Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 296/2021, ze dne 22. 4. 2021:
Obecně lze uvést, že samotná skutečnost, že by snad úvěrová společnost nepostupovala při uzavírání úvěrové smlouvy s patřičnou obezřetností, by sama o sobě nevylučovala trestní odpovědnost pachatele za trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 tr. zákoníku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 5 Tdo 855/2016). Posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. I v případě, že by se dalo konstatovat určité spoluzavinění či nedůslednost zaměstnanců poškozeného subjektu na vzniku škodlivého následku, nebyla by tím žádným způsobem zmenšena či dokonce vyloučena trestní odpovědnost pachatele za jednání, jímž naplnil všechny zákonné znaky úmyslného trestného činu v užité právní kvalifikaci. V rovině trestního práva je nepřípustné, aby měl pachatel prospěch z přílišné důvěřivosti, nedostatečné opatrnosti či informovanosti poškozeného, kterou zneužil svým podvodným jednáním. Současně platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti.
