Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2026, sp. zn. 3 Tdo 372/2026:

Obviněný, odsouzený za sexuální trestnou činnost proti vlastní dceři, v dovolání namítal, že soudy neprovedly jím navržený znalecký posudek z oboru psychiatrie a sexuologie a že odvolací soud nevypořádal další důkazní návrhy týkající se časových souvislostí jednoho ze skutků. Nejvyšší soud dovolání odmítl. Vysvětlil, proč tento důkaz nebyl pro skutková zjištění podstatný, když trestná činnost sexuální povahy nepředpokládá, že pachatel trpí sexuologickou abnormalitou, a kdy formální pochybení odvolacího soudu při vypořádání důkazních návrhů nezakládá úspěšné dovolání.

Dosavadní průběh řízení

Okresní soud ve Znojmě uznal obviněného rozsudkem ze dne 14. 7. 2025 (sp. zn. 17 T 141/2024) vinným:

• pod bodem 1) pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 a § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku,
• pod bodem 2) přečinem ohrožování výchovy dítěte, přečinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, přečinem soulože mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku a dalším přečinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 tr. zákoníku.

Uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání 42 měsíců podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku se zařazením do věznice s ostrahou a povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč. Se zbytkem nároku ji odkázal na občanskoprávní řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 11. 2025 (sp. zn. 7 To 225/2025) podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného i poškozené.

Podle skutkových zjištění se obviněný v květnu 2020 pokusil donutit dceru k pohlavnímu styku poté, co ji pozval k sobě domů a podal jí velké množství alkoholu, pod jehož vlivem nebyla schopna se bránit. Od listopadu 2022 do ledna 2023 ji minimálně ve třech případech jako otec přiměl pod příslibem materiálního plnění či jiných výhod k pohlavnímu styku souloží. K dalšímu jednání došlo v lednu 2023. Jedno z jednání se týkalo 2. 1. 2023, kdy obviněný zastavil v kamionu, ve kterém dceru vezl.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a napadl zamítavý výrok odvolacího soudu i výrok o vině soudu prvního stupně. Namítal zejména:

• V odvolání navrhl další důkazy, které měly zásadně zpochybnit časové souvislosti jednoho ze skutků a tím i věrohodnost poškozené. Odvolací soud se podle něj ani jednou větou nezabýval tím, proč je neprovedl.
• Soudy zamítly jeho návrh na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Pokud by se skutky staly, vykazovalo by jednání podle něj znaky abnormality, které by objektivní zkoumání zjistilo. Nesouhlasil s argumentem nalézacího soudu, že potřebu takového zkoumání nenaznačil znalec z oboru psychologie, který se vyjadřoval k věrohodnosti poškozené, ačkoli obviněného neviděl a nemá psychiatrické ani sexuologické vzdělání.
• Tím mu byla zkrácena práva na spravedlivý proces.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Upozornila, že odvolací soud považoval skutkový stav za prokázaný a další dokazování za nadbytečné a že navržené zprávy od zaměstnavatele a spediční firmy nebyly podstatné. Měly vyvrátit jen to, že byla poškozená s obviněným téhož dne na obědě, a to nemá význam pro útok, ke kterému mělo dojít později v kabině kamionu.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Dovolací důvod podle písm. m) a opakování námitek

Nejvyšší soud uvedl, že obviněný sice uplatnil jen důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jeho argumentace míří proti rozsudku soudu prvního stupně, takže ji bylo nutné posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle písm. m) v jeho druhé alternativě. Tuto vadu dovolání Nejvyšší soud nezohlednil v neprospěch obviněného. Poznamenal také, že obviněný z velké části opakuje námitky uplatněné již před soudy nižších stupňů, které se s nimi vypořádaly. Takové dovolání je zpravidla zjevně neopodstatněné (usnesení sp. zn. 5 Tdo 219/2002 a 6 Tdo 424/2023). Novou námitkou byly pouze výhrady proti postupu odvolacího soudu, který neprovedl důkazy navržené v odvolání.

2. Znalecké zkoumání sexuální deviace pachatele

Soudy o návrhu na znalecký posudek z oboru psychiatrie a sexuologie rozhodly a své stanovisko řádně odůvodnily. O zamítnutí bylo rozhodnuto přímo v hlavním líčení dne 14. 7. 2025 procesním usnesením, které není třeba písemně odůvodňovat, a soud prvního stupně své důvody vysvětlil v bodě 42 rozsudku. Odvolací soud se s námitkou vypořádal v bodech 5 a 6 svého usnesení.

Nejvyšší soud navíc zdůraznil, že tento znalecký posudek nepředstavoval důkaz podstatný pro rozhodná skutková zjištění. I kdyby dospěl k závěru, že obviněný netrpí sexuální deviací, parafilií ani jinou sexuologicky významnou odchylkou, sám o sobě by to nevylučovalo, že se jednání popsaného ve skutkové větě dopustil. Trestná činnost sexuální povahy není podmíněna sexuologickou abnormalitou pachatele. Navržený důkaz proto nebyl způsobilý zpochybnit skutkový základ, který soudy dovodily z výpovědi poškozené a z dalších na ni navazujících důkazů.

3. Důkazní návrhy v odvolání a formální pochybení odvolacího soudu

Obviněný navrhl v odvolání vyžádání zprávy od tehdejšího zaměstnavatele a od spediční firmy, aby vyvrátil tvrzení poškozené, že byla 2. 1. 2023 s obviněným na obědě. Nejvyšší soud připustil, že se odvolací soud tímto návrhem v odůvodnění výslovně nezabýval a že se tak mohl dopustit určitého pochybení. Nepovažoval jej však za natolik zásadní, aby kvůli němu zrušil napadené rozhodnutí. Důkazní návrh, který soud nevyslyší, nelze automaticky považovat za nedůvodně neprovedený důkaz. Podmínkou úspěšného dovolání je, aby šlo o podstatné důkazy ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Ani zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění ještě samo o sobě neznamená porušení práva na spravedlivý proces. K němu dojde až tehdy, pokud neprovedení důkazu představuje závažný deficit při zjišťování skutkového stavu, o kterém nejsou důvodné pochybnosti (usnesení sp. zn. 3 Tdo 647/2023).

Takový deficit podle Nejvyššího soudu nenastal. Z odůvodnění obou rozhodnutí plyne, že soudy považovaly další navrhované důkazy za nadbytečné. Odvolací soud sice důkazy explicitně nezamítl, což by pro přezkoumatelnost bylo ideální, ale je zřejmé, že je nepovažoval za podstatné. Výslovně uvedl, že s ohledem na provedené důkazy nevěří obviněnému a že bylo v jeho časových možnostech spáchat činnost tak, jak uvádí poškozená. Navržené důkazy navíc nesměřovaly k samotnému skutkovému ději. Měly zpochybnit jen dílčí okolnost, zda byla poškozená s obviněným téhož dne na obědě, což by nevyvracelo, že k útoku došlo později téhož dne v kabině kamionu. Soud prvního stupně se časovým rámcem 2. 1. 2023 podrobně zabýval v bodě 36 rozsudku, kde vycházel nejen z tvrzení poškozené, ale i z elektronické komunikace, aktivity řidiče a vozidla, časových možností přesunů a dalších listin.

4. Věrohodnost poškozené a volné hodnocení důkazů

Obecně uplatněné tvrzení o zjevném rozporu skutkových zjištění s důkazy nebo o procesně nepoužitelných důkazech obviněný konkrétně nevymezil. Jeho argumentace stála výlučně na tom, že nebyly provedeny navrhované důkazy. Soud prvního stupně se zabýval jak obecnou, tak specifickou věrohodností poškozené a uzavřel, že je věrohodná, zatímco obhajobu obviněného označil za účelovou. Odvolací soud připomněl, že výpověď poškozené není osamoceným důkazem, ale podporují ji výpovědi dalších svědků, znalecký posudek, lékařské zprávy, zpráva psycholožky a další listiny, a že přímé i nepřímé důkazy tvoří ucelený řetězec.

Nejvyšší soud uzavřel, že odvolací soud nepřehlédl význam časových námitek, jen jim nepřiznal váhu, kterou jim přikládal obviněný. Nejde o zjevný rozpor, ale o standardní projev volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Zpochybnění jedné dílčí okolnosti navíc nemůže samo o sobě zpochybnit věrohodnost poškozené ani celý odsuzující výrok. Pokud by dovolací soud přistoupil na opačný názor, znamenalo by to znovu hodnotit věrohodnost poškozené a nahrazovat skutkové závěry soudů vlastními, k čemuž dovolací řízení neslouží (Nejvyšší soud se od 1. 1. 2022 nestal druhým odvolacím soudem, usnesení sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Dovolací důvod podle písm. m) nemohl být naplněn, protože nebyla naplněna žádná z vad, které obviněný namítal. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a rozsah odůvodnění omezil podle § 265i odst. 2 tr. ř. Opravný prostředek proti rozhodnutí o dovolání není přípustný, s výjimkou obnovy řízení.

Závěr

Rozhodnutí ukazuje několik důležitých zásad. Návrh na sexuologické zkoumání pachatele nelze v případech sexuálních trestných činů bez dalšího považovat za podstatný důkaz, protože sexuální trestná činnost není podmíněna abnormalitou pachatele. Nedostatek odůvodnění, proč odvolací soud nevyhověl důkaznímu návrhu, není sám o sobě důvodem ke zrušení rozhodnutí, pokud je z celkového kontextu zřejmé, že šlo o důkaz nepodstatný nebo nadbytečný. Zpochybnění jedné dílčí okolnosti v časové souslednosti jednání obvykle nezpochybní věrohodnost poškozené, jestliže ji podporují další důkazy.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz