Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 4 Tdo 332/2026:

Obviněný, odsouzený za sexuální trestné činy proti třem nezletilým dívkám, v dovolání zpochybňoval věrohodnost poškozených a znalecký posudek psycholožky, která podle něj neměla potřebnou odbornost. Nejvyšší soud dovolání odmítl. V odůvodnění připomněl, že dovolací soud není třetí instancí, vysvětlil, proč lze věrohodnost dětských poškozených posoudit znalcem z odvětví neklinické psychologie, a opakovaně zdůraznil, jak úzký prostor mají v dovolání námitky proti hodnocení důkazů, výši náhrady nemajetkové újmy i proti trestu.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Plzni uznal obviněného rozsudkem ze dne 23. 9. 2025 (sp. zn. 2 T 9/2024) vinným:

zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 (skutek pod bodem 1),
pokračujícím zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 (skutek pod bodem 2),
přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 (skutek pod bodem 3).

Uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku se zařazením do věznice s ostrahou a ochranné sexuologické léčení v ústavní formě podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil zaplatit jednotlivým poškozeným náhradu nemajetkové újmy v částkách 100 000 Kč, 200 000 Kč a 50 000 Kč a se zbytkem nároků je podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na občanskoprávní řízení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 12. 2025 (sp. zn. 3 To 65/2025) odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl a podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl i odvolání poškozených.

Podle skutkových zjištění obviněný zneužil u první poškozené v roce 2022 ve svém bytě situace, kdy ulehla pro nevolnost na gauč, a vykonal s ní soulož, ačkoli znal její věk, intelekt, mravní a rozumovou vyspělost a poškozená se mu vzhledem k těmto okolnostem nemohla účelně bránit. Druhou poškozenou, která u něj se souhlasem pěstounky přespávala, opakovaně zneužíval v období od 4. 7. 2019 do 3. 7. 2021 a při prvním případu mu řekla, ať toho nechá, že to bolí. Později se podle zjištění soudu bránit přestala a vznikl mezi nimi předčasný emoční a sexuální vztah. Třetí poškozené nabídl v období od dubna 2021 do dubna 2022 za pohlavní uspokojení úplatu nejméně 500 Kč, což odmítla a obviněný jednání zanechal.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. a v dovolání odkázal i na své odvolání. Namítal zejména:

soudy rezignovaly na posouzení věrohodnosti druhé poškozené, která podle něj prokazatelně lhala a měla motiv jej poškodit. Mezi nimi mělo docházet k pohlavním stykům i po jejích patnáctých narozeninách (po 4. 7. 2021). Soudy podle něj hodnotily jen důkazy v jeho neprospěch, a porušily tím zásadu volného hodnocení důkazů, presumpci neviny i zásadu in dubio pro reo,
u skutku pod bodem 1 byla první poškozená podle něj ovlivněna či navedena druhou poškozenou. Její výslech měl být veden návodně a posudek neměla vypracovat znalkyně, která není klinickou psycholožkou,
nebyly provedeny navrhované výpovědi sociální pracovnice a psycholožky,
třetí poškozená je problematická osoba se sklonem k manipulaci a vymyslela si skutek z pomsty,
při trestu se nepřihlédlo k očekávanému narození dítěte a výše náhrad nemajetkové újmy nebyla odůvodněna, nebyly posouzeny jeho osobní a majetkové poměry ani to, zda pro něj nemají likvidační dopad.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Souhlasila s tím, že k posouzení duševního stavu osoby má být podle § 105 odst. 1 tr. ř. zpravidla přibrán klinický psycholog. Připustila ale, že lze výjimečně přibrat i psychologa bez atestace z klinické psychologie, pokud je odborníkem v dané oblasti.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Dovolání není třetí instancí a nelze se odkazovat na jiná podání

Nejvyšší soud připomněl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě vymezených vad a že dovolací soud není obecnou třetí instancí. Těžiště dokazování leží před soudem prvního stupně a dovolací soud nemůže přehodnocovat důkazy, které sám neprovedl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti. Může se zabývat jen tím, co je konkrétně uvedeno v textu dovolání. Námitky proto nelze opírat jen o odkaz na odvolání nebo jiná dřívější podání. Navíc šlo o námitky, které obviněný uplatnil již dříve a se kterými se soudy obou stupňů přesvědčivě vypořádaly. Takové dovolání je zpravidla zjevně neopodstatněné.

2. Rozsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolací důvod nerozšiřuje dovolací přezkum na otázky skutkové. Zahrnuje jen nejtěžší vady důkazního řízení, tedy opomenuté důkazy, důkazy získané procesně nepřípustným způsobem a svévolné hodnocení důkazů, které deformuje jejich obsah (usnesení sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). Skutková zjištění v této věci podle Nejvyššího soudu v provedeném dokazování oporu mají, vyplývají z něj logicky a opírají se především o výpovědi poškozených. Druhá poškozená byla navíc vyslechnuta i při hlavním líčení a vypovídala ve všech podstatných okolnostech shodně jako v přípravném řízení.

3. Znalecké zkoumání věrohodnosti poškozených

K poškozeným byly vypracovány dva znalecké posudky. První zpracovala znalkyně z oboru psychologie, odvětví klinická psychologie a dětská klinická psychologie. Druhou znalkyní byla psycholožka z oboru školství a kultury, odvětví psychologie. Z obou posudků vyplynulo, že výpovědi poškozených naplňují z psychologického hlediska kritéria specifické věrohodnosti a že v nich nebyly shledány znaky lživosti, vymyšlenosti či návodu. Výpovědi poškozených navíc nestojí osamoceně, podporují je i výpovědi dalších svědkyň.

Námitku nekompetentnosti druhé znalkyně Nejvyšší soud odmítl. Její odbornost spadá pod neklinické odvětví psychologie, a proto byla kompetentní vypracovat posudek, včetně odpovědí na otázky o věrohodnosti druhé poškozené. Státní zástupkyně přitom připomněla, že k posouzení duševního stavu se zpravidla přibírá klinický psycholog. Nejvyšší soud však v tomto případě odbornost znalkyně za nedostatečnou nepovažoval, a to i s ohledem na to, že vedle jejího posudku existoval také posudek znalkyně z oboru klinické psychologie.

4. Výslech nezletilé poškozené a neprovedené důkazy

Z protokolu i z audiovizuálního záznamu výslechu první poškozené je podle Nejvyššího soudu zřejmé, že probíhal v souladu se zákonem a způsob vedení výslechu plně odpovídal jejímu věku a mentální úrovni. Výslechu se navíc zúčastnil obhájce obviněného a proti jeho průběhu žádné námitky nevznesl.

O opomenuté důkazy nešlo ani v případě svědeckých výpovědí sociální pracovnice a psycholožky. Soudy se s důkazními návrhy vypořádaly (body 36 rozsudku soudu prvního stupně a 46 až 47 odvolacího usnesení) a výpověď sociální pracovnice byla v řízení provedena, byť ji soudy hodnotily jinak, než by chtěl obviněný. Soud není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu, pokud byla skutečnost, ke které se důkaz navrhuje, již bez důvodných pochybností prokázána nebo vyvrácena. Dokazování je limitováno rozsahem nezbytným pro rozhodnutí.

5. Zásada in dubio pro reo

Nejvyšší soud zopakoval, že zásada in dubio pro reo se neuplatní vždy, když stojí proti sobě dvě odlišná tvrzení. Je namístě jen tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o průběhu skutkového děje. Zde žádný ze soudů takové pochybnosti neměl.

6. Právní posouzení skutků

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný neuvedl konkrétní argumentaci. Podle Nejvyššího soudu není jeho úkolem domýšlet, čím chtěl dovolatel argumentovat. Pro úplnost však soud shrnul, že u skutku pod bodem 1 byla usvědčujícím důkazem především výpověď první poškozené a znalecký posudek, podle kterého byla schopna správně vyhodnotit nepřípustnost jednání, ale nedokázala mu účelně čelit. Obviněný zneužil bezbrannosti dítěte mladšího patnácti let a spáchal čin souloží (§ 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku). U skutku pod bodem 2 byla klíčová výpověď druhé poškozené. Obviněný vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let, které bylo svěřeno jeho dozoru, a zneužil svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu (§ 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku). U skutku pod bodem 3 vyplývala vina z výpovědi třetí poškozené o nabídce úplaty (§ 202 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku).

7. Náhrada nemajetkové újmy

Námitku nepřezkoumatelnosti výroku o náhradě nemajetkové újmy Nejvyšší soud odmítl. Soud prvního stupně podle něj podrobně a přesvědčivě odůvodnil výši přiznaných částek. Vzal v úvahu povahu, intenzitu a závažnost jednání, zneužití důvěry, bezbrannosti a nízkého věku poškozených i jejich neznalosti v sexuální oblasti. Zohlednil negativní následky na psychice poškozených, se kterými se budou potýkat dlouhodobě, a také sekundární újmu, která jim vznikla při vyšetřování, když musely opakovaně reprodukovat prožité události. Posoudil i to, zda stanovená výše nebude mít pro obviněného z ekonomického hlediska likvidační dopady.

8. Námitky proti trestu

Námitky vůči druhu a výměře trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy pokud byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest mimo zákonnou sazbu. Nesprávné vyhodnocení kritérií podle § 39 až 42 tr. zákoníku a uložení nepřiměřeně přísného trestu nelze v dovolání namítat žádným dovolacím důvodem (č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněnému hrozil úhrnný trest odnětí svobody v sazbě od pěti do dvanácti let a uložen mu byl trest při samé dolní hranici této sazby. Důvodem pro trest pod dolní hranicí sazby podle Nejvyššího soudu nemůže být, že obviněný žije v partnerském vztahu a očekává narození dítěte.

9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

Tento důvod je podle Nejvyššího soudu vázán na další dovolací důvody uvedené v písmenech a) až l). Pokud námitky neodpovídají důvodům podle písm. g) a h), nenaplňují ani důvod podle písm. m).

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti rozhodnutí o dovolání není přípustný, s výjimkou obnovy řízení.

Závěr

Rozhodnutí je užitečným shrnutím omezení, která v dovolacím řízení platí zejména u deliktů, v nichž je vina postavena na výpovědích dětských poškozených. Posouzení věrohodnosti poškozených lze svěřit i znalci z odvětví neklinické psychologie, pokud jeho odbornost odpovídá otázce, kterou má zodpovědět. Zpochybňování věrohodnosti výpovědí, výhrady k provedení výslechu a návrhy na další důkazy samy o sobě dovolací důvod nezaloží, jestliže soudy své závěry přesvědčivě odůvodnily. Stejně tak nelze v dovolání úspěšně napadat přiměřenost trestu ani výši náhrady nemajetkové újmy, pokud nejde o vady, které zákon výslovně připouští.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz