Právní rámec, rozhodovací praxe a možnosti obhajoby
Obvinění z trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií patří k nejzávažnějším a společensky nejcitlivějším obviněním, jaká mohou člověka v trestním řízení potkat. Právě proto je při něm naprosto zásadní, aby obviněný od první chvíle znal svá práva a rozuměl tomu, co přesně mu je kladeno za vinu – protože skutková podstata § 192 trestního zákoníku je širší, než si většina lidí myslí, a řada situací, které se na první pohled jeví jako nevinné (přeposlaná zpráva, obsah nalezený v uzavřené skupině, automaticky stažený soubor), může naplnit znaky trestného činu. Tento článek si klade za cíl srozumitelně vysvětlit právní rámec a ukázat, kde v konkrétních případech vzniká prostor pro účinnou obhajobu.
Právní rámec: § 192 trestního zákoníku má čtyři různé roviny
Trestný čin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 trestního zákoníku ve skutečnosti postihuje několik zcela odlišných forem jednání, z nichž každá má jinou závažnost i trestní sazbu. Pro obhajobu je klíčové přesně určit, do které kategorie konkrétní jednání spadá – rozdíly v sazbách jsou totiž značné.
Přechovávání (odstavec 1). Kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo zobrazující dítě nebo osobu, která se za dítě jeví, hrozí mu trest odnětí svobody až na dva roky.
Získání přístupu prostřednictvím informační či komunikační technologie (odstavec 2). Stejná sazba hrozí tomu, kdo si prostřednictvím internetu nebo jiné technologie opatří přístup k dětské pornografii – tedy typicky prohlížení bez trvalého uložení.
Výroba a šíření (odstavec 3). Přísněji, trestem odnětí svobody na šest měsíců až tři léta, se trestá ten, kdo takové dílo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zpřístupní, zprostředkuje, uvede do oběhu nebo jinak opatří jiné osobě – tedy jakákoliv forma šíření či zprostředkování dál.
Kvalifikované skutkové podstaty (odstavec 4 a další). Sazba dále roste, pokud k šíření dojde prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě nebo jiným obdobně účinným způsobem, v úmyslu získat značný prospěch, nebo v rámci organizované skupiny působící ve více státech.
Co je vlastně „pornografické dílo zobrazující dítě“
Judikatura Nejvyššího soudu definici tohoto pojmu poměrně přesně vymezuje – zjednodušeně jde o zobrazení dítěte v podobě zaměřené na vzbuzení sexuálního uspokojení, ať už jde o zobrazení pohlavních orgánů ve vyzývavé poloze, zobrazení skutečného či předstíraného pohlavního styku, nebo jinak obdobně sexuálně dráždivé zobrazení dítěte. Nejde tedy o jakoukoli fotografii nebo video s nezletilou osobou – hranice mezi běžným (byť třeba nevhodným) obrazovým materiálem a materiálem naplňujícím znaky trestného činu bývá v konkrétních případech předmětem sporu a často vyžaduje posouzení znalcem.
Kde vzniká klíčový prostor pro obhajobu
Rozdíl mezi „přechovávat“ a pouze „vidět“
Jedna z nejdůležitějších otázek v praxi zní: musel jsem já sám daný soubor stáhnout a mít ho pod kontrolou, nebo šlo jen o pasivní zobrazení? Podle rozhodovací praxe naplňuje znak přechovávání pouze situace, kdy pachatel má věc skutečně ve své moci a může s ní disponovat – typicky uložení na datový nosič nebo do e-mailové schránky. Pouhé prohlížení obsahu na webové stránce bez jeho uložení naplňuje jinou, samostatnou skutkovou podstatu (získání přístupu podle odstavce 2), nikoli přechovávání podle odstavce 1. Toto rozlišení má zásadní význam pro přesnou právní kvalifikaci skutku i pro volbu obhajoby.
Otázka úmyslu
Trestný čin podle § 192 je úmyslný – to znamená, že obžaloba musí prokázat, že obviněný o povaze obsahu věděl a přesto jej vědomě přechovával, šířil nebo si k němu opatřil přístup. V praxi se často řeší situace, kdy byl sporný soubor doručen nevyžádaně (např. v rámci hromadné skupinové konverzace), byl součástí většího balíku dat, nebo byl stažen automaticky bez vědomého zásahu uživatele. Prokázání, zda a kdy se obviněný o obsahu skutečně dozvěděl a jak na to reagoval, bývá jedním z nejdůležitějších bodů obhajoby.
