Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 49 T 14/2020, ze dne 22. 4. 2021:
Pachatel byl uznán vinným, že:
Všechny důkazy provedené během hlavního líčení soud hodnotil ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu tedy jednotlivě i v jejich souhrnu, a dospěl k závěru, že vina obžalovaného byla nade vší pochybnost prokázána, a to zejména výpověďmi svědkyně Q. a výpovědí otce obžalovaného. Výpovědi svědků jsou podporovány i provedenými znaleckými posudky, ze kterých je jasné, že se obžalovaný zajímal o propagandistická videa Islámského státu, a že v jednom propagandistické a několika naučných videích dokonce osobně účinkoval, a v neposlední řadě listinnými důkazy, a to především písemnou elektronickou komunikací mezi obžalovaným a jeho otcem, propagandistickým videem Islámského státu, a sdělením FBI. Veškeré tyto okolnosti tedy vedly soud k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného.
Po právní stránce posoudil soud jednání obžalovaného jednak jako zvlášť závažný zločin teroristického útoku podle § 311 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku za užití § 313 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2017, neboť obžalovaný v úmyslu poškodit ústavní zřízení a obranyschopnost Irácké republiky, narušit základní politickou, hospodářskou a sociální strukturu Irácké republiky, závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo, a protiprávně přinutit vládu, aby něco trpěla, provedl útok ohrožující život nebo zdraví člověka s cílem způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví, a uvedený čin spáchal jako člen organizované skupiny, a jednak jako zvlášť závažný zločin účasti na teroristické skupině podle § 312a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť se jako člen účastnil činnosti teroristické skupiny, která naplňuje znaky organizované zločinecké skupiny. Dle § 129a trestního zákoník je teroristická skupina společenstvím nejméně tří trestně odpovědných osob, které má trvalejší charakter, je v něm provedena dělba činností mezi jeho jednotlivé členy, jeho činnost se vyznačuje plánovitostí a koordinovaností a je zaměřené na páchání trestného činu vlastizrady spáchané formou teroristického útoku nebo teroru, trestného činu teroristického útoku nebo trestného činu teroru. Organizovaná zločinecká skupina je podle § 129 trestního zákoníku společenství nejméně tří trestně odpovědných osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Islámský stát je mezinárodně označován jako organizovaná zločinecká a teroristická skupina. V uvedeném případě je zcela zřejmé, že Islámský stát lze jednoznačně považovat za teroristickou skupinu, která současně naplňuje znaky organizované zločinecké skupiny. Člen organizované zločinecké skupiny takovéhoto měřítka nemusí být do skupiny nějakým formálním způsobem přijat, postačí, aby se osoba fakticky a neformálně do tohoto uskupení včlenila a aktivně se podílela na její činnosti. Tímto svým jednáním obžalovaný po subjektivní i objektivní stránce naplnil všechny znaky trestného činu teroristického útoku a účasti na teroristické skupině v daných odstavcích. Skutkovou podstatu trestného činu teroristického útoku naplnil svou činností v rafinérii v Baiji, která je doložena hlavně propagandistickým videem a elektronickou komunikací mezi obžalovaným a jeho otcem, když otci sám psal, že se útoku účastnil (… „Já jsem tehdy četl večerní četbu, a když jsem skončil, po západu slunce jsme útočili, v osmnáctém dni jsem byl zraněný…“), a také otci psal, že byl zraněn. Předmětné video otci zaslal též sám obžalovaný. Další činnosti vykonávající obžalovaným, tedy např. administrativní, propagandistické činnosti pro Islámský stát, naplňují skutkovou podstatu druhého trestného činu, tedy trestného činu účasti na teroristické skupině.
Podle § 313 trestního zákoníku se ochrana před hrozbou teroristického útoku a teroru poskytuje také cizím státům, přičemž je zcela nerozhodné, v jaké vztahu je tento cizí stát k České republice či zda vyznává stejná hodnotová měřítka jako Česká republika. Je nerozhodné, zda tyto trestné činy byly spáchány na území České republiky či nikoliv, a to na základě § 7 odst. 1 trestního zákoníku, který zakotvuje zásadu univerzality, která Českou republiku ke stíhání takovýchto zločinů zavazuje.
TREST:
- trest odnětí svobody v trvání 15 let
