Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 546/2020, ze dne 25. 11. 2020:
Vzhledem k popsanému způsobu spáchání trestné činnosti nelze přisvědčit námitce obviněné, že soudy při výpočtu zkrácené daně z přidané hodnoty nevzaly v úvahu výši oprávněných nákladů, zejm. náklady za skladování, náklady na přepravu, poplatky zaplacené z důvodu dovozu zboží, apod. V dané věci se totiž jednalo o náklady, které vznikly pouze v důsledku obviněnými zvoleného způsobu zakrývání vlastní trestné činnosti. Celkový rozsah zkrácené daně přitom nelze snižovat o náklady vynaložené pachatelem na spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 trestního zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 45/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud obviněná namítla, že soudy nesprávně vycházely při výpočtu daně z přidané hodnoty z pořizovacích cen minerálního oleje, pak nalézací soud na str. 109 rozsudku vysvětlil, že takto postupoval fakticky ve prospěch obviněných, jelikož zjištěná pořizovací hodnota minerálního oleje byla nejmenší možnou hodnotou, za kterou ji obvinění prodali v České republice. Nelze souhlasit s obviněnou, že soud takto postupovat nemohl, protože nelze podrobovat zdanění hypotetické prodejní ceny. Na straně obviněné se jedná o nepochopení rozdílu mezi trestním a daňovým řízením. Trestní soud tímto způsobem pouze jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 trestního řádu posuzoval nejmenší možnou výši zkrácené daně jako okolnost významnou pro rozhodnutí o vině a trestu, nerozhodoval však o daňové povinnosti obviněných. Opodstatněná není ani námitka, že soudy opomenuly uvést, v jakém režimu byly minerální oleje dopravovány z jiného členského státu na daňové území České republiky. Unijní harmonizace spotřebních daní vychází z toho, že povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit zásadně vzniká až ve státě spotřeby zboží. Podmíněné osvobození od spotřební daně je zvláštní režim, jehož smyslem je odklad povinnosti přiznat nebo zjistit, vyměřit a zaplatit daň až do dne uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu. Podle výrokové části napadeného rozhodnutí vznikla v posuzované věci povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň z minerálních olejů podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních, tedy použitím nebo prodejem minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 3 zákona o spotřebních daních pro pohon motorů. Obviněnou citovaná právní úprava podmíněného osvobození od spotřební daně se tak vztahuje k časově předcházející fázi obchodování se zbožím zatíženým spotřební daní, a nemá z hlediska trestněprávního posouzení věci žádný právní význam.
