Musí organizovaná skupina působící ve více státech mít stabilní organizační strukturu a jasnou hierarchii, aby šlo o zvlášť přitěžující okolnost podle trestního zákoníku? A stačí k naplnění tohoto znaku, že pachatel zůstává v kontaktu se skupinou jen přes telefon, aniž by osobně koordinoval její činnost v zahraničí? Těmito otázkami se podrobně zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 11 Tdo 883/2025, kterým podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl dovolání muže odsouzeného za organizaci přeshraničního převozu marihuany karavanem napříč Evropou.
Co se stalo
Obviněný A. Q. byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku a odsouzen k jedenácti letům odnětí svobody a k desetiletému trestu vyhoštění. Podle skutkových zjištění obviněný na počátku roku 2022 po rozhovoru s albánsky mluvící osobou ve Španělsku pojal záměr převážet marihuanu ze Španělska k odběratelům jinde v Evropské unii, zejména do Německa a Belgie. Za tímto účelem vytvořil skupinu s dalšími dvěma muži: sám dojednával se španělskými distributory dovoz a s odběrateli albánské komunity podmínky předání, druhý muž zajišťoval kurýry a předával jim pokyny (protože se s obviněným pro jazykovou bariéru nedomluvili přímo) a třetí muž obstarával a řídil karavan, v němž byla droga skryta. Skupina takto uskutečnila dva převozy – v dubnu 2022 přibližně 9,5 kilogramu marihuany do Německa a v červenci 2022 nejméně 56 kilogramů, z nichž část byla po vnitřní zpronevěře jednoho z kurýrů nakonec dovezena až do České republiky.
V čem byl spor
Obviněný v dovolání opřeném o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu především zpochybňoval, že by šlo o organizovanou skupinu působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Namítal, že nebyla prokázána žádná stabilní organizační struktura ani hierarchie řízení, že samotný převoz přes území několika států sám o sobě takovou skupinu nezakládá, a že to byl ve skutečnosti druhý muž ze skupiny, kdo ji fakticky vedl a zajišťoval financování i logistiku – on sám měl být jen jazykovým prostředníkem s albánskými dodavateli. Zpochybňoval také, že by šlo o marihuanu, a tvrdil, že převáženou látkou bylo technické konopí, přičemž údajnou odměnu 6 000 eur vysvětloval jako náhradu cestovních nákladů. Dále namítal, že pokud odvolací soud sám uznal, že nejde o dva samostatné zločiny, ale o jeden pokračující trestný čin, měl podle něj automaticky upustit i od nejpřísnější právní kvalifikace. Procesně vytýkal neprovedení výslechu svědka, jehož čestné prohlášení mělo zpochybnit, že šlo o marihuanu, neprovedení konfrontace s klíčovými svědky a nezákonnost rozhodnutí o nepořizování zvukového záznamu z jednoho z hlavních líčení.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Skutkové námitky (přepravovaná látka, role ve skupině, smysl platby 6 000 eur) Nejvyšší soud odmítl jako pouhou polemiku s hodnocením důkazů, kterou nelze podřadit pod žádný dovolací důvod – šlo jen o opakování obhajoby uplatněné již v odvolání, se kterou se soudy nižších stupňů podrobně a přesvědčivě vypořádaly. K namítanému porušení zásady in dubio pro reo soud připomněl, že se uplatní jen tam, kde po provedení důkazů přetrvávají u soudu skutečné pochybnosti – což v posuzované věci nenastalo, neboť soudy dospěly k přesvědčení o vině s kvalitou praktické jistoty.
K neprovedení výslechu svědka s čestným prohlášením i k namítané chybějící konfrontaci se svědky Nejvyšší soud uvedl, že odvolací soud tyto návrhy nijak neopomněl – u výslechu svědka jej vyhodnotil jako zjevně nadbytečný a jeho čestné prohlášení jako nevěrohodné, a stran konfrontace obhajoba u veřejného zasedání na svém dřívějším návrhu výslovně netrvala, ačkoli k tomu byla podle § 215 odst. 4 trestního řádu výslovně dotázána – tím dala najevo, že na návrhu již netrvá. Rovněž námitku proti nepořízení zvukového záznamu z jednoho hlavního líčení soud odmítl, protože z protokolu jasně vyplývalo, že s tímto postupem obhajoba i obžaloba výslovně souhlasily.
Jádrem rozhodnutí je výklad znaku organizované skupiny působící ve více státech. Nejvyšší soud připomněl klasickou definici organizované skupiny jako sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob s dělbou úkolů, jejichž činnost se vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, a zopakoval, že postačí působení nejméně ve dvou státech, včetně případně samotné České republiky. Zdůraznil přitom, že taková skupina nemusí mít trvalejší charakter – lze jí spáchat i jen ojedinělý, jednorázový čin – a že klíčové není formální řízení nebo hierarchie, ale to, zda členové o sobě a svých rolích věděli a zda společně směřovali k témuž cíli. V posuzované věci soud shledal, že všichni tři členové skupiny o sobě i o mezinárodním rozměru své činnosti věděli již od jejího vzniku, přičemž obviněný byl navíc osobně přítomen ve Španělsku (kde skupina drogu přebírala), v Česku (kde se všichni tři sešli před prvním převozem) i v Německu (kde drogu předal odběrateli a převzal platbu) – jednal tedy nejen ve spojení s takovou skupinou, ale přímo jako její člen.
Nejvyšší soud také vyvrátil námitku, že postačovalo jen volnější spojení se skupinou přes telefon bez osobní koordinace v zahraničí. Vysvětlil, že takové volnější spojení (telefonicky, e-mailem, přes kurýra) sice samo o sobě postačuje k naplnění znaku u pachatele, který zůstává mimo území, kde skupina fyzicky působí – ale v posuzované věci šlo o mnohem intenzivnější zapojení, protože obviněný byl přímo přítomen ve všech třech zapojených státech. K výtce ohledně sloučení dvou dřívějších zvlášť závažných zločinů do jednoho pokračujícího trestného činu soud uvedl, že dovolatel si zaměňuje pojmy skutek, trestný čin a právní kvalifikace – ta se neodvozuje od počtu skutků, ale od naplnění všech zákonných znaků, včetně velkého rozsahu a spáchání ve spojení s mezinárodní organizovanou skupinou, které obviněný naplnil bez ohledu na to, zda šlo o jeden, nebo dva trestné činy.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí přehledně shrnuje, co je a co není potřeba prokázat pro naplnění znaku organizované skupiny působící ve více státech: nevyžaduje se formální struktura, hierarchie ani trvalejší charakter skupiny, ale postačí, že se alespoň tři osoby s dělbou úkolů společně a s vědomím mezinárodního rozměru podílejí na jednom, byť jednorázovém, trestném činu. Zároveň ukazuje rozdíl mezi pachatelem, který je se zahraniční skupinou spojen jen volně (např. telefonicky, aniž by ji osobně řídil), a pachatelem, který se stává přímo jejím členem – v druhém případě, který nastal i v této věci díky osobní přítomnosti obviněného ve všech třech zapojených zemích, jde o ještě intenzivnější naplnění tohoto znaku. Praktickým poučením je také to, že sloučení více dřívějších zvlášť závažných zločinů do jednoho pokračujícího trestného činu samo o sobě nevede k mírnější kvalifikaci, pokud jsou zákonné znaky přísnější skutkové podstaty jinak naplněny.
Nejvyšší soud tak dovolání jako celek vyhodnotil jako zčásti neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům a zčásti zjevně neopodstatněné, a podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu je odmítl.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
