Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2026, sp. zn. 4 Tdo 652/2026:

Obviněný, který se seznamoval s ženami přes internet, vytvářel pro ně smyšlené legendy o hrozbách a po izolaci od okolí je týral, nutil k pohlavním stykům, vydíral a vylákal od nich i od jejich blízkých velké částky peněz, napadl odsouzení dovoláním ve všech směrech. Jednou z hlavních námitek bylo, že soudy neurčily, které konkrétní jednání způsobilo poškozeným těžkou újmu na zdraví, a měly proto použít zásadu in dubio pro reo a nepoužít kvalifikované skutkové podstaty. Nejvyšší soud dovolání odmítl. Vysvětlil, proč lze těžkou újmu způsobenou dlouhodobým násilím přičíst i znásilnění a vydírání v jednočinném souběhu, jak podrobně musí být popsán skutek u dlouhodobého domácího násilí a kdy lze za pachatele považovat osobu, která využívá jiného jako „živý nástroj“.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Plzni uznal obviněného rozsudkem ze dne 24. 11. 2025 (sp. zn. 5 T 6/2024) vinným rozsáhlou trestnou činností, která se týkala několika poškozených. Šlo zejména o:

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 tr. zákoníku (pod body 1 až 3),
zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a u dvou poškozených s kvalifikací podle odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (těžká újma na zdraví), dílem ve stadiu pokusu,
zločin a přečiny vydírání podle § 175 tr. zákoníku, zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a pokus přečinu účasti na sebevraždě podle § 21 odst. 1 k § 144 odst. 1 tr. zákoníku,
přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), d) tr. zákoníku,
pokračující zločin a přečiny podvodu podle § 209 tr. zákoníku (pod body 3 a 5 a 6).

Uložil mu podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozhodl také o rozsáhlých nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 3. 2026 (sp. zn. 4 To 9/2026) z podnětu odvolání obviněného a jedné z poškozených zrušil rozsudek pouze v adhezních výrocích týkajících se jedné poškozené a jedné společnosti a o nich sám nově rozhodl. Ve zbytku napadený rozsudek zůstal nedotčen.

Podle skutkových zjištění obviněný od roku 2019 navazoval online kontakt s ženami, vydával se za jiné osoby nebo vymýšlel mocné a nebezpečné postavy, kterým se poškozené musely podřizovat, a pod pohrůžkou zveřejnění intimních záznamů nebo újmy jim a jejich rodinám je izoloval od blízkých, ovládal jejich komunikaci, finance a pohyb, fyzicky je napadal, ponižoval a opakovaně je proti jejich vůli nutil k pohlavním stykům. U dvou poškozených se rozvinula posttraumatická stresová porucha, která je podstatně omezovala v obvyklém způsobu života. Další části výroku se týkaly toho, že obviněný využíval poškozené a vylákal od nich a jejich příbuzných finanční prostředky formou půjček a úvěrů, vylákal od jejich příbuzných peníze, pronásledoval jednoho z nich a vymámil od řidičů taxislužby jízdy, které nezaplatil.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l), g), h) a m) tr. ř. a v několika bodech namítal zejména:

Odvolací soud nerozhodl ve výroku o zamítnutí zbytku jeho odvolání, ačkoli jen uvedl, že rozsudek „ve zbytku zůstává nedotčen“. Tuto námitku uplatnil jen podpůrně.
Skutkové věty popisují dlouhodobé „soužití“ a nikoli konkrétní trestněprávně relevantní jednání, takže není zřejmé, jak poškozené projevily nesouhlas ani čím se jednání mělo naplnit znaky znásilnění nebo vydírání. Podle něj jde o „vyprávění příběhu“.
Pokud soud nemohl najisto určit, které jednání způsobilo těžkou újmu na zdraví, měl použít zásadu in dubio pro reo a uložit trest podle mírnější sazby podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku (od dvou do deseti let) místo sazby podle odst. 3 (od pěti do dvanácti let).
Soud neprovedl žádný z jím navržených důkazů. Zamítnutí výslechu jednoho svědka považoval za závažné porušení práva na spravedlivý proces. Při jeho výslechu navíc byl přítomen taxikář, který byl poté vyslechnut jako svědek, a jeho výpověď je proto ovlivněná a procesně nepoužitelná.
U jednání vůči jedné z poškozených a členům její rodiny nebyla dosažena potřebná intenzita vyvolávající obavu o život. Poškozená, která sjednávala půjčky a úvěry, podle něj nebyla „živým nástrojem“ a obviněný není jejich přímým pachatelem. Jednání vůči taxikářům je kriminalizací soukromoprávního vztahu.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla dovolání odmítnout. Upozornila mimo jiné, že u dlouhodobého domácího násilí nelze po skutkové větě požadovat chronologický katalog všech incidentů, že těžká újma vznikla v důsledku dlouhodobého násilí a že trestný čin týrání je trvajícím trestným činem.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Tento důvod dopadá na případy, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Nejvyšší soud takovou vadu neshledal. Z výroku odvolacího soudu je zřejmé, v jakém rozsahu byl rozsudek zrušen a v jakém ponechán, a formulace „ve zbytku zůstává napadený rozsudek nedotčen“ jednoznačně vyjadřuje, že do ostatních výroků soud nezasahuje. Rozhodující je obsah rozhodnutí jako celku, a z odůvodnění je patrné, že odvolací soud posoudil i zbývající námitky obviněného a neshledal důvod ke změně rozsudku. Obviněný navíc sám uvedl, že důvod uplatňuje jen podpůrně.

2. Opomenuté důkazy a procesně nepoužitelná výpověď svědka

Nejvyšší soud připomněl, že o provedení důkazů rozhoduje soud a není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Pokud důkaz neprovede, musí svůj postup přesvědčivě odůvodnit. Soudy podle Nejvyššího soudu své postupy v tomto směru řádně odůvodnily (body 19 až 24 a 191 rozsudku soudu prvního stupně a bod 19 rozsudku odvolacího soudu). Ani zamítnutí důkazního návrhu bez podrobnějšího odůvodnění samo o sobě neznamená zásah do práva na spravedlivý proces. K němu dojde až při zásadním deficitu zjištění skutkového stavu.

K námitce o přítomnosti taxikáře při výslechu obviněného Nejvyšší soud uvedl, že obviněný při tomto hlavním líčení vypovídal k jiným skutkům, než ke kterým byl později vyslechnut svědek. Případné nedodržení postupu podle § 209 odst. 1 tr. ř. přitom neznamená bez dalšího nepoužitelnost výpovědi takového svědka. Je jen třeba zohlednit vliv jeho přítomnosti při hodnocení výpovědi. Výpověď tedy nebyla procesně nepoužitelná.

3. Popis skutku u dlouhodobého násilí

Nejvyšší soud zopakoval, že skutek musí být označen místem, časem a způsobem jednání, popřípadě dalšími skutečnostmi tak, aby nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití jiné trestní sazby. Soud přitom není povinen převzít popis skutku z obžaloby a musí jej při zachování totožnosti skutku přizpůsobit použité právní kvalifikaci (usnesení sp. zn. 5 Tdo 750/2021). Úprava, kterou soud prvního stupně provedl, nevybočila z přípustných mezí. Popis obsahuje nejen zlé zacházení, ale i opakované donucení k pohlavním stykům pod pohrůžkou zveřejnění intimních záznamů přes nesouhlas poškozených. Obsahuje dostatečné vymezení sexuálního jednání včetně vykonání soulože či jiného pohlavního styku, pohrůžky a projeveného nesouhlasu i časové vymezení období, ve kterém k jednání docházelo.

4. Těžká újma na zdraví v jednočinném souběhu

Jádrem rozhodnutí je odpověď na námitku, že soud neurčil, které jednání těžkou újmu způsobilo. Nejvyšší soud uvedl, že jednání obviněného je třeba posuzovat jako jeden skutek, kterým bylo naplněno více trestných činů, tedy jako jednočinný souběh. Z toho však nelze bez dalšího dovodit, že následek v podobě těžké újmy na zdraví je přičitatelný každému z dotčených trestných činů. Pro použití kvalifikované skutkové podstaty je vždy nutné zkoumat, zda mezi jednáním zakládajícím konkrétní trestný čin a vznikem těžké újmy existuje příčinná souvislost a zda byl následek zahrnut zaviněním pachatele alespoň z nedbalosti.

