Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2026, sp. zn. 7 Tdo 427/2026:

Obviněný, odsouzený za znásilnění a týrání osoby žijící s ním ve společném obydlí a za další trestnou činnost vůči ní, napadal v dovolání nepodmíněný trest odnětí svobody. Argumentoval novelou trestního zákoníku účinnou od 1. 1. 2026, která podle něj upřednostňuje alternativní tresty. Nejvyšší soud dovolání odmítl. Vysvětlil, že novela soudy nezavazuje ukládat jen alternativní tresty, že námitky proti druhu a výměře trestu mají v dovolání velmi omezený prostor a že nedostatek souhlasu poškozeného s trestním stíháním je třeba uplatnit pod jiným dovolacím důvodem.

Dosavadní průběh řízení

Okresní soud v Liberci uznal obviněného rozsudkem ze dne 12. 11. 2025 (sp. zn. 4 T 181/2025) vinným:

pod bodem 1) zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku,
pod body 2) až 4) zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, a pod bodem 3) také přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku,
pod bodem 5) přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,
pod bodem 6) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku.

Uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku se zařazením do věznice s ostrahou a rozhodl o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 8. 1. 2026 (sp. zn. 55 To 484/2025) odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítal zejména:

Uložený trest je nezákonný, protože odvolací soud nepřihlédl k novele trestního zákoníku, která mění možnosti ukládání trestů a upřednostňuje alternativní tresty.
Doznal se, prohlásil vinu, vyjádřil lítost, měl čistý trestní rejstřík a poukázal na své osobní, rodinné a finanční poměry. Jednání pod body 2) až 6) označil za exces, kterým řešil svůj vztah k poškozené, o kterou nechtěl přijít, a všechny skutky měly podle něj základ v jeho žárlivosti.
Soudy nedostatečně přihlédly k tomu, že je otcem nezletilého dítěte, a podle něj měly uložit podmíněný trest spolu s dalším alternativním trestem a přiměřenými povinnostmi a omezeními.
Poškozená nebyla při výslechu řádně poučena o možnosti souhlasu či nesouhlasu s jeho trestním stíháním podle § 163 tr. ř.

Navrhl také přerušení výkonu trestu. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože námitky směřují proti přísnosti trestu a nelze je podřadit pod žádný dovolací důvod. Trest blíže dolní hranice sazby podle něj nemůže být extrémně přísný.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Rozsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Nejvyšší soud připomněl, že v mezích tohoto důvodu lze namítat výlučně hmotněprávní vady. Nelze jím napadat správnost skutkového stavu ani úplnost dokazování a hodnocení důkazů. Nestačí také formální odkaz na zákonný důvod, protože obsah námitek musí věcně odpovídat jeho zákonnému vymezení.

2. Námitky proti druhu a výměře trestu

Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve výroku o trestu lze podle Nejvyššího soudu považovat jen jiné vady než otázky druhu a výměry trestu, například chybný právní závěr o tom, zda měl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, případně společný trest za pokračování v trestném činu (usnesení sp. zn. 11 Tdo 530/2002 a 3 Tdo 1135/2016). Námitky proti druhu a výměře trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy pokud byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest mimo zákonnou sazbu. Nesprávné vyhodnocení kritérií podle § 39 až 42 tr. zákoníku a z toho plynoucí příliš přísný nebo příliš mírný trest nelze v dovolání namítat žádným dovolacím důvodem. Obviněnému byl uložen trest v zákonné sazbě od dvou do deseti let podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, a proto by jeho námitky nemohly naplnit ani písm. i), pokud by je podle něj uplatnil.

Nad rámec toho Nejvyšší soud uvedl, že zásah dovolacího soudu je výjimečně možný, pokud by byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a zcela zjevně nepřiměřený činu a jeho kvalifikaci (usnesení sp. zn. 7 Tdo 410/2013 a 8 Tdo 1561/2016). O takový případ nešlo. Obviněnému byl uložen trest v jedné čtvrtině zákonné sazby, a to s dostatečným přihlédnutím k povaze a závažnosti činů i k jeho poměrům.

Soud prvního stupně hodnotil polehčující i přitěžující okolnosti a přihlédl i k prohlášení viny. S ohledem na závažnost skutků, jejich množství a dlouhodobost shledal, že nelze uložit jinou sankci než nepodmíněný trest. Odvolací soud na prakticky totožné odvolací námitky řádně reagoval, vysvětlil, proč již nebylo možné uložit podmíněný trest, a vypořádal se i s tíživou životní, rodinnou a finanční situací obviněného. Tvrzení o excesu vyvrátil poukazem na značnou dlouhodobost a systematičnost jednání a na to, že se skutků pod body 4) až 6) obviněný dopustil po zahájení trestního stíhání, kdy mu byl styk s poškozenou zakázán. S námitkou práv a zájmů nezletilého syna ve smyslu Úmluvy o právech dítěte se odvolací soud rovněž důkladně vypořádal.

3. Novela trestního zákoníku účinná od 1. 1. 2026

Na okraj Nejvyšší soud uvedl, že novelu trestního zákoníku účinnou od 1. 1. 2026 nelze vykládat tak, že jsou soudy povinny ukládat pouze alternativní tresty a rezignovat na nepodmíněné tresty odnětí svobody v případech, kdy již uložení méně postihujících sankcí nepostačuje. Trest uložený obviněnému proto nelze považovat za extrémně přísný, zjevně nespravedlivý ani nepřiměřený z hlediska principu proporcionality trestních sankcí.

4. Souhlas poškozeného s trestním stíháním podle § 163 tr. ř.

Námitku, že trestní stíhání bylo vedeno bez potřebného souhlasu poškozené, lze podle Nejvyššího soudu uplatnit jen dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy pokud bylo trestní stíhání vedeno, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné. Pod důvod podle písm. h) ji podřadit nelze (usnesení sp. zn. 5 Tdo 785/2002). Pro úplnost soud doplnil, že policejní orgán poškozenou opětovně poučil podle § 163 tr. ř. a ta výslovně souhlasila s trestním stíháním obviněného pro jednotlivé trestné činy, jak vyplývá ze spisu. Námitka tedy nebyla ani důvodná.

5. Opakování obhajoby a přerušení výkonu trestu

Nejvyšší soud poznamenal, že obviněný v dovolání do značné míry opakoval obhajobu z předchozích fází řízení, se kterou se soudy nižších stupňů již vypořádaly. O přerušení výkonu trestu nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně totiž nepodal návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. a Nejvyšší soud neshledal důvody pro postup podle § 265o odst. 1 tr. ř.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Opravný prostředek proti jeho rozhodnutí není přípustný, s výjimkou obnovy řízení.

Závěr

Rozhodnutí připomíná, že dovolání není vhodným prostředkem k přehodnocení druhu ani výměry trestu. Námitky o polehčujících okolnostech, doznání nebo rodinné situaci obviněného se proto v dovolání neuplatní, pokud trest nepřekročil zákonnou sazbu ani není extrémně přísný. Novela trestního zákoníku účinná od 1. 1. 2026 podle Nejvyššího soudu nezakládá povinnost ukládat jen alternativní tresty u závažné a dlouhodobé násilné trestné činnosti. Rozhodnutí také ukazuje, že je třeba přesně volit dovolací důvod, protože nedostatek souhlasu poškozeného s trestním stíháním spadá pod jiný důvod než nesprávné hmotněprávní posouzení.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz