřízený dalším členům střední řídicí článek, obviněný D. T. jako spojovací článek mezi vedením a výkonnými osobami (obstarával a předával drogy kurýrům, organizoval přehozy balíků, spravoval účty) a další osoba, jež jako jediná dokázala pervitin sama vyrábět. Existenci vnitřního kodexu organizace dokládaly konspirační praktiky skupiny – pravidelné změny konfigurace komunikace, používání krycích jmen a takzvaných „asistentů“ k utajení totožnosti vedoucího člena, i pokusy ovlivňovat svědky, aby členové skupiny byli postiženi jen za mírnější přečin.
Nejvyšší soud výslovně odmítl úvahy odvolacího soudu, že nedostatečná „profesionalita“ provedení (např. zmaření jednoho z přehozů balíků policií) nebo občasný chaos ve fungování skupiny brání závěru o organizované zločinecké skupině – s odkazem na svou dřívější judikaturu (usnesení sp. zn. 3 Tdo 1190/2013) zdůraznil, že nízká kvalitativní úroveň provedení trestného činu není pro naplnění tohoto znaku rozhodující. Soud rovněž vyložil dvě dílčí, prakticky užitečné právní věty: skutečnost, že dělba úloh mezi členy byla ovlivněna jejich životní situací (někteří byli ve výkonu trestu, jiní na svobodě) nebo že mezi členy panovaly příbuzenské či přátelské vztahy, naplnění znaků organizované zločinecké skupiny nijak nebrání – naopak takové blízké vztahy mohou skupinu učinit ještě soudržnější a odolnější vůči tlaku zvenčí. Stejně tak není podstatné, že se na trestné činnosti nepodílel přímo zaměstnanec či dozorce Vězeňské služby, protože zákon nevyžaduje, aby členové organizované zločinecké skupiny měli jakékoli zvláštní (konkrétní či speciální) postavení ve smyslu § 114 trestního zákoníku.
Protože Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným, zrušil rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl s tím, že jednání obviněného je třeba posoudit i jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku, s odpovídajícím dopadem na přísnější trestní sazbu podle § 108 trestního zákoníku. Vzhledem k tomu, že zrušením rozsudku odpadl právní důvod pro další výkon trestu, Nejvyšší soud podle § 265l odst. 4 trestního řádu obviněného současně vzal do vazby z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí přehledně vymezuje hranici mezi organizovanou skupinou a přísněji trestanou organizovanou zločineckou skupinou podle § 129 trestního zákoníku – klíčové je formalizované hierarchické uspořádání s jasnými vztahy nadřízenosti a podřízenosti a fakticky dodržovaná (byť nepsaná) vnitřní pravidla, nikoli dokonalost či bezchybnost provedení trestné činnosti. Praktickým poučením je i to, že rodinné vazby mezi členy skupiny (v tomto případě otec a dva synové) naplnění znaků nijak neoslabují, a že se pro tento typ organizovaného sdružení nevyžaduje zapojení osob se zvláštním postavením, jako jsou zaměstnanci instituce, do níž skupina pašuje zboží.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
