Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tz 22/2020, ze dne 23. 9. 2020:
Podle § 16 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob soud může uložit trest zrušení právnické osoby právnické osobě se sídlem v České republice, pokud její činnost spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Trest zrušení právnické osoby nelze uložit, vylučuje-li to povaha právnické osoby.
Trest zrušení právnické osoby je nejpřísnějším druhem trestu, který lze uložit trestně odpovědné právnické osobě. V § 16 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je stanovena řada omezujících podmínek, které musejí být pro jeho uložení splněny kumulativně. Jednou z podmínek je, že činnost trestně odpovědné právnické osoby spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Činnost právnické osoby spočívala zcela v páchání trestného činu nebo trestných činů, pokud se právnická osoba vůbec nezabývala legální činností, ale výlučně aktivitami zakládajícími její trestní odpovědnost nebo i trestní odpovědnost jednajících fyzických osob. Převážným pácháním trestného činu nebo trestných činů v činnosti právnické osoby se rozumí situace, kdy se jedná o nadpoloviční většinu činnosti dané právnické osoby resp. protiprávní činy fyzických osob, které se přičítají právnické osobě jako její trestné činy, musejí tvořit nadpoloviční většinu její činnosti. Nestačí však, byla-li trestná činnost právnické osoby jen ojedinělým vybočením z jejího jinak legálního působení (blíže srov. např. Šámal, P. a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha C. H. Beck, 2018, str. 389 a násl.).
V projednávané věci byl ve smyslu § 129 odst. 2 trestního řádu vyhotoven zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění, a nelze proto zjistit, jakými úvahami se okresní soud řídil při ukládání trestu obviněné právnické osobě. S ohledem na provedené dokazování ve věci lze přisvědčit názoru ministryně spravedlnosti, podle kterého činnost právnické osoby L. rozhodně nespočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Společnost se v dřívější době fakticky zabývala stavební činností a nemá žádný záznam v evidenci rejstříku trestů právnických osob ani v evidenci přestupků právnických osob. Skutek, jímž byla obviněná právnická osoba uznána vinnou je nutno považovat za v podstatě ojedinělý exces v její jinak legální v činnosti.
Za dané situace nebyla splněna jedna z obligatorních podmínek pro uložení trestu zrušení právnické osoby ve smyslu § 16 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a proto takový trest nemohl být právnické osobě podle zákona uložen. Na tom nic nemění ani skutečnost, že opatrovník právnické osoby původně uložení takového trestu sám navrhoval a akceptoval. Pokud Okresní soud ve Vyškově rozhodl o uložení trestu zrušení právnické osoby, porušil zákon o trestní odpovědnosti právnických osob v § 16 odst. 1.
