Určitost souhlasu poškozeného s trestním stíháním

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1025/2020, ze dne 19. 11. 2020:

Na místě je souhlasit se závěrem dovolatele, že vyjádření poškozené M. M. v rámci podání vysvětlení dne 21. 9. 2017 (č. l. 482), které odvolací soud pokládal za řádné udělení souhlasu s trestním stíháním obviněného, nelze považovat za odpovídající ustanovení § 163 odst. 2 tr. ř. Poškozená, alespoň podle protokolace, se vyjádřila v čase budoucím – výslovně uvedla: „souhlas dám“. Protože nejednoznačná vyjádření odporují požadavku kladenému na protokolaci (podle § 55 odst. 1 tr. ř. protokol má obsahovat výstižné vylíčení průběhu úkonuvyjádření poučených osob), je třeba je interpretovat způsobem svědčícím obviněnému. Proto i užití budoucího času poškozenou M. M. je třeba vyložit tak, že dne 21. 8. 2017 projevila svoji vůli do budoucna, tedy že svůj souhlas s trestním stíháním obviněného udělí (v podobě užití přítomného času) v situaci, v níž by byla orgánem činným v trestním řízení vyzvána ke sdělení svého stanoviska ohledně této otázky. Uvedený výraz v budoucím čase proto podle dovolacího soudu nelze považovat, jak to učinil odvolací soud, za řádné udělení souhlasu ve smyslu ustanovení § 163 odst. 1 tr. ř., resp. ve formě jeho ústního udělení zaznamenaného do protokolu podle § 163 odst. 2 tr. ř.

Dovolací soud neshledává důvod k tomu, aby jakkoli snižoval nároky na jasnost a přesvědčivost zachycení projevu vůle osoby oprávněné k udělení, příp. odepření souhlasu s trestním stíháním obviněného, jak je již formulovala dřívější judikatura soudů. Lze proto i nadále poukázat na názor vyslovený např. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 5 To 31/02, uveřejněným pod č. 54/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož: Souhlas poškozeného s trestním stíháním obžalovaného musí být určitým a srozumitelným projevem jeho vůle adresovaným orgánu činnému v trestním řízení; význam vyjádření poškozeného nelze vyvozovat implicitně (např. z okolností případu, jeho vztahu k obžalovanému, z výpovědi svědků apod.)“. Nebýt proto dále uvedeného, bylo by nezbytné přisvědčit obviněnému a dojít k závěru, že již vydání usnesení o zahájení jeho trestního stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo nezákonné pro absenci zákonem vyžadované podmínky upravené v § 163 odst. 1 tr. ř.

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek