Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2026, sp. zn. 3 Tdo 323/2026:

Obviněný, který svou družku dlouhodobě týral, znásilnil ji a loupežně se zmocnil jejího mobilního telefonu, zpochybňoval v dovolání především to, že se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha dosahující těžké újmy na zdraví. Tvrdil, že soudy nahradily odborné posouzení znalkyně vlastním úsudkem a že jeho rozsudek je překvapivý. Nejvyšší soud dovolání odmítl. Zároveň shrnul, co je v takových případech otázkou znaleckou a co právní, kdy jde o těžkou újmu na zdraví a proč zpřísnění právní kvalifikace po zrušujícím rozhodnutí není překvapivé.

Dosavadní průběh řízení

Městský soud v Praze uznal obviněného rozsudkem ze dne 12. 3. 2025 (sp. zn. 56 T 10/2022) vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku, zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou, trest propadnutí plynové pistole, povinnost nahradit zdravotní pojišťovně škodu 3 841 Kč a poškozené nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 11. 2025 (sp. zn. 2 To 41/2025) odvolání obviněného i státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl.

Věc se u soudů vrátila poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 8. 2024 (sp. zn. 3 Tdo 278/2024) z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil předchozí rozsudky a přikázal městskému soudu věc znovu projednat. Dovolání obviněného tehdy odmítl.

Podle skutkových zjištění obviněný od prosince 2019 do 16. 2. 2021 psychicky a fyzicky týral svou družku. Neustále ji kontroloval, izoloval od rodiny a přátel, nutil ji k nechtěným sexuálním praktikám a systematicky ji bil, v posledním roce přibližně obden. Jednání vyvrcholilo 16. 2. 2021 napadením, při kterém jí způsobil mimo jiné zlomeninu nosních kostí a řadu dalších poranění. Při něm se také pod hrozbou bití a za použití násilí zmocnil jejího mobilního telefonu a poškozené mimo jiné tlačil na krk rukojeť plynové pistole. Téhož dne po jejím návratu z ošetření provedl na poškozené proti její vůli pohlavní styk srovnatelný se souloží, který se poškozená marně snažila odvrátit. U poškozené se rozvinula posttraumatická stresová porucha s flashbacky, úzkostmi a vyhýbáním se místům spojeným s obviněným, která ji velmi citelně omezovala v obvyklém způsobu života po dobu výrazně převyšující šest týdnů.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h), i) a m) tr. ř. Namítal zejména:

• Soudy po zrušujícím rozhodnutí překvapivě a bez nového důkazního podkladu hodnotily poruchu poškozené jako těžkou újmu na zdraví, ačkoli znalkyně sama popsala zásah do obvyklého způsobu života jako středně těžký. Tím podle něj nahradily odborné posouzení vlastním úsudkem, překročily meze volného hodnocení důkazů, porušily zásadu in dubio pro reo i jeho právo na obhajobu.
• Soudy neodůvodněně nepřihlédly k reviznímu posudku lékaře, který poškozenou nevyšetřil, a opřely se o lékařské zprávy obvodní lékařky, která není psychiatrem, i o výpovědi rodičů poškozené. Nevypořádaly se s předchozím psychickým stavem poškozené, s užíváním alkoholu a drog ani s dalšími možnými příčinami obtíží. Poškozená podle něj pracovala a navazovala další vztahy.
• Kvalifikace loupeže je podle něj chybná, protože mobilní telefon byl v jeho vlastnictví, násilí směřoval jen k uchování věci a použití plynové pistole nebylo prokázáno.
• Trest je extrémně přísný, protože soudy dostatečně nezohlednily uplynulou dobu, pozitivní hodnocení ve výkonu trestu, jeho sebereflexi ani zájem dvou nezletilých dětí, z nichž jedno vyžaduje nepřetržitou péči. Po novém projednání se mu navíc trest více než zdvojnásobil.
• Skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s důkazy. Videozáznamy podle něj ukazují, že se poškozená nebála, a při příjezdu policie se o znásilnění nezmínila. Navrhované důkazy byly opomenuty.
• Předsedkyně senátu soudu prvního stupně měla být vyloučena pro podjatost, což dovozoval z jejího výroku v mediálním rozhovoru a z údajné žádosti o přátelství na sociální síti po skončení řízení.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné s tím, že obviněný převážně polemizuje se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Struktura dovolání a opakování námitek

Nejvyšší soud úvodem uvedl, že obviněný sice formálně vymezil dovolací důvody, ale přiřazení většiny námitek k jednotlivým důvodům ponechal na dovolacím soudu. To však nepovažoval za natolik závažný nedostatek, aby dovolání odmítl. Zdůraznil ale, že dovolání obsahuje převážně námitky, které obviněný uplatňoval již v řízení před zrušujícím usnesením a se kterými se soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly. Takové dovolání je zpravidla zjevně neopodstatněné.

2. Zjevný rozpor s důkazy a věrohodnost poškozené

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle Nejvyššího soudu nebyl zaveden proto, aby dovolatel opakováním své obhajoby dosáhl přehodnocení důkazů. Od 1. 1. 2022 se Nejvyšší soud nestal druhým odvolacím soudem (usnesení sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). Obviněný neoznačil žádné konkrétní skutkové zjištění, které by z důkazů nevyplývalo při žádném logickém hodnocení. Hodnocení věrohodnosti poškozené přísluší s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti soudu prvního stupně, který ji vyslechl. Pokud ji soud hodnotil jinak, než by si obviněný přál, nezakládá to extrémní rozpor, jestliže své úvahy náležitě odůvodnil.

Soudy přitom poškozenou považovaly za věrohodnou, protože vypovídala konzistentně a její výpověď podpořily znalecký posudek, výslechy svědků, fotodokumentace a elektronická komunikace obviněného s poškozenou po činu. Znalecký posudek z oboru psychiatrie a psychologie nezjistil důvod pochybovat o její věrohodnosti. Videozáznamy předložené obviněným podle Nejvyššího soudu věrohodnost poškozené nezvrátily. Spíše ji potvrzují, protože na nich poškozená opakovaně uvádí, že jí obviněný zlomil nos. Video z noci navíc zachycuje událost, která předcházela znásilnění, a poškozená se proto policii logicky nemohla o znásilnění zmínit. Naopak se o něm hned poté svěřila kamarádovi a rodičům a obviněného s ním konfrontovala. Skutečnost, že poškozená po vztahu pracovala a navázala další vztahy, podle soudu nesvědčí o její nevěrohodnosti. Práci vyhledávala v jiných městech, aby se vyhnula místům, kde by obviněného mohla potkat, což je typické vyhýbavé chování při posttraumatické stresové poruše. Žádný z následných vztahů navíc kvůli jejím psychickým potížím nevydržel.

3. Revizní posudek a svědecká výpověď obvodní lékařky

Znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie je podle Nejvyššího soudu zásadně nutné zpracovat po osobním vyšetření zkoumané osoby, zejména pokud neexistují žádné záznamy o jejím dřívějším duševním zdraví. Posudek lékaře, který poškozenou nikdy nevyšetřil a vznikl na žádost obhajoby, je spíše posudkem k posudku. Může sloužit jako podklad pro dovyslechnutí znalce, což soudy učinily. Soud prvního stupně navíc transparentně vysvětlil, proč jej nepoužil.

Obvodní lékařka v řízení nevystupovala jako znalec, ale jako svědek. Je kompetentní vést zprávy o duševním zdraví pacientky a její zprávy sloužily ke zjištění psychického stavu poškozené před soužitím s obviněným a po něm. Výpovědi rodičů jsou podle soudu relevantní, protože korespondují s výpovědí poškozené a doplňují obraz o jejím stavu.

4. Opomenuté důkazy

Soudy podle Nejvyššího soudu na návrhy obhajoby reagovaly. O zamítnutí návrhů (zpráva zdravotní pojišťovny, revize nebo doplnění znaleckého posudku) bylo rozhodnuto přímo v hlavním líčení procesním usnesením, které není nutné odůvodňovat, a soud prvního stupně své důvody vysvětlil v rozsudku. Odvolací soud se s námitkou vypořádal ve svém usnesení. Zprávy z psychiatrické léčebny obviněný navrhl jen před zrušujícím rozhodnutím a poté už je nenavrhl. Bez řádně uplatněného návrhu nelze důkaz označit za opomenutý. Návrh na doložení pracovní neschopnosti obviněný neuplatnil v žádné fázi řízení. Nejvyšší soud připomněl, že soud má povinnost umožnit stranám navrhovat důkazy, ústavně konformně odůvodnit zamítnutí důkazního návrhu a zaujmout stanovisko k provedeným důkazům.

