Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2026, sp. zn. 7 Tdo 198/2026:

Odsouzení za zločin znásilnění spáchaný na vlastní nezletilé dceři stálo především na výpovědi poškozené. Obviněný v dovolání zpochybňoval její věrohodnost, poukazoval na údajné rozpory a odkazoval na absenci sexuální deviace i poškození genitálií. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí podrobně vysvětlil, proč takové námitky nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit, jak se hodnotí výpověď dítěte a co znamená zásada in dubio pro reo.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Plzni uznal obviněného rozsudkem ze dne 7. 3. 2025 (sp. zn. 33 T 10/2024) vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024. Podle skutkových zjištění se jej dopustil tím, že od ledna 2022 do 24. 9. 2023 opakovaně a v nezjištěném počtu případů provedl při hlídání své nezletilé dcery jednání sexuální povahy v úmyslu sexuálně se uspokojit.

Za tento trestný čin a za sbíhající se trestnou činnost uložil soud obviněnému podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let a zařadil jej do věznice s ostrahou. Zrušil přitom výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 3 T 127/2023. Obviněnému dále uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozené náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč a se zbytkem nároku ji podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 7. 2025 (sp. zn. 10 To 32/2025) odvolání obviněného i poškozené podle § 256 tr. ř. zamítl.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tvrdil, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Namítal zejména:

• Matka poškozené podle něj nebyla přítomna žádnému jeho jednání, její výpověď se shoduje s výpovědí dcery do detailu, a proto by neměla být procesně použitelná. Rovněž jí podle něj nebylo možné věřit, protože měla zájem na jeho odsouzení.
• Výpověď poškozené podle něj obsahuje rozpory, například o tom, zda byla při útocích oblečená, a že si poškozená ráda vymýšlí. Policejní vyšetřovatelka ji podle něj při výslechu naváděla ke „správné“ odpovědi.
• Výpověď jeho matky, která skutek vyloučila, měla být věrohodná. Poukazoval také na to, že u něj nebyla znalecky zjištěna žádná sexuální odchylka a u poškozené nebylo zjištěno poškození genitálií.
• Soudy podle něj porušily zásadu presumpce neviny, zásadu in dubio pro reo, zásadu volného hodnocení důkazů i důkazní standard podle § 2 odst. 5 tr. ř.
• Uložený trest označil za nepřiměřený s odkazem na své zdravotní problémy a na odkázanost své matky.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné s tím, že obviněný pouze opakuje již vypořádané námitky a poškozená při výslechu působila autenticky, nikoli naučeně.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Rozsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud připomněl tři alternativy tohoto důvodu: zjevný (extrémní) rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem důkazů, skutková zjištění založená na procesně nepoužitelných důkazech a opomenuté důkazy. Extrémní nesoulad přichází v úvahu jen tehdy, pokud by zjištění nemělo v důkazech vůbec obsahový podklad, bylo opakem toho, co z nich plyne, nebo by z nich nevyplývalo při žádném logicky přijatelném hodnocení. Nezakládá jej to, že se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě a svůj postup přesvědčivě zdůvodnily.

2. Výpověď svědka, který nebyl přítomen činu

Pod uplatněný důvod soud s jistou mírou tolerance podřadil pouze námitku procesní nepoužitelnosti výpovědi matky poškozené. Nepřisvědčil jí: nepřítomnost svědka na místě a v čase činu sama o sobě nezakládá nepřípustnost jeho výslechu, jde o tzv. odvozený důkaz. Orgány činné v trestním řízení musí tuto okolnost pečlivě zohlednit při hodnocení výpovědi, zejména s ohledem na zásadu bezprostřednosti podle § 2 odst. 12 tr. ř. Soud prvního stupně navíc vycházel primárně z výpovědi poškozené a výpověď její matky využil jen podpůrně k potvrzení věrohodnosti.

3. Hodnocení důkazů nepatří do dovolacího řízení

Další námitky obviněného proti hodnocení důkazů nebylo možné podřadit pod žádný dovolací důvod. Dokazování je úkolem soudu prvního stupně, který důkazy provádí v souladu se zásadou bezprostřednosti a ústnosti, a může je korigovat pouze soud odvolací. Odvolací soud přitom nesmí přezkoumávat ani závěr o důvěryhodnosti svědka učiněný soudem prvního stupně (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1365/21). Tím spíše tak nemůže činit Nejvyšší soud. Běžná polemika se skutkovými zjištěními není podle konstantní judikatury podřaditelná pod žádný dovolací důvod (usnesení velkého senátu sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, č. 31/2019 Sb. rozh. tr.).

Nad rámec přezkumu přesto soud uvedl, že soud prvního stupně se věrohodností výpovědí podrobně zabýval. Věrohodnost poškozené podpořila znalkyně, podle níž byla její specifická důvěryhodnost velmi dobrá a bylo nepravděpodobné, že by si byla schopna zapamatovat navedený nebo naučený příběh. Žádné tvrzení obviněného o motivaci matky poškozené k jeho odsouzení soud nepovažoval za pravdivé a obhajobu se touto námitkou zabýval. Babičce poškozené nemohly být útoky známy, protože se děly v době, kdy nebyla přítomna.

4. Výslech nezletilého svědka a tvrzené rozpory

Poškozená podle soudu nebyla ve výpovědi rozporná, pouze byla zmatená ohledně časového zasazení otázky na oblečení. Z dalšího průběhu výslechu vyplynulo, že obecně byla s otcem oblečená, avšak při samotném jednání byla přinejmenším zčásti svlečená. Údajný rozpor o ejakulaci bez ztopoření se ve výpovědi vůbec nevyskytuje.

K otázkám kladeným při výslechu Nejvyšší soud připomněl, že je nutné je posuzovat s ohledem na zvláštnosti výslechu nezletilého svědka. Dítě musí otázkám rozumět, musí se s ním jednat přiměřeně jeho schopnostem a musí se pro něj vytvořit vhodné a pozitivní prostředí. Otázky se proto mohou lišit od těch, které by byly položeny dospělému svědkovi, aniž by to samo o sobě zasáhlo do zákonnosti výslechu (usnesení sp. zn. 7 Tdo 472/2024).

5. Zásada in dubio pro reo

Zásada in dubio pro reo není podle Nejvyššího soudu příkazem obviněnému věřit, neboť by to odporovalo zásadě volného hodnocení důkazů. Uplatní se až na konci dokazování při vyvozování skutkových závěrů, pokud zůstanou důvodné pochybnosti, které nelze odstranit ani provedením dalších důkazů (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01; usnesení sp. zn. 7 Tdo 563/2022). Taková situace v dané věci nenastala. To, že soudy hodnotily důkazy jinak než obviněný, dovolací důvod nenaplňuje.

6. Absence deviace a poškození genitálií

Soud odmítl, že by pochybnosti vyvolávalo, že u obviněného nebyla zjištěna sexuální deviace. Odkázal na kriminologické poznatky, podle nichž je většina pachatelů sexuálních útoků na děti bez sexuální deviace a dítě pro ně představuje bezbranný náhradní prostředek uspokojení. Poškození genitálií podle něj z jednání popsaného ve skutkové větě evidentně ani nemuselo vzniknout.

7. Námitky proti trestu

Námitku nepřiměřenosti trestu nelze uplatnit pod důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky proti druhu a výměře trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen podle písm. i), tedy pokud byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest mimo zákonnou sazbu. Takovou vadu obviněný netvrdil. Podle písm. h) je možné namítat jen jiná pochybení v hmotném právu, například ohledně toho, zda měl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest. Samotné nesprávné vyhodnocení kritérií podle § 37 až 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku a z toho plynoucí příliš přísný nebo mírný trest nelze v dovolání namítat vůbec (č. 22/2003 Sb. rozh. tr.; usnesení sp. zn. 4 Tdo 737/2015). Výjimečně by mohl dovolací soud zasáhnout, pokud by trest byl extrémně přísný a zjevně nespravedlivý tak, že by zasahoval do práva na spravedlivý proces. O to ale v této věci nešlo: šestiletý trest byl uložen v sazbě od pěti do dvanácti let a soudy jej řádně odůvodnily.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti tomuto usnesení není přípustný, s výjimkou obnovy řízení.

Závěr

Rozhodnutí shrnuje, co lze a nelze od dovolání ve věcech, kde je vina postavena především na výpovědi poškozeného, očekávat. Polemika s věrohodností svědků, údajné rozpory ve výpovědi či odkaz na absenci hmotných stop sama o sobě dovolací důvod nezaloží, pokud soudy své závěry přesvědčivě odůvodnily. Zásada in dubio pro reo nenahrazuje volné hodnocení důkazů. Rozhodnutí je zároveň užitečným připomenutím, že námitky proti výměře trestu mají v dovolání jen velmi úzký prostor, a že při výslechu dětských svědků je třeba otázky posuzovat s ohledem na jejich věk a schopnosti.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz