Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 32/2020, ze dne 17. 3. 2021:
Z obou výše uvedených znění je tak zjevné, že samotná nepatrná změna v ustanovení § 129 tr. zákoníku nemá na výsledné posouzení jednání obviněných v přezkoumávané věci žádný podstatný vliv.
Se stěžovatelkou lze v obecné rovině souhlasit v tom, že za organizovanou zločineckou skupinu ve smyslu výše citovaného ustanovení tr. zákoníku nelze automaticky označovat každé společenství více (nyní nejméně tří trestně odpovědných) osob, mezi nimiž v rámci páchání úmyslné trestné činnosti došlo k určitému rozdělení úkolů v zájmu zvýšení pravděpodobnosti její úspěšné realizace, jelikož jistá plánovitost a koordinovanost je vlastní i „prosté“ organizované skupině (srov. § 42 písm. o/ tr. zákoníku), která však nemusí mít a zpravidla ani nemá trvalejší charakter, kdy tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý skutek (trestný čin). Naproti tomu organizovaná zločinecká skupina se již vyznačuje pevnější vnitřní organizační strukturou založenou na vztazích nadřízenosti a podřízenosti a především svým zaměřením na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Takovou soustavnost lze pak dovodit tehdy, jestliže jednotliví pachatelé trestné činnosti ve prospěch organizované zločinecké skupiny jednají nepřetržitě, pravidelně nebo opakovaně po delší dobu (např. po několik měsíců), nebo tehdy, když navazují na předchozí obdobně páchanou trestnou činnost. Zde je však nutno současně připomenout, že soustavnost se nevyžaduje při páchání úmyslných trestných činů jednotlivými pachateli (členy), ale postačí, když je znak soustavnosti dán ve vztahu ke konkrétní posuzované organizované zločinecké skupině. Zákon zde vyjadřuje okolnost, že znak soustavnosti musí být posuzován z hlediska celé takové skupiny (k tomu srov. v právní nauce Šámal P. a kol.: Trestní zákoník I – Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2012, str. 1378).
Polemizovat s obsahem podané stížnosti pro porušení zákona pak nelze ani potud, že za organizované zločinecké skupiny bývají v praxi obvykle považována zejména taková zločinná uskupení osob, jejichž soustavná (dlouhodobá) a rozsáhlá trestná činnost je zaměřena na dosahování vysokých finančních zisků prostřednictvím nelegálních obchodů, nebo jiné formy protiprávního jednání (typicky vymáhání výpalného), když v tomto smyslu se nyní posuzované jednání obviněného S. Z. a spol. z rámce typických oblastí „organizovaného zločinu“ zřetelně vymyká.
Pokud však stěžovatelka s ohledem na tradiční pole působnosti organizovaných zločineckých skupin a typické formy jimi páchané trestné činnosti současně dovodila, že znak soustavnosti by byla způsobilá naplnit pouze dlouhodobá a koordinovaná nelegální činnost většího počtu osob, zaměřená do budoucna na ovlivňování „většího množství trestních řízení vedených v závažnějších trestních věcech, a to ještě jen ve prospěch osob odlišných od členů organizované zločinecké skupiny a zpravidla za úplatu,“ dopustila se při interpretaci § 129 tr. zákoníku poměrně významného a zároveň právně neakceptovatelného zjednodušení řešeného problému.
Předně bylo nutno odmítnout myšlenku, že jakýmsi nepsaným pojmovým znakem organizované zločinecké skupiny je její zaměření (jako celku) na dosahování finančních zisků nelegální činností. Samotný motiv trestné činnosti konkrétního zločinného uskupení (resp. jeho zakladatelů) totiž není pro naplnění znaků organizované zločinecké skupiny rozhodný. Ta tak může mít nejen „obchodní“ cíle, ale může například vyvíjet nezákonné aktivity k prosazení čistě politických nebo jiných mocenských zájmů, aniž by její čelní představitelé, hnáni např. ryze ideologickými motivy, do budoucna počítali s masivním finančním zhodnocením svého úsilí. Za organizovanou zločineckou skupinu tak lze při splnění dalších znaků podle § 129 tr. zákoníku nepochybně považovat např. i teroristickou nebo extrémistickou skupinu, jejímž cílem je zosnování pádu vlády a změny politického režimu v té či oné zemi nelegálními prostředky, poškození ústavního zřízení nebo územní celistvosti státu, vyvolání rasového, etnického nebo náboženského ozbrojeného konfliktu na určitém území apod. Na takovém „nekomerčním“ zaměření organizované zločinecké skupiny přitom nic nemění ani případné zjištění, že jednotlivé osoby, které se do její činnosti aktivně zapojovaly a svým angažmá vědomě přispívaly nebo měly přispět k úspěšné realizaci jejích cílů, tak činily za finanční odměnu nebo její příslib (typicky nájemný vrah, hacker, padělatel, najatý „profesionální“ demonstrant apod.).
V konfrontaci s výše uvedeným výkladovým východiskem pak nemohl obstát ani názor stěžovatelky, podle níž by znak soustavnosti ve smyslu § 129 tr. zákoníku byla způsobilá naplnit jen koordinovaná trestná činnost pachatelů, spočívající v nezákonném ovlivňování výhradně těch trestních řízení, která jsou vedena proti osobám odlišným od vlastních členů organizované zločinecké skupiny. I tato úvaha totiž ve své podstatě vycházela ze zúženého a především nesprávného pojetí organizované zločinecké skupiny jako jakéhosi „podnikatelského projektu,“ právem zapovězeného ať už co do podstaty (předmětu) výdělečné činnosti nebo co do dílčích prostředků využívaných k její realizaci. Podle názoru stížnostního senátu však prostý fakt, že S. Z. zosnoval, řídil a průběžně financoval vzájemně koordinovanou činnost dalších spoluobviněných ve snaze protiprávním způsobem ovlivnit výsledek probíhajícího trestního řízení, v němž on (mimo dalších osob) vystupoval v pozici obžalovaného, sám o sobě aplikaci příslušných ustanovení trestního zákoníku o organizované zločinecké skupině a účasti na ní nevylučoval. Tak jako mohou být různorodé cíle organizované zločinecké skupiny, mohou být různorodé (a mnohdy i ryze sobecké) také motivy jednotlivců k jejímu založení a řízení, přičemž činnost Z. a ostatních spoluobviněných jednoznačně nelze bagatelizovat jen jako nezákonnou formu jeho vlastní obhajoby.
K tomu, aby bylo ve vzájemně koordinovaném jednání skupiny pachatelů možno spatřovat znak zaměření na soustavné páchání trestné činnosti, zároveň není na překážku ani zjištění, že taková skupina byla založena a následně směřovala svou činnost byť i jen k jedinému konkrétnímu cíli, po jehož dosažení měla své aktivity ukončit a rozpustit své řady. Je nutné si uvědomit, že samotné páchání úmyslné trestné činnosti může být buď vlastním cílem organizované zločinecké skupiny, anebo může být jen prostředkem k naplnění jiného, dokonce i jinak legitimní cíle. Znak „soustavnosti“ zde tedy nelze definovat jen tím, že organizovaná zločinecká skupina byla zakládána a poté fungovala se záměrem páchat trestnou činnost takříkajíc „na dobu neurčitou“ (tj. do budoucna časově neohraničenou žádnou konkrétní událostí). Není žádný racionální důvod tento znak nespatřovat také v činnosti skupiny pachatelů společně sledujících třeba jen jediný, jasně vymezený záměr, pro jehož zdárné uskutečnění jsou připraveni dlouhodobě a systematicky páchat jinou trestnou činnost nebo ji dokonce reálně páchají.