Sdílené zařízení a otázka „kdo měl věc ve své moci“
Pokud je počítač, telefon nebo cloudové úložiště využíváno více osobami, je otázka, kdo konkrétní soubor nahrál, uložil nebo k němu měl reálný přístup, klíčová a často sporná. Bez jednoznačného prokázání, že šlo právě o jednání obviněného, nelze vinu bez dalšího dovodit pouze z faktu, že se soubor nacházel na zařízení, které obviněný vlastnil nebo užíval.
„Vždyť to bylo jen v soukromé skupině“ – proč to nemusí pomoci
Řada obviněných je přesvědčena, že přeposlání souboru v uzavřené konverzaci nebo v soukromé skupině na sociální síti nemůže naplňovat znak šíření „veřejně přístupnou počítačovou sítí“. Podle rozhodovací praxe je to omyl – i rozesílání prostřednictvím e-mailových schránek chráněných individuálními hesly bylo v judikatuře vyhodnoceno jako naplnění tohoto znaku, a rozeslání na větší počet adres může naplnit znak „jiný obdobně účinný způsob“ zakládající přísnější postih. To, že šlo o zdánlivě „soukromý“ kanál komunikace, tedy samo o sobě obhajobu nezakládá – i tady je ale důležité přesně posoudit počet příjemců, způsob rozeslání a to, zda šlo o vědomé a aktivní jednání.
Souběh trestných činů
Pokud pachatel používá tutéž e-mailovou schránku jak k přechovávání, tak k odesílání pornografických děl, je podle judikatury vyloučen vícečinný souběh trestných činů šíření pornografie a výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií – jde o jedno jednání posuzované v rámci jedné skutkové podstaty, nikoli o dva samostatné trestné činy. Správné právní posouzení souběhu má přímý dopad na výslednou trestní sazbu.
Procesní práva při domovní prohlídce a zajištění zařízení
Trestní řízení v těchto věcech téměř vždy začíná zajištěním počítače, telefonu nebo jiného datového nosiče a jejich znaleckým zkoumáním. V této fázi je zásadní:
- neposkytovat orgánům činným v trestním řízení vyjádření k obsahu zařízení bez přítomnosti obhájce,
- trvat na řádném postupu při zajišťování a dokumentaci digitálních důkazů – způsob, jakým byla data zajištěna a zkoumána, může mít vliv na jejich použitelnost,
- nechat si od obhájce vysvětlit, jaké závěry ze znaleckého zkoumání skutečně vyplývají – zda jde o soubory aktivně stažené a uložené uživatelem, o dočasné soubory prohlížeče, o obsah přijatý bez vyžádání, nebo o data, jejichž původ a okolnosti uložení nejsou jednoznačné.
Tresty a možnosti jejich zmírnění
Vedle trestu odnětí svobody se v těchto věcech často ukládá i zákaz činnosti (např. zákaz výkonu povolání spojeného s kontaktem s dětmi) a v některých případech i ochranné léčení, zpravidla sexuologické, uložené na základě znaleckého posudku. U méně závažných forem jednání a při absenci přitěžujících okolností přichází v úvahu i podmíněný trest. Konkrétní výsledek vždy závisí na míře a formě jednání, na postoji obviněného v řízení a na kvalitě obhajoby již od počáteční fáze řízení.
Shrnutí
Trestný čin podle § 192 trestního zákoníku má několik rovin s velmi odlišnými důsledky – od přechovávání přes získání přístupu až po šíření a jeho kvalifikované formy. Klíčové otázky obhajoby se téměř vždy točí kolem přesného prokázání úmyslu, skutečné dispozice s obsahem a správné právní kvalifikace konkrétního jednání, včetně toho, zda tzv. „soukromá“ komunikace skutečně naplňuje zákonné znaky šíření. Vzhledem ke společenské závažnosti a citlivosti tohoto obvinění i k technické složitosti digitálních důkazů je zásadní vyhledat odbornou právní pomoc co nejdříve po prvním kontaktu s orgány činnými v trestním řízení – ideálně ještě před jakýmkoliv vyjádřením k věci.
Čelíte obvinění podle § 192 trestního zákoníku, nebo bylo u Vás provedeno zajištění zařízení v souvislosti s tímto podezřením? Obraťte se na nás co nejdříve – v této fázi řízení má včasná odborná obhajoba zásadní význam pro další průběh i výsledek věci.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
