Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 952/2020, ze dne 30. 9. 2020:
V souladu s § 263 odst. 4 tr. ř. lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Ve skutečnosti byl obviněný D. J. ve vazbě od 4. 5. 2020, přičemž byl vzat do vazby usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 20 Nt 1029/2020, v trestní věci vedené u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 ZT 134/2020. Osobní svoboda obviněného tedy byla omezena nepřetržitě od 4. 5. 2020 vazbou (tedy i dne 27. 5. 2020), když ve Vazební věznici XY je do současné doby.
Odvolací soud však v případě obviněného neověřil aktuální stav jeho pobytu, tedy zda se případně nenachází ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody a konal veřejné zasedání bez jeho přítomnosti. Vycházel pouze z fikce doručení, aniž by si vzhledem k osobě obviněného ověřil na Centrální evidenci vězněných osob, zda v době konání veřejného zasedání jeho svoboda není omezena vazbou či výkonem trestu odnětí svobody. Vyrozumění o konání veřejného zasedání sice odvolací soud doručoval na doručovací adresu obviněného, ale tento si jej s ohledem na pobyt ve Vazební věznici XY nemohl vyzvednout, ani se s ním seznámit a případně souhlasit s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Postup odvolacího soudu tak byl v rozporu s § 263 odst. 4 tr. ř. a znamenal zásah do základního práva obviněného zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08).
Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc obviněného D. J. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.