Může být klíčovým usvědčujícím svědkem člověk, který sám stál v čele drogové organizace a měl u něj být pro tuto vůdčí roli zvažován přísnější trest? A brání zákon tomu, aby právě takový organizátor získal výhodné procesní postavení spolupracujícího obviněného? Touto otázkou se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. 11. 2025, sp. zn. 11 Tdo 965/2025, kterým podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl dovolání dvou mužů odsouzených za rozsáhlou výrobu a distribuci metamfetaminu.
Co se stalo
Krajský soud v Ostravě uznal obviněného O. K. vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku a uložil mu třináctiletý trest odnětí svobody spolu s propadnutím části majetku. Obviněný O. H. byl uznán vinným týmž zločinem, zčásti dokonaným a zčásti ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku, a odsouzen ke čtrnácti letům odnětí svobody, rovněž s propadnutím části majetku. Podle skutkových zjištění se oba obvinění v letech 2020 až 2022 zapojili do organizované skupiny, která opakovaně obstarávala léčiva s obsahem efedrinu a pseudoefedrinu i další chemikálie, z nichž vyráběla metamfetamin následně distribuovaný v Moravskoslezském, Zlínském a Olomouckém kraji. Klíčovou postavou celé skupiny, který drogu přímo vyráběl a byl hlavním obchodním partnerem obou obviněných, byl již dříve samostatně odsouzený M. B. Vrchní soud v Olomouci odvolání obou obviněných zamítl.
V čem byl spor
Nejzajímavější právní námitku vznesl obviněný O. K. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (procesně nepoužitelné důkazy). Namítal, že svědkovi M. B. byl v jeho vlastní, samostatně vedené trestní věci přiznán status spolupracujícího obviněného v rozporu s § 178a odst. 2 trestního řádu, přestože šlo o hlavního organizátora celé trestné činnosti, u něhož byly splněny podmínky pro mimořádné zvýšení trestu podle § 59 trestního zákoníku. Podle dovolatele proto měla být jeho výpověď jako procesně nepoužitelná z dokazování zcela vyloučena.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Nejvyšší soud tuto námitku kategoricky odmítl jako založenou na zjevně nesprávném výkladu zákona. Ustanovení § 178a odst. 2 trestního řádu, na které dovolatel odkazoval, se vůbec netýká podmínek pro přiznání statusu spolupracujícího obviněného – upravuje jen možnost státního zástupce navrhnout v obžalobě upuštění od potrestání konkrétního obviněného. Skutečné podmínky, za nichž může být obviněný v obžalobě nebo v dohodě o vině a trestu označen za spolupracujícího, jsou upraveny v § 178a odst. 1 trestního řádu – a ani tento výčet podmínek nijak nevylučuje, aby se spolupracujícím obviněným stal právě organizátor trestné činnosti. Dovolatelova námitka tak byla podle Nejvyššího soudu založena na chybném ztotožnění dvou různých ustanovení a jeho zjevně účelovém výkladu.
Nejvyšší soud dále uvedl, že podmínky pro přiznání statusu spolupracujícího obviněného byly posuzovány a schváleny v samostatném trestním řízení vedeném přímo proti M. B., a dovolacímu soudu v nyní projednávané věci nepřísluší tyto podmínky znovu přezkoumávat. Připomněl také, že od spolupracujícího obviněného se vždy očekává, že ve vlastním zájmu vypoví o trestné činnosti pravdivě, souvisle a podrobně – a to zahrnuje i popis role dalších, hierarchicky nižších účastníků skupiny. Rozhodující pro posouzení věrohodnosti takové výpovědi není formální otázka, jak vysoké postavení svědek ve skupině zastával, ale to, zda je jeho výpověď v souladu s dalšími nezávislými důkazy.
V posuzované věci Nejvyšší soud ověřil, že výpověď svědka B. byla podrobně podepřena výsledky sledování osob a věcí, stopami zajištěnými při domovních prohlídkách, záznamy bezpečnostních kamer, odposlechy telekomunikačního provozu i prostorovým odposlechem instalovaným ve vozidle, a navíc potvrzena i dalšími spoluobviněnými, kteří ve věci učinili prohlášení viny. Soud také odmítl námitku, že se obvinění a jejich obhájci neměli možnost seznámit s odposlechy a záznamy sledování – ty byly součástí spisu na nosičích, k nimž měla obhajoba volný přístup, a část z nich byla navíc přímo přehrána u hlavního líčení. Dílčí skutkové výhrady obou dovolatelů (zpochybňování logičnosti jednotlivých kroků svědka B., přepočty výtěžnosti drogy z chemikálií, zpochybňování časového zařazení jednotlivých dodávek) Nejvyšší soud odmítl jako vytrhávání jednotlivostí z kontextu ucelené důkazní situace, která ve svém souhrnu žádné důvodné pochybnosti o vině nezanechávala.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí přináší jasné vysvětlení vztahu mezi dvěma odstavci § 178a trestního řádu, které bývají v praxi zaměňovány – odstavec 1 upravuje věcné podmínky pro přiznání statusu spolupracujícího obviněného, zatímco odstavec 2 se týká zcela odlišné otázky navrhovaného upuštění od potrestání. Především ale potvrzuje, že ani vedoucí, organizátorská role ve skupině sama o sobě nebrání tomu, aby taková osoba získala status spolupracujícího obviněného a její výpověď byla použita jako usvědčující důkaz proti dalším členům skupiny – rozhodující je vždy věrohodnost výpovědi ověřená v kontextu ostatních důkazů, nikoli formální postavení svědka v hierarchii trestné činnosti.
Nejvyšší soud tak dovolání obou obviněných vyhodnotil jako zjevně neopodstatněná a podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu je odmítl; rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
