Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2026, sp. zn. 11 Tdo 8/2026:

Obviněný se dopustil dvou sexuálně motivovaných útoků na desetiletou nevlastní dceru. Vrchní soud v Olomouci jeho jednání posoudil jen jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 tr. zákoníku, protože podle něj poškozená v druhém případě nebyla bezbranná. Nejvyšší soud na dovolání nejvyšší státní zástupkyně tento postup zrušil a formuloval aktualizovanou právní větu: jednání spočívající v jiném pohlavním styku, než je styk uvedený v § 185 tr. zákoníku, na dítěti mladším dvanácti let naplní vždy znaky sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku, nikoli pouze pohlavního zneužití podle § 187 tr. zákoníku.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Ostravě uznal obviněného rozsudkem ze dne 20. 3. 2025 (sp. zn. 54 T 9/2024) vinným pokusem zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 9. 2025 (sp. zn. 4 To 21/2025) rozsudek zrušil a obviněného uznal vinným pokračujícím zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a přečinem ohrožování výchovy dítěte. Uložil mu trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let.

Podle skutkových zjištění se obviněný v období od 24. 4. 2022 do konce června 2022 dopustil dvou na sebe navazujících útoků na desetiletou dceru své družky, s níž žil ve společné domácnosti a vůči níž vystupoval jako náhradní otec. Při prvním útoku přilehl v noci ke spící poškozené a dotýkal se jejích intimních partií. Při druhém, k němuž došlo v ložnici rodičů, se jí opět dotýkal přes oblečení, přiložil její ruku na svůj obnažený penis a poškozená na to reagovala prudkým odtažením. Věděl přitom, kolik jí je let.

Argumentace nejvyšší státní zástupkyně

Nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání v neprospěch obviněného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítala zejména:

• Vrchní soud se mýlil, když bezbrannost poškozené shledal jen u prvního útoku a bez dostatečného zkoumání okolností ji u druhého vyloučil. Bezbrannost se podle ustálené judikatury nedovozuje jen z věku, ale ze všech okolností případu.
• Vrchní soud nezohlednil usnesení velkého senátu sp. zn. 15 Tdo 1154/2019 (č. 17/2020 Sb. rozh. tr.), podle kterého pohlavní styk s dítětem mladším patnácti let při zneužití jeho bezbrannosti naplňuje znaky znásilnění, nikoli jen pohlavního zneužití.
• Podle nové úpravy účinné od 1. 1. 2025 je třeba jednání posoudit jako zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, protože podle § 119a odst. 2 tr. zákoníku je dítě mladší dvanácti let bezbranné vždy. Tato úprava je s ohledem na sazbu od tří do dvanácti let pro obviněného příznivější než dřívější sazba od pěti do dvanácti let (§ 2 odst. 1 tr. zákoníku).

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Nová koncepce sexuálních trestných činů od 1. 1. 2025

Zákon č. 166/2024 Sb. s účinností od 1. 1. 2025 zavedl nové ustanovení § 119a tr. zákoníku o zneužití bezbrannosti a nový zločin sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku. Znásilnění podle § 185 tr. zákoníku se od té doby vztahuje na soulož a jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, zatímco sexuální útok postihuje jiný pohlavní styk a také donucení k pohlavnímu sebeukájení, obnažování nebo jinému srovnatelnému chování. Sexuální útok spáchaný na dítěti mladším patnácti let se podle § 185a odst. 3 písm. a) tr. zákoníku trestá odnětím svobody od tří do dvanácti let. Pohlavní zneužití podle § 187 tr. zákoníku se naproti tomu vztahuje na případy, kdy dítě jednalo dobrovolně.

Podle § 119a odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán zneužitím bezbrannosti, pokud pachatel využije toho, že osoba není schopna utvářet nebo projevit vůli, nebo je tato schopnost podstatně snížena například spánkem, nemocí nebo nízkým věkem. Odstavec 2 stanoví, že za bezbranné z důvodu nízkého věku se vždy považuje dítě mladší dvanácti let.

2. Úmysl obviněného a pokus znásilnění

Nejvyšší soud se ztotožnil s vrchním soudem, že z provedených důkazů nelze spolehlivě dovodit, jaký úmysl obviněný při druhém útoku sledoval. Nebylo prokázáno, že chtěl využít ruku poškozené k masturbaci, ani že by jeho jednání při prvním útoku dosahovalo kvality pohlavního styku srovnatelného se souloží. Vrchní soud proto správně postupoval podle zásady in dubio pro reo a pokus znásilnění nepřicházel v úvahu.

3. Bezbrannost nelze dovozovat jen z věku, ale ani ji zpochybňovat jen věkem

Nejvyšší soud konstatoval, že vrchní soud při posuzování bezbrannosti pochybil. Šlo o dva na sebe navazující a gradující útoky tvořící jediný skutek. Nešlo proto dovodit bezbrannost jen u prvního útoku, a současně jej posoudit jako pokračující trestný čin, u něhož byl znak bezbrannosti dán jen zčásti. Vrchní soud navíc u druhého útoku argumentoval téměř výhradně věkem poškozené. Odkázal přitom na usnesení sp. zn. 7 Tdo 620/2025, podle kterého děti starší osmi let již zpravidla mají schopnost vyjádřit vůli. Nejvyšší soud označil tento odkaz za nepřiléhavý, protože se tam jednalo o starší dívku, které pachatel pět let promítal pornografii.

Již před novelou přitom platilo, že bezbrannost je pojem vztahový a nelze ji dovozovat jen z věku. Je třeba zkoumat způsob provedení útoku, jeho místo a čas, osobnost pachatele, jeho fyzické dispozice, vztah k oběti i širší rodinné vztahy (usnesení sp. zn. 3 Tdo 1279/2013, 3 Tdo 1426/2017, 11 Tdo 782/2014, 8 Tdo 1228/2015 a 8 Tdo 718/2021). Rozhodující je, zda měla oběť skutečně účinnou obranu.

Nejvyšší soud z rodinných poměrů zjistil, že společná domácnost nebyla klidná. Obviněný byl destabilizujícím faktorem, protože ve zneužívání alkoholu se dopouštěl hrubého chování a verbální agrese, některé konflikty vyvrcholily útěkem matky s dětmi k babičce. Poškozená byla popsána jako citlivá a uzavřená a vůči své vážně nemocné matce se chovala ochranitelsky. Oprávněně se obávala svěřit se s tím, co se jí dělo, a konfrontace s obviněným se spíše vyhýbala. Podle soudu děti kolem deseti let sice mají povrchní povědomí o sexualitě, ale těžko rozeznávají hranici mezi běžným a sexuálně motivovaným dotykem. Poškozená se po útocích babičky ptala, zda je „normální“, když muž sahá ženě mezi nohy. Znalci z oboru psychiatrie a psychologie shodně uvedli, že poškozená nedosahovala takové rozumové a mravní vyspělosti, aby rozpoznala nebezpečnost jednání obviněného a účinně se bránila.

4. Aktualizace právní věty z roku 2019

Podle usnesení velkého senátu sp. zn. 15 Tdo 1154/2019 (č. 17/2020 Sb. rozh. tr.) naplňuje pohlavní styk s dítětem mladším patnácti let při zneužití jeho bezbrannosti znaky znásilnění, nikoli jen pohlavního zneužití. Nejvyšší soud tento judikát označil za stále platný a vzhledem k novele jej aktualizoval ve znění, které je také právní větou rozhodnutí: jednání pachatele spočívající ve vykonání jiného pohlavního styku, než je styk uvedený v § 185 tr. zákoníku, na dítěti mladším dvanácti let, tedy při současném zneužití jeho bezbrannosti podle § 119a odst. 1 a 2 tr. zákoníku, naplní vždy znaky sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku a nikoli pouze znaky pohlavního zneužití podle § 187 tr. zákoníku.

Pohlavní zneužití má podle Nejvyššího soudu i po novele subsidiární povahu. Vztahuje se jen na případy, kdy dítě podstoupilo pohlavní styk dobrovolně, přičemž hranicí je nyní podle § 119a věk dvanácti let. Sexuální útok představuje jakýsi mezistupeň mezi znásilněním a pohlavním zneužitím. Vrchní soud při srovnání § 185a a § 187 věnoval pozornost pouze jednomu znaku a opomenul, že § 187 znak bezbrannosti vůbec neobsahuje.

5. Časová působnost a příznivější právní úprava

Podle dřívější úpravy by jednání odpovídalo § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se sazbou od pěti do dvanácti let, nikoli kvalifikaci podle odstavce 2 písm. a). Podle nové úpravy odpovídá zločinu sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se sazbou od tří do dvanácti let. Protože je dolní hranice nižší, je podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku pro obviněného příznivější nová úprava. Znak zneužití bezbrannosti je přitom podle § 119a odst. 2 tr. zákoníku u desetiletého dítěte naplněn přímo ze zákona.

Nejvyšší soud dodal, že tuto právní úpravu měl použít již krajský soud, protože novela nabyla účinnosti před jeho rozhodnutím.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v celém rozsahu i další navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vrchní soud je přitom vázán právním názorem Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. O dalším průběhu řízení tento článek nepojednává.

Závěr

Rozhodnutí má pro praxi dva důsledky. Po 1. 1. 2025 je každý sexuální čin na dítěti mladším dvanácti let nutné posuzovat jako znásilnění nebo sexuální útok, přičemž pohlavní zneužití podle § 187 tr. zákoníku u takto malých dětí nepřichází v úvahu. U dětí starších dvanácti let a mladších patnácti let zůstává posouzení bezbrannosti individuální a musí vycházet ze všech okolností případu, nikoli jen z věku a dojmu, že se dítě „přiměřeně“ bránilo. Zároveň rozhodnutí připomíná, že soudy musí při změně právní úpravy v průběhu řízení vždy výslovně posoudit, která úprava je pro pachatele příznivější.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz