Může se řidička, která zapůjčovala své auto zaměstnancům a brigádníkům, úspěšně hájit tím, že drogy nalezené pod sedadlem a v kosmetické taštičce nebyly její? A z čeho soud dovodí, že drogy nebyly určeny jen pro vlastní potřebu, ale k další distribuci? Těmito otázkami se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 9. 2025, sp. zn. 11 Tdo 749/2025, kterým podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl dovolání ženy odsouzené za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku.
Co se stalo
Obviněná J. K. H. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku (dvě jízdy po užití metamfetaminu v dubnu 2023) a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku. Byl jí uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců s podmíněným odkladem na patnáct měsíců, zákaz řízení motorových vozidel na dvanáct měsíců a trest propadnutí věci, dále bylo vysloveno ochranné opatření zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Městský soud v Praze její odvolání podle § 256 trestního řádu zamítl.
Podle skutkových zjištění byla dne 25. 4. 2023 zadržena policejní hlídkou při řízení vozidla po užití návykových látek. Ve vozidle bylo nalezeno jedenáct různých balení s pseudoefedrinem, pervitinem a ketaminem (mimo jiné plastová miska pod sedadlem řidiče s krystalickou látkou o hmotnosti přes 134 gramů s obsahem pseudoefedrinu a několik sáčků a dóz v kosmetické taštičce a v batohu). Obviněná měla u sebe také celkem 12 200 Kč rozdělených ve třech peněženkách, ve vozidle byly čisté sáčky s přítlačnou lištou, digitální váhy, injekční stříkačky a další věci typické pro uživatele nebo distributory. Řízení mělo složitý průběh: první rozsudek soudu prvního stupně z července 2024 vypustil z popisu skutku nález drog a posoudil jednání jen jako ohrožení pod vlivem návykové látky, což odvolací soud na odvolání státní zástupkyně zrušil a soudu uložil, aby znovu zhodnotil důkazy a rozhodl o zajištěných věcech.
V čem byl spor
Obviněná v dovolání opřeném o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu v jeho druhé alternativě ve spojení s § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v jeho první variantě (zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy) napadla výrok o vině za držení drog. Tvrdila, že soudy vycházely jen z domněnek, že na zajištěných drogách nebyly nalezeny žádné biologické, genetické ani daktyloskopické stopy a že vozidlo bylo volně přístupné zaměstnancům a brigádníkům, z nichž mnozí měli zkušenost s drogami. O obsahu kosmetické taštičky prý nevěděla a o obsahu „šuplíku“ pod sedadlem také ne. Zpochybnila úvahu, že by si drogy ve vozidle nezanechala jiná osoba, aniž by je hledala, a kritizovala, že se soud opíral o výpověď svědka P. K., který byl jen jedním z mnoha uživatelů vozidla. Rozsudek soudu prvního stupně označila za nepřezkoumatelný a namítala, že po vrácení věci soud nedoplnil dokazování, aby šlo skutek posoudit jako přečin podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. Poukázal na to, že možnost, že by drogy ve vozidle zanechala jiná osoba, je prakticky vyloučena, protože vozidlo v době kontroly řídila pouze obviněná, a že závěr o držení za účelem distribuce podporuje množství, druh a kombinace látek, způsob ukrytí, digitální váhy, obalový materiál i nález většího množství pseudoefedrinu, který se využívá jako prekurzor při výrobě metamfetaminu.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Nejvyšší soud nejprve připomněl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu umožňuje zásah do skutkových zjištění jen ve třech případech: při zjevném rozporu mezi obsahem důkazů a skutkovými zjištěními, při použití procesně nepoužitelných důkazů a při neprovedení navržených důkazů (tzv. opomenuté důkazy). Nelze ho vykládat extenzivně jako obecné rozšíření dovolacího přezkumu na jakékoli skutkové otázky. Obviněná podle Nejvyššího soudu nenamítala takovou vadu, ale usilovala o prosazení vlastní obhajoby a nabízela vlastní hodnocení důkazů, a její námitky proto neodpovídaly ani uplatněným, ani jiným dovolacím důvodům.
