Může se řidič taxislužby, který opakovaně vozil zákazníka do Polska a zpět, hájit tím, že nevěděl, co jeho klient nakupuje, a že mu jako podnikateli nepříslušelo kontrolovat zavazadla? A musí o zahraničním rozměru drogové skupiny vědět, kdo se jí sám neúčastní? Těmito otázkami se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 9. 2025, sp. zn. 11 Tdo 700/2025, kterým podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl dovolání taxikáře odsouzeného za pomoc k drogovému zločinu spáchanému ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Co se stalo
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci uznal obviněného T. B. vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání deseti let. Vrchní soud v Olomouci k odvolání rozsudek zrušil a sám rozhodl podle § 259 odst. 3 trestního řádu. Kvalifikaci zmírnil na pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, trest snížil za použití § 58 odst. 6 trestního zákoníku na tři a půl roku nepodmíněně a ponechal trest propadnutí věci.
Podle skutkových zjištění se spoluobviněným P. P. nejméně od srpna 2022 do dubna 2023 obstarával prekurzory a léčiva pro výrobu pervitinu, přičemž činnost spolu s dalšími osobami včetně polských dodavatelů vystupujících pod křestním jménem a přezdívkou vykazovala znaky organizované skupiny. T. B. od listopadu 2022 do února 2023 opakovaně (nejméně osmkrát) vozil P. P. taxíkem do Polska, kde P. P. nakupoval léky Efedrina Arena s obsahem efedrinu a pseudoefedrinu, a zpět do České republiky. Jednou z cest byly opatřeny léky určené k výrobě nejméně 396 gramů metamfetaminu. Dne 2. 12. 2022 navíc P. P. předal 50 000 Kč jako půjčku, která měla být vrácena do týdne se stoprocentním úrokem, a poté od něj po výrobách a prodeji pervitinu inkasoval část výtěžku.
V čem byl spor
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) trestního řádu a tvrdil, že o pravém důvodu cest nevěděl, protože s P. P. jezdil kvůli hromadným nákupům levnějších potravin a autodílů. Zdůrazňoval, že jako provozovatel taxislužby, který nikdy neužíval drogy, neví, která léčiva jsou zakázaná, a že mu zákon neukládá kontrolovat zavazadla zákazníků ani mu neumožňuje jízdu odmítnout (hrozila by sankce České obchodní inspekce). Zpochybnil také, že by soudy mohly vycházet z výpovědi spoluobviněného z přípravného řízení, když oba obvinění u hlavního líčení vypovídali jinak. Půjčku 50 000 Kč označil za půjčku na hazardní hru, což podle něj doložily výpisy z účtů, a nemohl prý vědět o účelu cesty dne 6. 11. 2022.
Dále namítal, že nemohl vědět o existenci polských dodavatelů ani o tom, že jde o organizovanou skupinu působící ve více státech. Podle něj musí pachatel vědět o alespoň dvou dalších osobách, z nichž jedna je cizí státní příslušnosti, a prodej léků v Polsku mohl být zcela legální. Namítal také porušení zásady in dubio pro reo a nedostatečné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Nejvyšší soud uvedl, že obviněný ve skutečnosti nenamítá vady skutkových zjištění ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ale zpochybňuje způsob hodnocení důkazů a nabízí vlastní verzi děje. Zjevný rozpor mezi důkazy a skutkovými zjištěními nelze dovozovat jen z toho, že obviněný není s důkazní situací spokojen, pokud je mezi důkazy a zjištěními patrná logická návaznost. Zásada in dubio pro reo má procesní povahu, týká se jen skutkových otázek a sama o sobě žádný dovolací důvod nezakládá, ledaže by její porušení vygradovalo do extrémního nesouladu. Nelze ji navíc uplatnit tam, kde soudy po vyhodnocení všech důkazů žádné pochybnosti nemají, jen proto, že proti sobě stojí dvě odlišné verze děje. Výhrady proti rozsahu odůvodnění rozsudku pak nejsou důvodem dovolání, protože dovolání jen proti důvodům rozhodnutí je podle § 265a odst. 4 trestního řádu nepřípustné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu podle Nejvyššího soudu nebyl uplatněn přiléhavě, protože nešlo o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání.
Vědomost obviněného soudy dovodily z komplexu důkazů. Výpověď spoluobviněného P. P. z přípravného řízení, podle níž T. B. o účelu cest věděl (zpravidla od druhé cesty), podpořily záznamy telefonních hovorů a zpráv, výběry z bankomatu a pohyby na účtu obviněného. Z odposlechů je zjevné, že obviněný nikdy nebyl překvapen tím, co mu P. P. sděloval o výrobě pervitinu, a při rozsypání tašky s léky se spolu domlouvali na jejich ukrytí u motoru vozidla. Soudy také přesvědčivě odmítly pozdější změnu výpovědi P. P. jako účelovou, protože nekorespondovala s obsahem hovorů, a nevěřily tvrzení o půjčce na hazard, když z hovorů plynulo, že P. P. dluh vrací z výtěžku z výroby pervitinu. Odvolací soud navíc v jeho prospěch vypustil cestu z 20. 9. 2022, protože u ní vědomost nebyla prokázána bez důvodných pochybností. U cesty ze 6. 11. 2022 dospěl k závěru, že už byl s účelem minimálně srozuměn, a od 23. 11. 2022 se jeho úmysl změnil z nepřímého na přímý.
K znaku organizované skupiny působící ve více státech Nejvyšší soud odkázal na svou dřívější judikaturu (například usnesení sp. zn. 8 Tdo 940/2010 a 11 Tdo 504/2015) a zopakoval, že „více států“ znamená alespoň dva státy a že pachatel nemusí být členem skupiny, ale postačí, že je svým jednáním na její činnost navázán. Tento znak byl naplněn tím, že skupina působila na území České republiky i Polska. Obvinění věděli, že léčiva získávají od osob v Polsku, a proto nemohou popírat vědomost o zapojení další osoby v zahraničí. Není rozhodné, že polští dodavatelé byli známi jen pod jménem či přezdívkou nebo že se personálně měnili, ani zda se dodavatelé navzájem znali. Podstatné je, že místo dodavatele bylo vždy znovu zaplněno a že obvinění věděli o zapojení nejméně jednoho zahraničního dodavatele. Postačí též vědomost o zapojení a rámcové roli ostatních osob, nikoli detailní znalost úkolů všech členů.
Zvláštní pozornost si zaslouží právní kvalifikace. Odvolací soud dovodil, že léčivé přípravky Efedrina Arena nespadají do kategorie prekurzorů drog. T. B. proto nemohl spáchat drogový zločin jako pachatel, protože pervitin nevyráběl ani s ním jinak nenakládal. Jeho jednání spočívající v řízení vozidla při cestách do Polska a v částečném financování výroby bylo jen usnadněním zločinu P. P., a jde tedy o pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, přičemž změna kvalifikace byla pro obviněného výhodnější. Nejvyšší soud tuto kvalifikaci označil za přiléhavou. Námitku proti trestům, kterou obviněný jen obecně zmínil, se nezabýval, protože ji nijak nekonkretizoval.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí ukazuje, že role „pouhého řidiče“ neposkytuje ochranu tam, kde z komunikace a z okolností plyne, že řidič věděl o účelu jízd, případně se na výrobě drogy finančně podílel. Obhajoba založená na tvrzení, že taxikář nemá povinnost ani možnost kontrolovat zavazadla zákazníků, přehlíží, že trestní odpovědnost se odvíjí od vědomosti a srozumění, které soudy dovozují z odposlechů, bankovních pohybů a výpovědí spoluobviněných. Rozhodnutí také potvrzuje, že pro znak organizované skupiny působící ve více státech nemusí pachatel znát identitu zahraničních dodavatelů, stačí vědět o zapojení alespoň jednoho z nich, a že tuto kvalifikaci lze zachovat i u pomocníka, který sám organizované skupině nevelí. Zároveň je vidět praktický dopad kvalifikace jako pomoc: trest byl snížen z deseti na tři a půl roku.
Nejvyšší soud tak dovolání jako celek vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné a podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu je odmítl; rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
