Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1400/2020, ze dne 27. 1. 2021:
Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Z více uvedených alternativních znaků bylo obviněnému kladeno za vinu, že porušil podle zákona mu uloženou povinnost spravovat cizí majetek, čímž způsobil škodu nikoli malou.
V daném případě bylo obviněnému vytýkáno, že jako vedoucí odštěpného závodu zahraniční právnické osoby pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně porušil povinnost opatrovat majetek zahraniční právnické osoby vyplývající z § 503 odst. 2 věta druhá OZ. Obviněný v tomto směru zcela důvodně namítal, že z uvedeného ustanovení vůbec žádná povinnost spravovat či opatrovat cizí majetek nevyplývá. V tom je třeba dát obviněnému jednoznačně za pravdu. Ustanovení § 503 OZ je obsaženo v části první (obecná část), hlavě IV. (věci a jejich rozdělení), dílu 2. (rozdělení věcí), obsahuje úpravu pobočky coby předmětu práv. Podle § 503 odst. 1 OZ pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou. Podle § 503 odst. 2 OZ, jehož se soudy nižších stupňů dovolávaly, je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod; to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku. Z druhé věty tohoto odstavce vyplývá, že „vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku“. Zde je tak upraveno toliko zástupčí oprávnění vedoucího odštěpného závodu. O ten v případě obviněného skutečně šlo, neboť šlo o organizační složku zapsanou do obchodního rejstříku, a to v souladu s jinými právními předpisy – viz zejména § 2 a § 50 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů (od 1. 1. 2014 se zákon nazýval „o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob“).
Ani z odborné literatury nevyplývá, že by v druhé větě ustanovení § 503 odst. 2 OZ bylo uvedeno něco jiného, než jen zástupčí oprávnění vedoucího odštěpného závodu. Standardně se uznává (např.Melzer, F., Tégl. P. a kol.Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 290), že vedoucí odštěpného závodu je zákonným zástupcem, mající kvůli uvedení v obchodním rejstříku zvýšenou pozici díky materiální publicitě, přičemž jeho zástupčí oprávnění je určeno činností odštěpného závodu. Zároveň se připouští i jmenování pobočkového prokuristy. K tomu, že jde o zákonné zmocnění, lze odkázat i na judikaturu ke starší právní úpravě (např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 32 Odo 1428/2006). Jde o převažující názor v odborné literatuře, byť lze nalézt i názory opačné (např. Janošek, V. Vedoucí odštěpného závodu po rekodifikaci. Právní rozhledy, č. 7/2016, s. 234 a násl.). Podle § 503 odst. 2 OZ je vedoucí odštěpného závodu oprávněn (osobně) zastupovat podnikatele (tj. zde zahraniční právnickou osobu) ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu. Jedná přitom jménem podnikatele, nikoli pobočky, resp. odštěpného závodu. Jeho zástupčí oprávnění se netýká všech záležitostí podnikatele, rozhodně není jeho statutárním orgánem či jeho členem, nemá tak ani obdobné postavení – viz k tomu např. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1779 a násl. Zástupčí oprávnění vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku (má konstitutivní charakter). Jde o speciální ustanovení k § 430 OZ o zastoupení podnikatele.
Rozhodně ale z uvedeného § 503 odst. 2 OZ nevyplývá jakákoliv povinnost spravovat či opatrovat cizí majetek. Občanský zákoník v uvedeném ustanovení neřeší, na základě jakého hmotněprávního vztahu vedoucí odštěpného závodu podnikatele zastupuje, ani jeho právní vztah k samotnému odštěpnému závodu či dokonce zahraniční právnické osobě. Takové jeho postavení i vzájemná práva a povinnosti smluvních stran musí vyplývat z nějaké smlouvy mezi vedoucím odštěpného závodu a zahraniční právnickou osobou. Může jít o pracovněprávní poměr, jsou-li splněny parametry závislé práce ve smyslu § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „ZP“). Tak tomu i zpravidla bývá, takový vedoucí odštěpného závodu bývá vedoucím zaměstnancem ve smyslu § 11 ZP, nutné to ovšem není, může být i řadovým zaměstnancem, zejména bude-li jediným zaměstnancem přiřazeným k odštěpnému závodu. Z tohoto názoru vycházela i judikatura k dřívější právní úpravě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1082/2005), od které se ani za nové právní úpravy nemá důvod Nejvyšší soud odchylovat (výjimečně se v odborné literatuře objevuje názor, že jde o názor nesprávný a že vztah podnikatele a vedoucího odštěpného závodu je vždy vztahem obchodním, nikdy nejde o výkon závislé práce – viz Janošek, op. cit. v bodě 7., s nímž ale Nejvyšší soud i ze zmíněných důvodů nesouhlasí). Může jít ale též o smlouvu příkazního typu ve smyslu § 2430 a násl. OZ, podle které se příkazník zavazuje obstarat záležitosti příkazce (tato úprava nahradila do konce roku 2013 účinnou úpravu mandátní smlouvy obsaženou v obchodním zákoníku a příkazní smlouvu obsaženou v dřívějším občanském zákoníku). Tato ustanovení o příkazu se podle § 2444 OZ použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona povinnost zařídit záležitost na účet jiného.
Podle smluvního typu a obsahu ujednání, stanovené náplně práce obviněného coby vedoucího odštěpného závodu, je ale třeba posuzovat rozsah práv a povinností obou smluvních stran, stejně tak i rozsah péče obviněného coby vedoucího odštěpného závodu o majetek zahraniční právnické osoby náležející k odštěpnému závodu. Vedoucí odštěpného závodu musí se svým ustanovením do funkce souhlasit, nemůže být nominován do funkce proti své vůli. Smlouva nemusí mít písemnou podobu, postačí i ústní dohoda, ale i souhlas konkludentní. Na ten lze usuzovat i ze souhlasu k zapsání do obchodního rejstříku.
Teprve poté, až bude jednoznačně určeno, jaké povinnosti měl obviněný ve vztahu ke spravování či opatrování majetku zahraniční právnické osoby náležejícího k odštěpnému závodu, je možno řešit otázku, zda takové povinnosti svým jednáním skutečně porušil. Může přitom jít o povinnost zákonnou, např. může jít o porušení povinností zaměstnance podle § 301 písm. d) ZP nebo § 302 písm. g) ZP, pokud porušil povinnosti vyplývající z jeho pracovněprávního vztahu, který se může týkat i vedoucího odštěpného závodu, jak bylo naznačeno shora. Může případně jít i o porušení povinností vyplývajících z ustanovení o správě cizího majetku podle § 1400 a násl. OZ, byl-li obviněnému takový majetek svěřen, může ovšem jít i o porušení jiné sjednané smlouvy příkazního typu, a to buď výlučně, anebo vedle porušení povinností zákonných.
