Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 546/2020, ze dne 25. 11. 2020:
Za relevantní lze naopak považovat námitku tohoto obviněného, že se nemohl dopustit trestného činu zkrácení daně, jelikož nebyl osobou, která byla povinna odvést spotřební daň ani daň z přidané hodnoty. Jeho námitce nelze přisvědčit. Pachatelem i spolupachatelem tohoto trestného činu může být nejen subjekt daně, ale kdokoli – fyzická i právnická osoba, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebyla jemu anebo i jinému subjektu vyměřena buď vůbec, anebo ne v zákonné míře, a daň tak byla zkrácena ve větším rozsahu, anebo byla v tomto rozsahu vylákána výhoda na dani nebo jiné povinné platbě, popř. větší rozsah činil jejich součet (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 25/1968 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud obviněný dále rozporoval naplnění znaku spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, jelikož nevěděl, jaký je původ nafty, a nikdo z obviněných a jejich spolupracovníků ho nezná, lze opětovně odkázat na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (odst. 88.). Obviněný věděl, že minerální olej je používán k pohonu motorů, tedy fakticky jako nafta, a je proto zatížen spotřební daní a příp. i daní z přidané hodnoty. Věděl také, že tyto daně nejsou hrazeny, a to vzhledem k absenci příslušných dokladů jak při přebírání nákladu, tak při prodeji spotřebitelům. Obviněný znal také cenu distribuovaného minerálního oleje, jež byla nižší, než obvyklá cena motorového paliva. Neobstojí ani argument, že nikoho z obviněných neznal, když je zřejmé, že doprava minerálního oleje z XY do XY musela být dohodnuta předem, včetně dohody o zboží a jeho ceně. Obviněný konečně minerální olej přebíral od rakouského či polského řidiče slovenského kamionu vypraveného z Rakouska. Všechny tyto okolnosti postačují k závěru, že se obviněný fakticky zapojil do organizované skupiny působící ve více státech a aktivně se na její činnosti podílel.