V posuzované věci bylo prokázáno, že těžká újma nevznikla v důsledku jednorázového útoku, ale v důsledku dlouhodobého fyzického, psychického a sexuálního násilí. Opakované donucování k pohlavnímu styku, při kterém žádný z intimních kontaktů nebyl dobrovolný, představovalo samostatnou, významnou a nikoli zanedbatelnou příčinu rozvoje posttraumatické stresové poruchy. Příčinná souvislost je proto ve vztahu ke znásilnění dána. Obdobné platí i pro vydírání, pokud nucení násilím nebo pohrůžkami tvořilo samostatnou a dostatečně významnou složku dlouhodobého protiprávního jednání, která se na vzniku těžké újmy podílela. Skutečnost, že nelze s jistotou izolovat konkrétní dílčí jednání, které mělo na vzniku následku rozhodující podíl, sama o sobě nevylučuje použití kvalifikované skutkové podstaty.

5. Zásada in dubio pro reo a právo na spravedlivý proces

Námitku porušení zásady in dubio pro reo Nejvyšší soud odmítl jako námitku směřující proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů. Zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a není způsobilá naplnit žádný dovolací důvod (usnesení sp. zn. 11 Tdo 812/2017). Právo na spravedlivý proces nezaručuje úspěch v řízení ani rozhodnutí, které odpovídá představám dovolatele.

6. Podvod, úvěrový podvod a nepřímé pachatelství

Nejvyšší soud shrnul, že jednání obviněného bylo vedeno jednotným záměrem opatřit si peníze bez úmyslu je vrátit, probíhalo obdobným způsobem a v časové a věcné návaznosti. Poškození byli uvedeni v omyl, poskytli peníze, obviněný se obohatil a vznikla škoda. Podvod podle § 209 tr. zákoníku je obecnou skutkovou podstatou ve vztahu k úvěrovému podvodu podle § 211 tr. zákoníku. Využití úvěrových vztahů proto samo o sobě posouzení jako podvodu nevylučuje, byl-li úvěr jen prostředkem jednotného podvodného záměru.

Poškozená, která sjednávala půjčky, byla podle soudu prvního stupně „živým nástrojem“ (body 158 až 160 odůvodnění). Dlouhodobé týrání a manipulace u ní vedly k takové závislosti a psychickému podřízení, že byla podstatně omezena v možnosti svobodně uplatňovat vlastní vůli. Její jednání při sjednávání úvěrů proto nelze bez dalšího považovat za projev vlastní vůle podílet se na podvodu. Obviněný ji využíval jako osobu, prostřednictvím které realizoval skutkové jednání, aniž by sama nesla trestní odpovědnost, a jsou proto splněny podmínky nepřímého pachatelství podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku.

7. Jízdy taxislužbou a zásada subsidiarity trestní represe

Námitku, že jde o soukromoprávní vztah, Nejvyšší soud chápal jako tvrzení o porušení zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Připomněl, že podle stanoviska trestního kolegia sp. zn. Tpjn 301/2012 ji lze použít jen tehdy, když skutek naplňuje všechny znaky trestného činu a společenská škodlivost je tak nízká, že nedosahuje ani běžných případů obdobné trestné činnosti. Obviněný si ve všech případech sjednal přepravu s příslibem úhrady, kterou nikdy nezaplatil, a sděloval přitom legendu o další osobě, která cestu zaplatí, nebo po jízdě odešel a zmizel. Naplnil proto znaky pokračujícího přečinu podvodu. Trestní postih nelze automaticky vyloučit jen proto, že existují i prostředky jiného právního odvětví (usnesení sp. zn. 3 Tdo 82/2012 a 8 Tdo 803/2016).

8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

Tento důvod je vázán na jiné dovolací důvody. Protože námitky nenaplnily důvody podle písm. l), g) ani h), nenaplnily ani důvod podle písm. m).

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti rozhodnutí o dovolání není přípustný, s výjimkou obnovy řízení.

Závěr

Rozhodnutí je důležité hlavně v tom, že u dlouhodobého násilí spáchaného v jednočinném souběhu nevyžaduje, aby soud určil jediné dílčí jednání, které způsobilo těžkou újmu na zdraví. Stačí, že znásilnění nebo vydírání bylo samostatnou a významnou součástí komplexu jednání, které následek vyvolalo. Skutková věta u dlouhodobého týrání nemusí být chronologickým katalogem jednotlivých útoků, ale musí obsahovat dostatečné vymezení období, způsobu jednání, použité pohrůžky a projeveného nesouhlasu. Rozhodnutí také potvrzuje, že úvěrové vztahy podvodné posouzení nevylučují a že oběť, která je dlouhodobým týráním zbavena svobodné vůle, může být „živým nástrojem“ nepřímého pachatele.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz