Pokud měl zemřelý v těle hned tři různé látky, z nichž každá samostatně dosahovala smrtelné koncentrace, může se ten, kdo mu dodal jen jednu z nich, bránit tím, že by k úmrtí došlo tak jako tak? A jak se v takové situaci vlastně počítá příčinná souvislost mezi jednáním dealera a smrtí uživatele? Těmito otázkami teorie trestního práva se podrobně zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 2. 2026, sp. zn. 11 Tdo 117/2026, kterým podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl dovolání muže odsouzeného za způsobení smrti poskytnutím silného opioidu.
Co se stalo
Obviněný V. G. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a odsouzen k deseti letům odnětí svobody. Podle skutkových zjištění obviněný nejméně od roku 2022 opakovaně prodával nebo zdarma poskytoval několika osobám různé psychotropní látky a léčiva. V listopadu 2023 poté, co od jiné osoby získal balení léku Oxykodon, poskytl poškozenému P. R. tři tablety tohoto léčiva s obsahem omamné látky oxykodon k jednorázovému užití. Poškozený všechny tři tablety ihned požil a následujícího dne zemřel – bezprostřední příčinou smrti byla kombinovaná intoxikace medikamenty a látkami ze skupiny omamných a psychotropních látek, přičemž samotná látka oxykodon byla v jeho těle zjištěna v letální (smrtelné) koncentraci.
V čem byl spor
Obviněný v dovolání opřeném o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu nejprve zpochybňoval, že by to byl právě on, kdo poškozenému drogu předal, a namítal neprovedení navržených výslechů dvou svědkyň. Klíčovou hmotněprávní námitku ale postavil na znaleckém posudku z oboru soudního lékařství a toxikologie, podle něhož měl poškozený v krvi hned tři látky v letálních koncentracích – kromě oxykodonu také antidepresivum venlafaxin a rostlinný alkaloid mitragynin (obsažený v kratomu). Protože znalci označili smrt za důsledek „kombinované intoxikace“, dovolatel dovozoval, že ke smrti mohlo dojít i jen působením kterékoli z ostatních dvou látek, a to zcela bez ohledu na jím poskytnutý Oxykodon – příčinná souvislost mezi jeho jednáním a smrtí tak podle něj nebyla najisto postavena, a odkazoval přitom na dřívější usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 687/2024, řešící podobnou otázku kombinované intoxikace.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Ke skutkovým námitkám (totožnost dodavatele drogy, neprovedené výslechy) Nejvyšší soud uvedl, že šlo o řádně prokázaný skutkový závěr podložený mimo jiné výpovědí svědka, který lék zakoupil, a že neprovedené výslechy byly odvolacím soudem odůvodněně vyhodnoceny jako nadbytečné, protože by nemohly zpochybnit spolehlivě zjištěný skutkový stav.
Jádrem rozhodnutí je výklad příčinné souvislosti (kauzálního nexu) u těžšího následku v podobě smrti. Nejvyšší soud vyšel z tzv. teorie podmínky, podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev vůbec nenastal, nebo by nenastal způsobem, jakým nastal, doplněné zásadou umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti, která vyžaduje, aby jednání pachatele bylo pro vznik následku příčinou dostatečně významnou. Příčinná souvislost je přerušena jen tehdy, vstoupí-li do děje jiná, výlučná a samostatná příčina, která by způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele. Naopak zůstává zachována tam, kde k jednání pachatele přistoupí další okolnost, bez níž by k následku nedošlo – není přitom rozhodné, zda ke smrti došlo působením více příčin současně, ani zda by každá z nich byla způsobilá přivodit následek sama o sobě, nebo jen ve vzájemném spolupůsobení s ostatními.
Na posuzovanou věc tuto teorii Nejvyšší soud aplikoval tak, že skutečnost, že v těle poškozeného byly zjištěny i další dvě látky v letálních koncentracích, příčinnou souvislost mezi podáním Oxykodonu a smrtí nijak nepřerušuje. Naopak zdůraznil, že právě koncentrace oxykodonu překročila spodní hranici letální hladiny nejvýrazněji ze všech tří látek (2,7násobně, oproti 1,79násobku u venlafaxinu a 2,34násobku u mitragyninu), takže šlo o příčinu „velice významnou, ne-li nejvýznamnější“. Argument, že by poškozený „tak jako tak“ zemřel i bez Oxykodonu, označil soud za čistě spekulativní – stejně dobře totiž mohlo nastat, že by mladý organismus poškozeného předávkování zbylými dvěma látkami přežil. Odkaz na usnesení sp. zn. 11 Tdo 687/2024 Nejvyšší soud označil za nepřípadný, protože v oné věci šlo o zjevně dominantní intoxikaci alkoholem, která byla sama o sobě způsobilá poškozenou usmrtit – zatímco v nynější věci žádná z látek takto jednoznačně nedominovala.
K zavinění ve vztahu k tomuto těžšímu následku Nejvyšší soud uvedl, že postačuje forma nedbalosti. Obviněný jako dlouholetý uživatel drog, navíc osobně nejbližší kamarád poškozeného, znal jeho sklon ke zneužívání léčiv i psychiatrickou diagnózu. Sám u hlavního líčení vypověděl, že poškozeného před požitím tablet upozornil, že „tři tablety jsou dost“, čímž sám dokládal, že si byl rizika vědom – přesto se spokojil s ujištěním poškozeného, že problém nemá. Tím naplnil znak vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku: musel vědět, že svým jednáním může způsobit smrt, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí je podrobnou a prakticky využitelnou lekcí teorie příčinné souvislosti v situacích kombinované intoxikace více látkami. Klíčové sdělení zní: skutečnost, že oběť měla v těle vedle drogy poskytnuté obviněným ještě další látky v letálních koncentracích, dealera neomlouvá – příčinná souvislost zůstává zachována, pokud podaná látka k následku reálně přispěla, byť společně s jinými. Soud navíc nabízí praktické kritérium pro posouzení váhy jednotlivých příčin: poměr, o kolik konkrétní naměřená koncentrace převyšuje spodní hranici letální hladiny dané látky. Rozhodnutí je zároveň důležité tím, že přesně odlišuje od dřívější judikatury (sp. zn. 11 Tdo 687/2024) týkající se situace, kdy jedna z látek sama o sobě dominuje natolik, že ostatní jsou z hlediska příčinné souvislosti vedlejší.
Nejvyšší soud tak dovolání jako celek vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné a podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu je odmítl.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