Nejvyšší soud z listin ověřil, že skutkové závěry stojí na řadě řádně provedených důkazů, mezi nimiž dominují protokol o prohlídce vozidla, protokoly o vydání zajištěných věcí, úřední záznam o kontrole, protokol o lékařském a toxikologickém vyšetření a odborná vyjádření z oboru kriminalistika (genetika a daktyloskopie) a toxikologie. Klíčové bylo, že obviněná vozidlo pravidelně užívala a v době kontroly je řídila výlučně ona, přičemž šlo o velmi malý prostor, v němž je málo možností, kam sáčky ukrýt. Podle soudů je krajně nepravděpodobné, aby osoby, které si vozidlo zapůjčily, v něm ledabyle zanechaly tak velké množství různě ukrytých drog a nepostrádaly je. Tvrzení, že obviněná nevěděla, co obsahuje její kosmetická taštička, označily za absurdní, zvlášť když sama uvedla, že je dlouhodobou uživatelkou drog a že tašku musela před jízdou otevřít a uložit do ní své věci. Jako majitelka vykonávala nad přístupnými částmi vozidla faktickou kontrolu.
Nejvyšší soud vyvrátil také tvrzení, že na zajištěných baleních nebyly žádné genetické stopy. Odborné vyjádření z oboru genetika totiž zjistilo na jednom sáčku v kosmetické taštičce genetickou stopu, která se shodovala s profilem DNA odebraným v jiném případě distribuce drog do věznice. Toto zjištění mělo významný podpůrný charakter. Nejvyšší soud dále uzavřel, že množství drog, způsob balení a přepravy, tři peněženky s hotovostí, větší množství obalového materiálu, digitální váhy a velké množství pseudoefedrinu jednoznačně svědčí o tom, že obviněná drogy nepřechovávala jen pro vlastní potřebu, ale i za účelem další distribuce. Vina tak byla podle Nejvyššího soudu prokázána koherentním řetězcem přímých i nepřímých důkazů.
Námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku soud odmítl. Nepřezkoumatelné je jen rozhodnutí vnitřně nesrozumitelné, rozporné nebo s natolik nedostatečným odůvodněním, že mu nelze porozumět, což u rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 nebylo, neboť jasně uvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy se opíral a jak se vypořádal s obhajobou. K tomu, že soud po vrácení věci neprovedl nové důkazy, Nejvyšší soud dodal, že v hlavním líčení již ani obviněná, ani státní zástupce žádné další důkazní návrhy neučinili, a dokazování tak mohlo být prohlášeno za skončené. Odůvodnění odvolacího soudu bylo sice strohé, ale dostatečné. Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod přitom nelze vykládat jako právo na rozhodnutí odpovídající představám obviněného.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí ukazuje, jak soudy dokazují držení drog a jejich určení k distribuci v situaci, kdy chybí přímý důkaz a obviněná tvrdí, že drogy nechal ve sdíleném autě někdo jiný. Rozhodují okolnosti jako výlučné řízení vozidla v době kontroly, malý prostor kabiny, počet, umístění a způsob balení jednotlivých dávek, hotovost, váhy, obalový materiál a prekurzor, a to všechno hodnocené v souhrnu, nikoli izolovaně. Absence otisků prstů nebo biologických stop na zajištěných obalech sama o sobě obhajobu nezachrání, zvlášť pokud odborné vyjádření na jiném obalu genetickou stopu zjistilo. Pro obhajobu je zároveň poučné, že námitky nepřezkoumatelnosti a nesouhlasu s hodnocením důkazů v dovolání nezaloží přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, pokud nejde o extrémní nesoulad mezi důkazy a skutkovými zjištěními.
Nejvyšší soud tak dovolání vyhodnotil jako podané z jiného důvodu, než jaký zákon připouští, a podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu je odmítl; rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
