Musí soud pro překročení hranice „velkého rozsahu“ u drogového zločinu sečíst množství ze všech desítek jednotlivých prodejů, i těch, kde drogu nikdo nezajistil a usvědčují z ní jen kamerové záznamy? A může se obviněný propadnutí zajištěné hotovosti ubránit tím, že mu peníze ve skutečnosti nepatřily? Těmito otázkami se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. 11 Tdo 100/2026, kterým podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl dovolání muže odsouzeného za rozsáhlou distribuci pervitinu a marihuany.
Co se stalo
Obviněný X. T. T. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze, uznán vinným mimo jiné zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Podle skutkových zjištění společně se sestrou a bratrem provozoval v obchodě na tržnici prodej pervitinu a marihuany, a to ve 45 jednotlivých případech popsaných ve výroku rozsudku, přičemž sám prodal nejméně 463,75 gramu pervitinu a 84,9 gramu marihuany a dále společně se sestrou přechovával pro další distribuci dalších 478,91 gramu pervitinu a 652,85 gramu marihuany. Za tento a další dva trestné činy (přečin podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku a přečin zkrácení daně) mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, dále trest propadnutí věci v podobě zajištěné hotovosti 89 200 Kč a 76 055 eur a propadnutí dalších specifikovaných věcí.
V čem byl spor
Obviněný v dovolání opřeném o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) trestního řádu namítal, že se podle záznamů ze sledování prodejny v řadě případů jednání vůbec neúčastnil a že u 23 z celkem 45 skutků nebylo vůbec prokázáno, že šlo o drogu – soudy totiž vycházely jen z obrazových a zvukových záznamů, aniž by byla v těchto případech látka skutečně zajištěna a analyzována. Pokud by se množství z těchto nedoložených případů od celkového součtu odečetlo, nebyla by podle dovolatele dosažena hranice velkého rozsahu u metamfetaminu (547,18 gramu účinné látky), a trestný čin by tak měl být posouzen mírněji. Obviněný dále tvrdil, že samotný obchod i sklad drog byl ve skutečnosti dílem jeho bratra.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
K první skupině námitek Nejvyšší soud uvedl, že jde ve skutečnosti o čistě skutkovou polemiku, kterou nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu – ten totiž umožňuje namítat jen nesprávné právní posouzení skutku, nikoli nesprávnost samotných skutkových zjištění. Odvolací soud přitom na základě doplněného dokazování záznamy o sledování sám vypustil ty případy, kde se obviněný prodeje drog neúčastnil – v ostatních byla jeho přímá účast jednoznačně prokázána protokoly o sledování, nálezy při prohlídkách, digitálními váhami se stopami metamfetaminu i odbornými vyjádřeními z oboru genetiky a daktyloskopie.
K samotnému výpočtu velkého rozsahu Nejvyšší soud vysvětlil, že soudy nižších stupňů nijak nespoléhaly na spekulativní sčítání nejistých množství ze všech 45 skutků. Hranice velkého rozsahu (500 gramů účinné látky metamfetaminu) byla totiž s přehledem překročena již jen ve třech případech, kde byl pervitin skutečně zajištěn a znalecky analyzován: při prohlídce tržnice (372,61 gramu metamfetaminové báze), u pervitinu zajištěného v Německu u jiné osoby zapojené do distribuční sítě (170,68 gramu) a u menšího množství zajištěného u další osoby (3,89 gramu) – dohromady 547,18 gramu účinné látky. U ostatních, dovolatelem zpochybňovaných prodejů šlo o drogu, kterou si odběratelé rovnou zkonzumovali, a zpětně u ní proto množství účinné látky nebylo možné stanovit – tyto prodeje ale nebyly pro překročení hranice velkého rozsahu vůbec potřeba, a jejich zpochybňování je tak bezpředmětné. Nejvyšší soud rovněž odmítl argument, že šlo o podnikání bratra obviněného, jako právně nevýznamný – sám obviněný totiž osobně jednal se zákazníky, přivážel drogu z tržnice, předával ji a inkasoval peníze, což zakládá jeho vlastní trestní odpovědnost bez ohledu na to, pod čí kuratelou nebo ve spolupráci s kým takto jednal.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) trestního řádu (nepřípustný druh trestu) ve vztahu k trestu propadnutí věci Nejvyšší soud nejprve vysvětlil, že tento dovolací důvod lze u propadnutí věci uplatnit jen tehdy, byl-li by uložen jako zcela nepřípustný druh trestu, anebo pokud dovolatel předloží skutečnou právní argumentaci zpochybňující vlastnický či jiný právní vztah k propadané věci. Pouhé opakování vlastní skutkové verze o původu peněz takovou právní argumentaci nepředstavuje. Přesně to ale obviněný učinil, když jen trval na tom, že eurová hotovost ve skutečnosti patřila jeho sestře, která si ji měla půjčit od širší rodiny, aby ji vrátila svému bratrovi.
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že tato verze je nelogická a provedenými důkazy vyvrácená. Většina zajištěné hotovosti (70 500 eur) byla nalezena přímo v kanceláři prodejny, kde docházelo k distribuci drog, a obviněný se k jejímu původu při prohlídce odmítl vyjádřit; zbytek (5 170 a 385 eur) byl zajištěn přímo při jeho zadržení. Finanční šetření navíc prokázalo, že peníze, které měl bratr sestře dříve poskytnout na koupi domu, jí byly darovány, a bylo tedy nelogické, proč by se tyto darované prostředky měly vracet zpět bratrovi – a již vůbec nedávalo smysl, proč by se taková vratka nacházela u samotného obviněného, a nikoli u jeho sestry. Soudy proto správně uzavřely, že jde o výnos z trestné činnosti, u něhož byly splněny podmínky pro obligatorní uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1 trestního zákoníku.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí dobře ukazuje, jak soudy při výpočtu množství drogy rozhodného pro naplnění znaku velkého rozsahu pracují s rozdílem mezi skutečně zajištěnou a znalecky ověřenou drogou a drogou, kterou odběratelé spotřebovali ještě před zásahem policie. Není třeba spoléhat na spekulativní odhady u všech dílčích prodejů, pokud samotné zajištěné a analyzované množství hranici velkého rozsahu samo o sobě překračuje – zpochybňování ostatních, nezajištěných případů je pak bezpředmětné. Rozhodnutí také ukazuje, co znamená skutečná hmotněprávní námitka proti propadnutí věci: nestačí jen zopakovat vlastní tvrzení o jejím původu, je třeba argumentačně napadnout právní úvahu soudu, na jejímž základě byl vlastnický či jiný vztah k věci posouzen.
Nejvyšší soud tak dovolání jako celek vyhodnotil jako podané z jiného důvodu, než jaký zákon připouští, a podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu je odmítl.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
