Vztahuje se skutková podstata způsobení smrti drogovým trestným činem i na situaci, kdy si dva dlouhodobě závislí partneři vzájemně pomáhají s aplikací drogy, kterou ani jeden z nich sám nevyrobil? A jaký stupeň zavinění je u takového smrtelného následku vůbec potřeba prokázat? Těmito otázkami se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 11 Tdo 1060/2025, kterým podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl dovolání ženy odsouzené za to, že opatřila pervitin své partnerce, jež po jeho aplikaci zemřela.
Co se stalo
Obviněná V. K. byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. Podle skutkových zjištění v září 2022 opatřila pro svou družku blíže neurčené množství metamfetaminu, připravila jej k nitrožilnímu užití a poškozené jej poskytla; ta si drogu aplikovala a v důsledku toho u ní došlo k otoku mozku, na jehož následky zemřela. Soud prvního stupně jí s využitím moderačního ustanovení § 58 odst. 1 trestního zákoníku (umožňujícího uložit trest pod dolní hranicí zákonné sazby) uložil trest odnětí svobody v trvání devíti let. Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení výrok o vině potvrdil a trest ještě snížil na osm let.
V čem byl spor
Obviněná v dovolání opřeném o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) trestního řádu především popírala, že by poškozené drogu vůbec opatřila – tvrdila, že to byl přítel dcery její partnerky, kdo poškozené předal „alobal s něčím bílým“, a odkazovala přitom na výpověď svědkyně, která uvedla, že o pervitin žádala právě tuto osobu. V rámci hmotněprávní argumentace pak namítala, že skutková podstata podle § 283 odst. 4 trestního zákoníku vůbec nedopadá na situaci, kdy si dva dlouhodobě závislí partneři vzájemně s drogou pomáhají, aniž by ji sami vyrobili nebo opatřili od třetí osoby za účelem prodeje, a tvrdila, že toto ustanovení nebylo za celou dobu své existence v obdobné situaci nikdy použito. Popírala také naplnění úmyslného zavinění s tím, že poškozenou neměla v úmyslu poškodit a její zdravotní stav (dlouhodobé astma) mohl vést ke smrti i bez cizího přičinění. Konečně uložený trest odnětí svobody označila za nepřiměřeně přísný, tzv. „drakonický“.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Ke skutkové verzi o jiném pachateli Nejvyšší soud uvedl, že byla provedeným dokazováním spolehlivě vyvrácena. Usvědčující řetězec tvořila výpověď svědka, který obviněné, poškozené i dalším osobám v rozhodný den dodal pervitin, výpovědi příbuzných poškozené, kterým obviněná sama po její smrti přiznala, že jí drogu podala, odposlechy telefonických hovorů z věznice, v nichž zúčastněné osoby (včetně samotné obviněné) opakovaně potvrzovaly totéž, a konečně objektivní důkaz v podobě injekční stříkačky se zbytkem metamfetaminu, na níž byl nalezen profil DNA shodný s DNA obviněné. Znalecký posudek z oboru soudního lékařství navíc jednoznačně potvrdil, že smrt nastala v příčinné souvislosti s užitím pervitinu, a nikoli v důsledku astmatu poškozené.
K hmotněprávní argumentaci Nejvyšší soud vysvětlil klíčovou zásadu: zatímco ve vztahu k základní skutkové podstatě podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku (neoprávněné opatření drogy) musí být prokázán úmysl, ve vztahu k těžšímu následku podle odstavce 4 písm. a) tohoto ustanovení – tedy ke způsobení smrti – postačuje zavinění z nedbalosti, ať vědomé nebo nevědomé. Nedbalost je vyloučena jen tehdy, zachová-li pachatel potřebnou míru opatrnosti; obviněná jako dlouholetá uživatelka pervitinu si musela být vědoma vysokého rizika předávkování spojeného s touto látkou, přesto bez přiměřených důvodů spoléhala, že k smrtelnému následku nedojde. Tím podle Nejvyššího soudu naplnila znaky vědomé nedbalosti a zákonnou podmínku pro použití kvalifikované skutkové podstaty. Argument, že jde o „vzájemnou výpomoc“ mezi partnerkami, kterou zákon nemá na mysli, soud odmítl jako ničím nepodložený – povaha partnerského vztahu mezi obviněnou a poškozenou je pro použitou právní kvalifikaci zcela bezvýznamná, protože zákon nerozlišuje, komu a z jakého vztahového důvodu byla droga opatřena.
K namítané nepřiměřenosti trestu Nejvyšší soud připomněl, že nepřiměřenost trestu lze v dovolání úspěšně namítat jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) trestního řádu, a to jen při uložení nepřípustného druhu trestu nebo trestu mimo zákonnou sazbu – nikoli jako obecnou polemiku s přísností trestu. V posuzované věci navíc oba soudy nižších stupňů obviněné uložily trest s využitím moderačního ustanovení § 58 odst. 1 trestního zákoníku výrazně pod dolní hranicí jinak hrozící desetileté až osmnáctileté sazby, právě s ohledem na její osobní poměry a příznivou prognózu nápravy. O „drakonickém“ trestu tak nemohla být řeč. Nejvyšší soud odmítl i argument zásadou subsidiarity trestní represe – ta se uplatní jen u skutků tak nízké závažnosti, že neodpovídají ani nejméně závažným, běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu, což u ukončení života mladé osoby, byť z nedbalosti, evidentně neplatí.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí přehledně vysvětluje odlišný stupeň zavinění vyžadovaný u základní a u kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 trestního zákoníku: zatímco samotné neoprávněné nakládání s drogou musí být úmyslné, k odpovědnosti za způsobenou smrt postačuje pouhá nedbalost, spočívající v tom, že pachatel bez přiměřených důvodů spoléhal, že k tragickému následku nedojde, ačkoli riziko znal nebo znát měl a mohl. Rozhodnutí zároveň jasně odmítá představu, že by blízký osobní vztah mezi osobou, která drogu opatří, a osobou, jež ji užije, mohl sám o sobě vyloučit trestní odpovědnost nebo odůvodnit mírnější právní kvalifikaci.
Nejvyšší soud tak dovolání jako celek vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné a podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu je odmítl.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