5. Těžká újma na zdraví: otázka expertní a otázka právní

Nejvyšší soud výslovně rozlišil, co posuzuje znalec a co soud. Expertní otázkou je povaha, délka trvání a intenzita posttraumatické stresové poruchy. Zda poruchu v konkrétním případě lze považovat za těžkou újmu na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, je otázka právní, o které rozhoduje soud, nikoli znalec (usnesení sp. zn. 8 Tdo 610/2017 a 11 Tdo 78/2018). Soudy proto nenahradily odborné posouzení vlastním úsudkem, když dospěly k jinému hodnocení než popisu znalkyně o „středně těžkém“ zásahu do života poškozené. Jen s notnou benevolencí šlo tuto námitku podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Těžká újma podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku nastává, pokud jinému vznikne po delší dobu trvající vážná porucha zdraví, kterou postižený pociťuje jako citelnou újmu v obvyklém způsobu života. Za delší dobu se považuje asi šest týdnů (rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. 7 Tz 64/68). Samotná délka trvání přitom nestačí. Porucha musí být velmi citelnou újmou, která postiženému brání chovat se podle zvyklostí, obstarávat si obvyklým způsobem životní potřeby a uspořádat své sociální poměry (usnesení sp. zn. 8 Tdo 751/2017 a 6 Tdo 320/2018). Podle Nejvyššího soudu to zjištěná porucha poškozené splňuje, protože trvala řadu měsíců, představovala velmi citelnou újmu v obvyklém způsobu života a je v příčinné souvislosti s jednáním obviněného.

6. Příčinná souvislost a jiné možné příčiny

Námitky o předchozím psychickém stavu poškozené, jejím užívání alkoholu a drog a dalších možných příčinách zpochybňují skutkový závěr o příčinné souvislosti a nespadají pod dovolací důvod podle písm. h). Soud prvního stupně se s alternativními příčinami podrobně vypořádal a odvolací soud dodal, že ani obhajobou tvrzené jiné faktory nebyly prokázány. Pokud by tomu tak bylo, jednání obviněného by přesto bylo dostatečně významnou příčinou vzniku poruchy.

7. Překvapivé rozhodnutí a právo na obhajobu

Námitku překvapivosti nelze podle Nejvyššího soudu podřadit pod žádný dovolací důvod, ale soud ji posoudil z ústavněprávního hlediska. Překvapivým je rozhodnutí, které stojí na skutkovém nebo právním hodnocení, k němuž účastník neměl příležitost se vyjádřit. Takové rozhodnutí to však podle Nejvyššího soudu nebylo. Obviněný byl po celé hlavní líčení přítomen a zastoupen advokátem, při výslechu znalkyně a rodičů poškozené se hovořilo o délce a intenzitě poruchy a obviněný využil odvolání i veřejného zasedání před odvolacím soudem. Navíc již před zásahem Nejvyššího soudu bylo jednání kvalifikováno s následkem těžké újmy na zdraví. Pozdější změna této kvalifikace odvolacím soudem nezakládá obviněnému nárok na její zachování. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Pélissier a Sassi proti Francii se týkal situace, kdy se obvinění o nové právní kvalifikaci dozvěděli až z rozhodnutí odvolacího soudu a nemohli se jí přizpůsobit, o což zde nešlo.

8. Loupež

Námitky proti kvalifikaci loupeže stavěly na vlastní skutkové verzi. Nejvyšší soud již v rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 278/2024 uzavřel, že obviněný užil pohrůžku bezprostředního násilí, případně částečně i násilí, aby se zmocnil telefonu poškozené, a není rozhodná jeho pohnutka. Použití plynové pistole bylo prokázáno a z hlediska kvalifikace loupeže není rozhodnou skutkovou okolností. Tvrzení, že telefon vlastnil obviněný, je nová námitka, která nebyla uplatněna v žádné fázi řízení. Nejvyšší soud přezkoumává napadená rozhodnutí podle stavu v době jejich vydání, a nova proto nepřipouští, mohou být nanejvýš důvodem pro obnovu řízení. Námitku, že násilí směřovalo jen k uchování věci a jde tedy o krádež, vyvrací skutková věta: obviněný poškozené nejdříve vyhrožoval, že ji zbije, nevydá-li telefon, a už tím se pohrůžkou bezprostředního násilí zmocňoval cizí věci.

9. Trest a nejlepší zájem dítěte

Obviněný dostal trest v sazbě od pěti do dvanácti let v rozsahu šesti a půl roku a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. proto nebyl naplněn. Zásah Nejvyššího soudu přichází v úvahu jen výjimečně u extrémně přísného a zjevně nespravedlivého trestu, který by byl v rozporu s principem proporcionality. Obviněný v dovolání uplatnil ústavněprávní argument nejlepšího zájmu nezletilých dětí. Nejvyšší soud poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 950/19, podle kterého je třeba posuzovat například míru péče o dítě, faktickou závislost dítěte, hloubku emočního vztahu a míru ohrožení řádného vývoje dítěte. Tato kritéria je třeba vážit proti závažnosti činu a veřejnému zájmu na ochraně společnosti.

Nižší soudy se podle Nejvyššího soudu nejlepším zájmem dětí nezabývaly vyčerpávajícím způsobem a mohly tak učinit podrobněji. Obviněný ale tuto námitku výslovně neuplatnil ani při výslechu, ani v odvolání. Tato vada sama o sobě není důvodem ke zrušení, protože uložený trest ústavněprávním deficitem netrpí. Okolnosti péče o děti, včetně vážného zdravotního postižení druhého syna, nevybočují natolik z běžných poměrů, aby významněji zvyšovaly negativní dopad nepodmíněného trestu. Je přitom obvyklé, že péči o děti po dobu výkonu trestu obstarává druhý rodič a rodina může využít systému sociálního zabezpečení. Ostatní námitky (uplynulá doba, osm měsíců vykonaných z dříve uloženého trestu, chování ve výkonu trestu, sebereflexe a zpřísnění trestu po novém projednání) soudy vypořádaly již dříve. Nejvyšší soud dodal, že trest uložený ve spodní polovině sazby za tři sbíhající se trestné činy nelze považovat za nepřiměřeně přísný. Naopak sám považuje trest v kontextu spáchané činnosti za nepřiměřeně mírný.

10. Podjatost soudkyně

Obviněný dovozoval podjatost předsedkyně senátu z jejího výroku v mediálním rozhovoru a z údajné žádosti o přátelství na sociální síti. Nejvyšší soud shledal, že citovaný výrok vyjadřuje obecný morální postoj soudkyně, který zároveň staví do kontrastu s povinností rozhodovat nestranně. Údajná žádost o přátelství podle samotného obviněného přišla až po skončení řízení a podjatost při rozhodování z ní nelze dovodit. Obviněný navíc nedoložil žádný konkrétní projev osobní angažovanosti soudkyně při provádění a hodnocení důkazů.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. V naprosté většině se podle něj námitky nacházely mimo uplatněné dovolací důvody, ve zbytku byly neopodstatněné. Dovolací důvod podle písm. m) nemohl být naplněn, protože nebyla naplněna žádná z vad, které obviněný namítal. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a rozsah odůvodnění omezil podle § 265i odst. 2 tr. ř. Opravný prostředek proti rozhodnutí není přípustný, s výjimkou obnovy řízení.

Závěr

Rozhodnutí potvrzuje, že otázka, zda porucha zdraví dosahuje těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, je otázkou právní, o které rozhoduje soud na podkladě odborných zjištění o povaze, délce a intenzitě poruchy. Posttraumatická stresová porucha nemusí být označena za „těžkou“ znalcem, aby ji soud mohl za těžkou újmu právně považovat, pokud trvá po delší dobu a velmi citelně omezuje oběť v obvyklém způsobu života. Revizní posudek bez osobního vyšetření poškozené je slabším důkazem než posudek zpracovaný po vyšetření. Zároveň rozhodnutí připomíná, že dovolací soud není další odvolací instancí, že nová tvrzení v dovolání nelze uplatnit a že rodinné poměry pachatele zpravidla nezabrání uložení nepodmíněného trestu u závažné trestné činnosti.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz