Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 6 Tdo 675/2025:

Obviněný, který podle skutkových zjištění týral svou manželku a opakovaně pohlavně zneužíval nezletilou dceru manželky, napadl odsouzení dovoláním. Týrání v zásadě nepopíral a zpochybňoval jen jeho časové vymezení. U znásilnění se odvolával na genetické a gynekologické vyšetření a na nedostatek soukromí v ubytovně. Dovolání doplnil výtkou, že soudy porušily zásadu rovnosti při hodnocení svědků. Nejvyšší soud dovolání odmítl. Zdůraznil, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení vady a že zásada rovnosti stran není měřítkem pro hodnocení důkazů.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Plzni uznal obviněného rozsudkem ze dne 29. 1. 2025 (sp. zn. 3 T 6/2024) vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a pokračujícím zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let se zařazením do věznice s ostrahou, trest vyhoštění na dobu deseti let a povinnost nahradit nemajetkovou újmu manželce ve výši 100 000 Kč a nezletilé poškozené 200 000 Kč.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 4. 2025 (sp. zn. 3 To 24/2025) z podnětu odvolání obviněného zrušil rozsudek ve výroku o vině pod bodem 2, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k nezletilé poškozené. Při zachování skutkových zjištění uznal obviněného vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, tedy již ne pokračujícím, a uložil mu opět úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, vyhoštění na deset let a náhradu nemajetkové újmy 200 000 Kč. Odvolání státní zástupkyně zamítl podle § 256 tr. ř.

Podle skutkových zjištění obviněný od března 2022 do 29. 11. 2023 v místě bydliště na ubytovně soustavně týral manželku. Vulgárně ji urážel, fackoval, shazoval na zem, přikládal jí nůž ke krku, bil ji pěstí a šroubovákem, kopal do ní, vyhrožoval jí zabitím, tahal ji za vlasy a rdousil ji. Dále od srpna 2021 do listopadu 2023 opakovaně pohlavně zneužíval nezletilou dceru manželky, kterou nejméně pět let vychovával. V období od května 2023 vykonal nejméně v deseti případech pohlavní styk způsobem srovnatelným se souloží přes její nesouhlas a odpor. Ke strpění jednání ji donutil využitím její zvyklosti ho jako otčíma poslouchat, vyhrožováním, že ji pošle k otci, a v některých případech fyzickým překonáním odporu.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a namítal zejména:

• U týrání manželky své jednání doznával, ale popíral dobu jeho páchání, tedy že k němu mělo docházet od března 2022. Nepřiměřeně se podle něj nepřihlíželo ke změně jeho chování po příjezdu do České republiky a k sociální a ekonomické situaci rodiny, kdy v jedné místnosti žilo devět lidí. Poukázal také na porušení zásady rovnosti, protože soudy hodnotily věrohodnost svědků nestejně.
• U znásilnění jednání vždy popíral. Podle něj jeho obhajobu podporuje to, že ve stěru z pochvy poškozené nebyl nalezen mužský Y haplotyp, a gynekologická zpráva o vyšetření poškozené. V omezeném prostoru jedné místnosti bez soukromí nemohlo k popisovaným útokům reálně docházet.
• Poškozená si podle něj popisovala útoky a místa jejich spáchání nejednotně v jediné procesně použitelné výpovědi po zahájení trestního stíhání a při znaleckém zkoumání provedeném s ročním odstupem. Znalkyně navíc uvedla sníženou obecnou věrohodnost poškozené a neshledala u ní specifické následky jednání obviněného.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Uvedla mimo jiné, že týrání je trvající trestný čin, u kterého lze časové vymezení skutku upravit, ale nelze ho částečně zprostit. Stěžejním důkazem k znásilnění byla výpověď poškozené, kterou podpořila znalkyně, výpověď matky a gynekologické vyšetření, které potvrdilo zhojené poškození panenské blány. Absence mužského haplotypu je podle ní vysvětlitelná časovým odstupem od posledního útoku.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Dovolací důvod uplatněný bez určení alternativy a bez konkrétní vady

Nejvyšší soud úvodem připomněl, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. a že nestačí důvod formálně deklarovat. Námitky se musí svým obsahem tomuto důvodu odpovídat. Obviněný přitom vůbec neuvedl, kterou alternativu důvodu podle písm. g) uplatňuje. Nenamítl, že by skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo že by byly nedůvodně neprovedeny podstatné důkazy. Jeho výtku nebylo možné vyhodnotit ani jako zjevný rozpor s důkazy, protože neuvedl, která konkrétní zjištění jsou v rozporu s jakými důkazy. Podle Ústavního soudu znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých skutkových zjištění se námitka týká, v čem je spatřován jejich zjevný rozpor s důkazy a proč jsou podstatná (usnesení sp. zn. I. ÚS 3298/22).

2. Časové vymezení týrání

K týrání obviněný pouze vyjádřil nesouhlas s tím, že by jednání mělo trvat od března 2022. Nejvyšší soud uvedl, že obžaloba vymezila skutek od 9. 3. 2021 do 29. 11. 2023, ale soud prvního stupně po dokazování dovodil, že obviněný týral manželku od března 2022. Vycházel přitom zejména z výpovědi poškozené manželky, která uvedla, že obviněný začal pít a týrat ji až poté, co s dětmi přijela do České republiky na konci února 2022, a že ji hned po příjezdu zmlátil. Soud tedy výsledky dokazování důsledně promítl do skutkové věty a odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil.

3. Zásada rovnosti není měřítkem hodnocení důkazů

Námitku porušení zásady rovnosti při hodnocení věrohodnosti svědků označil Nejvyšší soud za nepřípadnou a nepodřaditelnou pod žádný dovolací důvod. Navíc byla příliš stručná a Nejvyšší soud za obviněného nemůže dovolací argumentaci domýšlet. Zásada rovnosti (čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 a 3 Úmluvy) znamená, že obviněný a obžaloba mají zásadně rovnocenné procesní možnosti, žádná strana nesmí být v podstatné procesní nevýhodě a každá musí mít možnost seznámit se s důkazy, vyjádřit se k nim a navrhovat důkazy. Zajišťuje tedy možnost účinně uplatňovat obhajobu a realizovat oprávnění, která obviněnému přiznává trestní řád. Z hlediska hodnocení důkazů ji ale použít nelze. Vytýkat lze jen nesplnění požadavků § 2 odst. 6 tr. ř., podle něhož se důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Tomu soud prvního stupně dostál (body 41 až 46 odůvodnění).

4. Znásilnění: genetika, gynekologie a nedostatek soukromí

Ke skutku pod bodem 2 obviněný opět neurčil, kterou alternativu dovolacího důvodu uplatňuje, a prosazoval vlastní hodnocení důkazů, přičemž zdůrazňoval ty, které svědčí v jeho prospěch. Soudy je ale nepominuly. Soud prvního stupně se jimi zabýval (body 52 až 54 odůvodnění) a odvolací soud reagoval v bodě 26. Dospěly k závěru, že pro rozhodnutí o vině není podstatné, že ve stěru z pochvy nebyl nalezen mužský Y haplotyp ani že při gynekologickém vyšetření byla zjištěna prostupnost a zhojená porušení panenské blány. K námitce, že útoky nemohly probíhat v místnosti, ve které spalo dalších šest sourozenců, se soud prvního stupně vyjádřil v bodě 53.

Věrohodnost nezletilé poškozené oba soudy pečlivě hodnotily. Vyšly z její výpovědi z přípravného řízení zachycené na DVD, z posudku z oboru dětské klinické psychologie a z výpovědi znalkyně u hlavního líčení. Znalkyně vyhodnotila specifickou věrohodnost poškozené jako dobrou. Upozornila, že na časové a místní údaje se lze spolehnout méně, protože jednání mělo chronický charakter a takové údaje si nezapamatuje nikdo, ani při plném duševním zdraví. Matka poškozené navíc připustila, že obviněný mohl v místě bydliště občas přenocovat. Tyto námitky obviněný opakoval v dovolání, aniž by je argumentačně podložil způsobem, který Nejvyšší soud požaduje, a proto je nelze podřadit pod důvod podle písm. g).

5. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Tento důvod slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé a nelze jím brojit proti porušení procesních předpisů (usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 279/03). Obviněný žádnou námitku odpovídající tomuto důvodu neuvedl, a Nejvyšší soud proto neměl podklad pro přezkum.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a rozsah odůvodnění omezil podle § 265i odst. 2 tr. ř. Opravný prostředek proti rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení přípustný.

Závěr

Rozhodnutí připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není nástrojem pro obecnou polemiku s hodnocením důkazů. Dovolatel musí určit, kterou alternativu uplatňuje, a konkrétně popsat, která skutková zjištění jsou v rozporu s jakými důkazy a proč jsou podstatná. Zásada rovnosti stran není měřítkem pro hodnocení věrohodnosti svědků. Pro posuzování sexuálního zneužívání dětí z rozhodnutí plyne, že absence mužského genetického profilu nebo nedostatek soukromí v domácnosti sama o sobě výpověď poškozeného nevyvrací, pokud je jeho věrohodnost podpořena znaleckým posudkem a dalšími důkazy.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz