Pokud zákon u určitého trestného činu stanoví „trest odnětí svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutí majetku“, znamená použitá spojka „nebo“ nutně, že soud si musí vybrat jen jeden z těchto trestů, nebo je smí uložit i oba najednou? Touto na první pohled jazykovědnou, ale prakticky velmi důležitou otázkou se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. 11. 2025, sp. zn. 4 Tdo 938/2025, kterým podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl dovolání muže odsouzeného za obchodování s drogami.
Co se stalo
Obviněný M. C. byl rozsudkem Okresního soudu v Kolíně uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) trestního zákoníku, kterého se dopustil částečně ve spolupachatelství se spoluobviněným, a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za tyto činy mu byl podle § 283 odst. 2 trestního zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 45 měsíců ve věznici s ostrahou, dále trest propadnutí majetku (konkrétně motocyklu značky Ducati), trest propadnutí dalších věcí zajištěných při domovní prohlídce a ochranné protitoxikomanické léčení. Krajský soud v Praze odvolání obviněného i odvolání státní zástupkyně podané v jeho neprospěch zamítl.
V čem byl spor
Obviněný v dovolání opřeném o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) trestního řádu (uložení nepřípustného druhu trestu) namítal, že mu byl uložen druh trestu, který mu vůbec nelze uložit. Ustanovení § 283 odst. 2 trestního zákoníku totiž stanoví, že pachateli lze uložit „trest odnětí svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutí majetku“. Podle dovolatele z jazykového a teleologického výkladu spojky „nebo“ vyplývá, že jde o vztah vylučovací – soud si musí zvolit jen jeden z těchto dvou trestů, a jejich souběžné uložení je proto nepřípustnou kumulací. Obviněný dále tvrdil, že i kdyby byla kumulace obecně možná, v jeho konkrétním případě chybělo odůvodnění této výjimečnosti, a namítal, že postup soudů byl vůči němu překvapivý – v domnění, že mu bude za převedení vlastnictví motocyklu na jeho osobu (dosud patřícího sestře) usnadněno dokazování a tím i snížen trest, souhlasil s jeho propadnutím, avšak přesto mu byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Nejvyšší soud předně uvedl, že jde o dovolací námitku, kterou lze pod uplatněný dovolací důvod skutečně podřadit, na rozdíl od zbylých výhrad proti přísnosti trestu, jež podle ustálené judikatury (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) dovolací důvod nezakládají, pokud nejde o trest mimo zákonnou sazbu nebo o extrémní rozpor s principem proporcionality, k čemuž v posuzované věci nedošlo. Samotnou právní otázku ale Nejvyšší soud vyřešil jednoznačně ve prospěch přípustnosti kumulace.
Soud vyšel z obecného ustanovení § 53 odst. 1 trestního zákoníku, podle něhož lze stanoví-li trestní zákon za některý trestný čin několik trestů, uložit každý z nich samostatně, nebo i více z nich vedle sebe – s výjimkami výslovně vyjmenovanými v tomtéž ustanovení (domácí vězení vedle odnětí svobody a obecně prospěšných prací, obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněžitý trest vedle propadnutí majetku a zákaz pobytu vedle vyhoštění). Trest odnětí svobody vedle propadnutí majetku mezi tyto výjimky nepatří.
K samotnému jazykovému výkladu spojky „nebo“ Nejvyšší soud vysvětlil, že tato spojka může vyjadřovat jak poměr slučovací (bez čárky před ní), tak poměr vylučovací (s čárkou před ní) – v ustanovení § 283 odst. 2 trestního zákoníku je použita v poměru slučovacím. Uložení jednoho z výslovně uvedených trestů proto nevylučuje souběžné uložení i druhého. Nejvyšší soud navíc podotkl, že vedle trestů výslovně uvedených ve zvláštní části lze zásadně uložit i další druhy trestů, které tam výslovně zmíněny nejsou (například trest zákazu činnosti nebo trest propadnutí věci), pokud nejde o zákonem vyloučenou kombinaci. Souběžné uložení trestu odnětí svobody a trestu propadnutí majetku bylo tedy v projednávané věci zcela v souladu se zákonem.
K tvrzené „překvapivosti“ trestu soud doplnil, že obviněný byl po celé řízení zastoupen obhájcem, který sám v závěrečném návrhu před soudem prvního stupně navrhoval uložení trestu odnětí svobody na spodní hranici sazby společně s propadnutím motocyklu – i samotná obhajoba tedy s kumulací počítala. Odvolání obviněný ostatně podal jen proti výroku o trestu odnětí svobody, nikoli proti výroku o propadnutí majetku. Nejvyšší soud také ověřil, že soud prvního stupně vstřícný postoj obviněného ohledně motocyklu (a tím zjednodušené dokazování) skutečně zohlednil při úvaze o trestu – výslovně uvedl, že jinak by uvažoval o trestu odnětí svobody kolem šesti let, zatímco nakonec uložil 45 měsíců. Tvrzení, že by soud tuto okolnost nezohlednil, tak neodpovídalo obsahu spisu.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí je užitečným judikatorním potvrzením zásady, že spojka „nebo“ v trestněprávních ustanoveních automaticky neznamená vztah vylučovací – rozhodující je gramatický a systematický výklad konkrétního ustanovení ve spojení s obecnou úpravou ukládání více trestů podle § 53 trestního zákoníku. Pro praxi je klíčové, že trest odnětí svobody a trest propadnutí majetku lze uložit i souběžně, ledaže konkrétní ustanovení nebo taxativní výčet nekompatibilních trestů v § 53 odst. 1 trestního zákoníku stanoví jinak. Rozhodnutí zároveň ukazuje, že argumentace „očekávané shovívavosti“ soudu za procesně vstřícný postoj obviněného (zde souhlas s propadnutím věci) není dovolacím důvodem, i když soud takový postoj v konkrétním případě skutečně promítne do výše trestu.
Nejvyšší soud tak dovolání jako celek vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné a podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu je odmítl.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
