Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 11 Tdo 1027/2025:

Obviněný, který podle skutkových zjištění vynutil soulož na podnapilé ženě, již doprovázel domů z restaurace, tvrdil v dovolání, že nic nenasvědčuje nedobrovolnému styku. Poukazoval na to, že na poškozené nebylo zjištěno poranění pohlavních orgánů ani biologické stopy, a navrhoval, aby jeho schopnost vykonat pohlavní styk pod vlivem alkoholu posoudil znalec. Nejvyšší soud dovolání odmítl a vysvětlil, proč absence poranění nevylučuje krátký nedobrovolný styk, proč není zpětné znalecké zkoumání vlivu alkoholu na schopnost pohlavního styku nutné a kdy nejde o opomenuté důkazy.

Dosavadní průběh řízení

Okresní soud v Bruntále uznal obviněného rozsudkem ze dne 17. 3. 2025 (sp. zn. 4 T 123/2024) vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024. Uložil mu podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu. Poškozenou odkázal s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na občanskoprávní řízení.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 6. 2025 (sp. zn. 3 To 161/2025) z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného zrušil rozsudek ve výroku o trestu a uložil obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř.

Podle skutkových zjištění obviněný dne 23. 6. 2024 v nočních hodinách doprovázel podnapilou poškozenou z restaurace domů, na cestě ji začal osahávat, uchopil ji za ruce, povalil ji na zem a držel jí ruce nad hlavou. Přes její aktivní obranu, tedy odstrkování, kopání a křik, s ní vykonal soulož, a svého jednání zanechal až poté, co poškozená kladla odpor.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a v replice k vyjádření státního zástupce doplnil důvod podle písm. m). Namítal zejména:

• Z důkazů plynou významné pochybnosti o jeho vině, které soudy překlenuly selektivním hodnocením. Gynekologické vyšetření neprokázalo žádné poškození pohlavních orgánů poškozené a ve stěru z pochvy ani na jejích kalhotkách nebyla zjištěna DNA. U DNA obviněného pod nehty poškozené nelze zjistit, o které prsty šlo ani v jakém množství. Pokud by poškozená kladla intenzivní odpor, bylo by podle něj vysoce nepravděpodobné, že by se mu podařilo styk uskutečnit bez poranění, které podle lékařské literatury běžně vznikají. Jediným logickým vysvětlením je podle něj to, že poškozená styk původně chtěla a poté si to rozmyslela, nebo k němu vůbec nedošlo.
• Výpověď svědkyně, která byla s poškozenou v restauraci, je v rozporu s výpovědí poškozené, pokud jde o jeho vtíravé chování i domluvu na společném odchodu, a soud se s těmito rozpory nevypořádal. Soud mu neměl věřit v tom, že se poškozená motala a upadla, protože svědkyně potvrdila, že ji při odchodu vedla, a opilost bylo znát i na kamerových záznamech.
• Nedůvodně nebyly provedeny důkazy znaleckým posouzením jeho osoby (vztah k ženám, agresivita, věrohodnost), kamerovými záznamy z místa jeho bydliště a z prodejny, u které se čin odehrál. Odvolací soud přitom odmítl znalecké zkoumání jeho schopnosti uskutečnit pohlavní styk pod vlivem alkoholu bez odborného podkladu, čímž si přisvojil znaleckou odbornost, kterou nemá.
• Z důkazů mohlo být nanejvýš dovozeno, že se o pohlavní styk pokusil a od činu upustil, kdy by jeho trestní odpovědnost zanikla podle § 21 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Uvedl, že obviněný opakuje obhajobu, polemizuje s hodnocením důkazů a že absence poranění nevylučuje krátký nedobrovolný styk.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Opožděné doplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

Nejvyšší soud připomněl, že dovolací důvody lze doplňovat nebo měnit jen v zákonné lhůtě pro podání dovolání. Důvod podle písm. m) uplatnil obviněný až v replice, což by zásadně nebylo možné. Obviněný ale fakticky brojil proti závěrům soudu prvního stupně, takže důvody podle písm. g) a h) uplatnil implicitně i ve spojení s důvodem podle písm. m) v jeho druhé alternativě, a Nejvyšší soud k němu proto přihlížel.

2. Opakování obhajoby a hodnocení věrohodnosti poškozené

Dovolání je podle Nejvyššího soudu pouhým opakováním obhajoby, kterou už soudy obou stupňů vypořádaly. Obviněný nepoukázal na extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a důkazy, který by znamenal, že zjištění nemají vazbu na důkazy, nevyplývají z nich při žádném logickém hodnocení, nebo jsou jejich pravým opakem. Jen předložil vlastní hodnocení důkazů a s ním spojenou vlastní verzi děje.

Soud prvního stupně správně postupoval podle zásady, že je-li výpověď poškozené jediným nebo dominantním usvědčujícím důkazem a obviněný čin popírá, musí věrohodnosti věnovat zvláštní pozornost. Výpověď poškozené shledal podrobnou, přesvědčivou a vnitřně konzistentní. Nezaznamenal zkreslování ani zveličování a odchylky od dřívějších výpovědí byly nevýznamné a vysvětlitelné.

Výpověď poškozené nestála osamoceně. Podpořily ji zejména videozáznamy, které sám obviněný pořídil na místě činu bezprostředně po skutku. Poškozená na nich leží na zemi, je silně rozrušená a v šoku, nechce s obviněným pokračovat v cestě domů a vyčítá mu znásilnění, zatímco obviněný ji upozorňuje, že z takového nařčení může mít problémy, a posměšně komentuje její chování. Na záznamech a na fotografiích z policejní prohlídky jeho těla je znečištění bot a oblečení a červené skvrny na kolenou, což odpovídá výpovědi poškozené, že na ni v kleče nalehl. Na jeho krku byl zjištěn škrábanec odpovídající její obraně. U poškozené lékaři zjistili oděrky na hýždi a kotníku a zhmožděniny zápěstí. Ve vzorcích pod jejími nehty byly nalezeny stopy DNA obviněného s pravděpodobností blížící se jistotě.

K rozporům mezi výpovědí poškozené a svědkyně o chování obviněného v restauraci Nejvyšší soud uvedl, že jde jen o odlišné subjektivní vnímání jeho chování. Poškozená přiznala, že si pobyt v restauraci kvůli alkoholu nepamatuje přesně a přesně si pamatuje až cestu domů. Kamerový záznam z restaurace potvrdil, že se obviněný opakovaně připojoval k poškozené a svědkyni, chytal poškozenou kolem pasu a objímal ji a že ji z restaurace odvedl v okamžiku, kdy se svědkyně vrátila pro bundu, ačkoliv měli podle ní jít všichni společně.

Obhajoba obviněného byla vnitřně rozporná a nepřesvědčivá. Podle ní si poškozená po cestě odskočila vykonat potřebu, upadla, zůstala v silné opilosti ležet a bez důvodu začala tvrdit, že byla znásilněna, požadovala policii a souhlasila s gynekologickým vyšetřením, přestože obviněného blíže neznala. Navíc obviněný v dovolání zcela popírá jakékoli nucené jednání, a přitom na konci tvrdí, že lze dovodit nanejvýš pokus, od kterého upustil, když narazil na odpor.

3. Absence poranění a biologických stop

Nejvyšší soud výslovně uvedl, že ačkoli nebyla zjištěna zranění pohlavních orgánů ani biologický materiál na oblečení poškozené, nelze z toho dovozovat, že k žádné nedobrovolné souloži nedošlo. Podle poškozené šlo o velmi krátký styk, jehož zahájení nemohla účinně zabránit kvůli vlastnímu ovlivnění alkoholem a výrazné fyzické převaze obviněného. Její aktivní odpor ale vedl k tomu, že obviněný od dokončení soulože upustil. Provedené důkazy nejen v souhrnu, ale i samostatně podporovaly věrohodnost poškozené, zatímco obhajoba obviněného zůstala nepřesvědčivá. Nešlo ani o deformaci důkazů, a proto nebyla porušena zásada in dubio pro reo, protože soudy žádné důvodné pochybnosti neměly.

4. Opomenuté důkazy

Soudy nemusí provést všechny navržené důkazy a neprovedení důkazu pro nadbytečnost nezakládá opomenutý důkaz (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01). Právo na spravedlivý proces je porušeno až tehdy, jestliže by neprovedení důkazu představovalo závažný deficit při zjišťování skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Zjednodušeně řečeno, o opomenutý důkaz nejde jen proto, že je obviněný nespokojen s rozsahem dokazování.

Znalecké zkoumání osoby obviněného: Nejvyšší soud připustil, že soud prvního stupně zamítnutí tohoto návrhu v rozsudku podrobněji neodůvodnil, ale toto pochybení zhojil odvolací soud, před kterým obviněný návrh zopakoval a vymezil jej tak, že požaduje zkoumání své schopnosti vykonat pohlavní styk pod vlivem alkoholu. Odvolací soud uvedl, že zpětné zkoumání, zda a jak byla tato schopnost ovlivněna blíže neurčenou mírou opilosti, je prakticky nemožné, a Nejvyšší soud se s ním ztotožnil. Obviněný netvrdil, že by pod vlivem alkoholu nebyl schopen erekce nebo že by pohlavní styk byl pro něj z jiných zdravotních důvodů komplikovaný. Odvolával se jen na obecný vliv alkoholu. Je obecně známo, že větší konzumace alkoholu ovlivňuje centrální nervovou soustavu a může ovlivnit schopnost dosáhnout erekce, ale u zdravého člověka je tato schopnost individuální a závisí na celé řadě dalších faktorů, například na psychickém rozpoložení, fyzickém stavu, odpočatosti, délce sexuální abstinence nebo míře vzrušení. Znalec by těžko mohl zpětně s jistotou určit vliv nezjištěného množství alkoholu na schopnost obviněného dosáhnout erekce a tím vyvrátit zjištění plynoucí z výpovědi poškozené. K takovému závěru podle Nejvyššího soudu nebyla zapotřebí žádná zvláštní odbornost, jen základní chápání lidské sexuality. Odvolací soud si tak odbornost nepřisvojil.

Kamerové záznamy: Záznam z místa bydliště obviněného měl dokazovat jen stav jeho oblečení po činu a po návratu domů. Žádné jiné zjištění by ale neposkytl než videa pořízená obviněným bezprostředně po činu a fotodokumentace z policejní prohlídky jeho těla, a proto neměl na posouzení skutkového stavu žádný vliv. Návrh na záznam z kamery u prodejny, u které se čin odehrál, obviněný neodůvodnil tvrzením, že by z něj vyplynuly konkrétní rozhodné skutečnosti. Při více než půlročním odstupu od činu bylo jeho zajištění nereálné a obviněný si toho byl při návrhu zjevně vědom. Před odvolacím soudem návrh navíc znovu nevznesl, ačkoli byla přítomna jeho obhájkyně.

5. Právní kvalifikace a pokus

Námitku, že mohlo jít nanejvýš o pokus, od kterého obviněný upustil, Nejvyšší soud označil za skutkovou. Obviněný ji podřadil pod důvod podle písm. h), ale ve skutečnosti ji postavil na vlastním hodnocení důkazů a na odlišné verzi skutkového děje, podle které k pohlavnímu styku nedošlo nebo byl dobrovolný. Takto formulované námitky neodpovídají ani deklarovanému, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti jeho rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení přípustný.

Závěr

Rozhodnutí je užitečné zejména pro posuzování sexuálních trestných činů, ve kterých stojí proti sobě výpověď poškozené a popření obviněného. Absence poranění pohlavních orgánů nebo biologických stop nevylučuje krátký nedobrovolný styk, pokud výpověď poškozené podporují další důkazy, zejména záznamy z místa činu, DNA pod nehty a poranění na těle. Návrh na znalecké zkoumání schopnosti obviněného vykonat pohlavní styk pod vlivem alkoholu lze zamítnout, protože je zpětně neprokazatelný a nevyžaduje zvláštní odbornost. Neprovedení nadbytečného důkazu navíc nezakládá úspěšné dovolání.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz