Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 946/2020, ze dne 24. 9. 2020:
Nejvyšší soud považuje za potřebné konfrontovat tyto právní závěry obou soudů na straně jedné a námitku obviněné na straně druhé, nejprve se skutkovými závěry v rozsudku vrchního soudu vztahujícími se k objektivní stránce posuzovaného zvlášť závažného zločinu z hlediska jeho znaku „škoda velkého rozsahu“. V tomto ohledu vrchní soud ve skutkové větě uvádí, že obviněná se neoprávněně zmocnila společnosti G., včetně jejího majetku, a to nemovitostí, dle znaleckého ohodnocení v minimální hodnotě 17.630.340 Kč. Z uvedeného vyplývá, že podstatou zjišťovaného protiprávního jednání obviněné z hlediska civilního práva je jednání spočívající v tom, že se obohatila nikoli o předmětné nemovitosti, ale o obchodní podíl ve smyslu § 31 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů, ve společnosti G. Z pohledu jednání kladeného obviněné za vinu a nakonec i přisouzeného jednání je pak nerozhodné, zda toto její jednání směřovalo k tomu, aby si později předmětné nemovitosti přisvojila jako fyzická osoba, kdy tato okolnost navíc ze skutkových zjištění soudů nevyplývá.
Soudy se tak nesprávně vůbec nezabývaly hodnotou obchodního podílu, která tak nebyla v trestním řízení vůbec zjišťována a za této situace je nutno konstatovat, že výše škody nebyla zjištěna podle hledisek § 137 tr. zákoníku.
Ze zásad vyplývajících z § 137 tr. zákoníku je nepochybně nutné vycházet nejen v otázce zjišťování výše způsobené škody, ale rovněž v otázce vymezení věci, která se stala předmětem útoku. V této trestní věci se předmětem útoku primárně stal obchodní podíl poškozeného K. ve společnosti G., který nelze bez dalšího ztotožňovat s hodnotou nemovitostí vlastněných společností G., a to i kdyby předmětné nemovitosti tvořily jediný hodnotný majetek společnosti, jak tomu je v této trestní věci.
