Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2026, sp. zn. 8 Tdo 463/2026:

Krajský soud posoudil jednání obviněného vůči šestileté dívce jen jako sexuální útok podle § 185a tr. zákoníku. Státní zástupkyně podala odvolání pouze proti trestu, přesto odvolací soud jednání překvalifikoval na znásilnění a trest zvýšil ze čtyř na šest let. Obviněný v dovolání namítal porušení zákazu reformace in peius, spekulativní skutková zjištění a neexistenci jiného pohlavního styku srovnatelného se souloží. Nejvyšší soud dovolání odmítl. Vysvětlil, kdy může odvolací soud při odvolání do výroku o trestu přezkoumat i výrok o vině a proč lze manuální stimulaci pohlavního údu dítětem považovat za styk srovnatelný se souloží.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Praze uznal obviněného rozsudkem ze dne 12. 6. 2025 (sp. zn. 3 T 107/2024) vinným zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Uložil mu trest odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou a o náhradě nemajetkové újmy rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. Odvolání podali obviněný i státní zástupkyně, která směřovala odvolání v neprospěch obviněného do výroku o trestu.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2025 (sp. zn. 6 To 49/2025) rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl. Obviněného uznal vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, uložil mu trest odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou a nově rozhodl o náhradě nemajetkové újmy.

Podle skutkových zjištění obviněný zneužil důvěry šestileté poškozené, která mu byla blízká, a využil jejího stavu bezbrannosti. V jednom případě ji povrchově osahával na intimních partiích a přiměl ji, aby rukama stimulovala jeho pohlavní úd až do jeho vyvrcholení. Skutková zjištění odvolací soud částečně upravil podle slovního vyjádření poškozené a toho, jak situaci předvedla při výslechu.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m), i) a l) tr. ř. Namítal zejména:

• Odvolací soud porušil zákaz reformace in peius, protože státní zástupkyně podala odvolání jen do výroku o trestu a vytýkané vady neměly původ ve výroku o vině. Soud přesto změnil skutková zjištění a jednání překvalifikoval na trestný čin s vyšší trestní sazbou.
• Zjištění odvolacího soudu o tření jeho pohlavního údu až do erekce a ejakulace jsou spekulativní. Poškozené se dotkl jen letmo a neúmyslně. Jeho odsouzení stojí na nepoužitelném důkazu, tedy na doznání vynuceném násilím.
• I kdyby skutková zjištění byla správná, jeho jednání by mělo být posouzeno jen jako sexuální útok podle § 185a odst. 3 tr. zákoníku. Alternativně navrhoval zproštění obžaloby.
• V rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí jeho odvolání, ačkoli bylo fakticky zamítnuto. Tuto námitku označil v replice za nestěžejní.
• Uložený trest je nepřiměřeně přísný.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Upozornil, že státní zástupkyně sice napadla jen výrok o trestu, ale vyjádřila pochybnosti i o právní kvalifikaci, takže vada výroku o trestu měla původ ve výroku o vině.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Opakování obhajoby, vynucené doznání a věrohodnost poškozené

Nejvyšší soud uvedl, že dovolání z velké části opakuje obhajobu z odvolacího řízení, kterou se odvolací soud zabýval v bodech 11 až 14 svého rozsudku. Dovolání není třetí instancí a nemůže přehodnocovat důkazy ani skutková zjištění. Zásada in dubio pro reo se uplatní jen tehdy, pokud po vyhodnocení důkazů zůstanou důvodné pochybnosti. Pokud soudy po řádném zhodnocení důkazů žádné pochybnosti neměly, její podmínky nejsou naplněny (usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3068/17).

Tvrzení o vynuceném doznání Nejvyšší soud odmítl. Obviněný před babičkou poškozené a dalšími osobami přiznal jen to, že před poškozenou onanoval. Nepřiznal, že mu poškozená manipulovala s jeho pohlavním údem, a tvrdil, že mu na něj sahala z vlastní iniciativy. To, co poškozená sdělila babičce a dalším osobám, soud prvního stupně zhodnotil v bodě 34 a s možností navedení poškozené se vypořádal v bodech 36 až 40.

Obviněný je usvědčován především výpovědí poškozené, která nestojí osamoceně. Znalecký posudek z oboru dětské klinické psychologie ukázal, že poškozená sděluje informace bezelstně a s nepodstatnými detaily, nebyly zjištěny znaky naučené ani předem připravené výpovědi a podle kognitivních schopností by si ji ani nemohla předem připravit. Její výpověď obsahovala specifické detaily, například o „mokrém“ pohlavním údu obviněného, které naznačují, že událost prožila. Znalecké zkoumání osoby obviněného naopak ukázalo, že jeho obecná věrohodnost je podstatně snížena a že mohl být motivován sexuálním uspokojením či vzrušením. Nejvyšší soud dodal, že si lze stěží představit, že šestiletá dívka byla iniciátorem a dospělý muž se do situace dostal v podstatě omylem.

2. Manuální stimulace pohlavního údu jako pohlavní styk srovnatelný se souloží

Nejvyšší soud poukázal na ustálený výklad, podle kterého lze za pohlavní styk srovnatelný se souloží považovat například orální nebo anální sex, zasouvání předmětů do pochvy a manuální masturbaci pohlavního údu muže rukou (usnesení sp. zn. 3 Tdo 182/2012 a 7 Tdo 432/2014). Podle komentářové literatury (Šámal a kol., Ščerba a kol.) však podobné praktiky v některých případech podobnost se souloží nenavodí, například při povrchovém osahávání genitálu ženy spojeném s nevýznamným krátkodobým a povrchním vniknutím nebo při méně intenzivním dráždění (hlazení) či tisknutí pohlavního údu muže. Takové jednání je jen sexuálním útokem podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku.

Z dokazování ale vyplynulo, že obviněný využil bezbrannosti šestileté poškozené, v jednom případě ji povrchově osahával a přiměl ji ke stimulaci svého penisu rukou až do jeho vyvrcholení. Takové jednání lze posoudit jako jiný pohlavní styk srovnatelný se souloží. Odvolací soud proto nepochybil, když jej kvalifikoval jako zločin znásilnění. Soud prvního stupně přitom ve skutkových zjištěních uvedl, že obviněný docílil toho, že mu poškozená rukama manipulovala s jeho přirozením, a v bodě 45 odkázal na rozhodnutí o pohlavním styku srovnatelném se souloží, ale z hlediska právní kvalifikace se tím nezabýval důsledně. Nešlo o žádné letmé doteky a účelem jednání bylo uspokojení pohlavního pudu obviněného.

3. Zákaz reformace in peius a odvolání do výroku o trestu

Podle § 254 odst. 2 tr. ř. přezkoumá odvolací soud i správnost jiného výroku než toho, proti kterému bylo odvolání podáno, pokud mají vytýkané vady svůj původ v tomto jiném výroku a oprávněná osoba mohla proti němu podat odvolání. Pokud tedy odvolací soud shledal pochybení ve výroku o vině, i když státní zástupkyně napadla jen výrok o trestu, mohl výrok o vině zrušit a uznat obviněného vinným přísnější kvalifikací (usnesení sp. zn. 6 Tdo 437/2014, 3 Tdo 84/2017 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2432/2017).

Nejvyšší soud navíc zdůraznil, že odvolání státní zástupkyně bylo sice podáno do výroku o trestu, který považovala za nepřiměřeně mírný, ale její argumentace mířila i do právní kvalifikace. Na straně 2 svého odvolání vyjádřila pochybnosti, zda jednání obviněného je pohlavním stykem, nebo pohlavním stykem srovnatelným se souloží. Odvolací soud proto správně dovodil, že vada výroku o trestu má původ ve výroku o vině, a mohl tedy přezkoumat i tento výrok. K porušení zákazu reformace in peius nedošlo. Odvolací soud navíc rozsudek zrušil také z podnětu odvolání obviněného.

4. Chybějící výrok o zamítnutí odvolání

Námitka podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyla důvodná. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu z podnětu odvolání státní zástupkyně i obviněného. Obviněnému vyhověl sice jen okrajově, když na základě jeho odvolání změnil výrok o náhradě nemajetkové újmy, ale zabýval se všemi jeho námitkami a jejich odmítnutí odůvodnil. Nemusel proto do rozhodnutí zahrnout výrok o zamítnutí odvolání podle § 256 tr. ř. Nejvyšší soud odkázal na svou ustálenou judikaturu (usnesení sp. zn. 5 Tdo 462/2025, 8 Tdo 116/2026 a 6 Tdo 233/2024) i na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 56/22, podle kterého není porušením práva na spravedlivý proces, pokud oddělitelná část rozhodnutí obsahuje jen částečně vyhovující výrok a neobsahuje zvláštní výrok zamítající odvolání ve zbývající části, pokud odůvodnění vypořádá všechny podstatné námitky.

5. Námitky proti trestu

Námitky proti druhu a výměře trestu lze v dovolání uplatnit jen podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy pokud byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest mimo zákonnou sazbu. Nesprávné vyhodnocení kritérií podle § 38 až 42 tr. zákoníku a z toho plynoucí příliš přísný trest v dovolání namítat nelze. Zásah Nejvyššího soudu je výjimečně možný jen u trestu extrémně přísného a zjevně nespravedlivého (usnesení sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Obviněnému byl uložen trest šesti let při samé dolní hranici zákonné sazby, která činí pět let. Odvolací soud se vypořádal se všemi polehčujícími i přitěžujícími okolnostmi. Obviněný navíc své jednání bagatelizuje, zneužil důvěry šestileté poškozené a je speciálním majetkovým recidivistou, který byl od roku 2007 mnohokrát odsouzen a posuzovaného činu se dopustil krátce po propuštění z výkonu trestu. Argumentace proti trestu uloženému soudem prvního stupně byla vzhledem k způsobu rozhodnutí bezpředmětná.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti rozhodnutí o dovolání není přípustný, s výjimkou obnovy řízení.

Závěr

Rozhodnutí ukazuje, že odvolání státního zástupce do výroku o trestu může vést i ke změně výroku o vině, pokud vada trestu vychází z nesprávné právní kvalifikace, a že to není porušením zákazu reformace in peius. Pro praxi je důležité, že Nejvyšší soud zopakoval hranici mezi sexuálním útokem a znásilněním u manuální stimulace pohlavního údu. Rozhodující je intenzita jednání a to, zda jde o skutečnou stimulaci, nikoli o letmé dotyky. Rozhodnutí též připomíná, že není nutné zahrnout do výroku zvláštní zamítnutí odvolání, pokud se odvolací soud ve zrušujícím rozsudku vypořádal se všemi námitkami obviněného.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz