Kdy může být zpráva z uzavřené šifrované komunikační platformy, kterou francouzské orgány „nabouraly“ v rámci mezinárodní justiční spolupráce, použita jako důkaz proti obviněnému v Česku? A může obviněný účinně namítat, že mu nebyl individuálně adresovaný odposlechový příkaz předložen? Těmito otázkami se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 3. 2026, sp. zn. 11 Tdo 57/2026, kterým podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl dovolání muže odsouzeného za zprostředkování vývozu marihuany do Německa a za dovoz a prodej většího množství kokainu.
Co se stalo
Obviněný byl rozsudkem Městského soudu v Praze uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku a odsouzen k deseti letům odnětí svobody. Podle skutkových zjištění nejprve v roce 2020 domluvil a zprostředkoval přes šifrovací aplikaci Sky ECC vývoz více než 3,5 kilogramu marihuany z České republiky do Německa – zásilku ale na hranici zadržela německá pohraniční policie. Dále měl v roce 2020 dvakrát zprostředkovat prodej kokainu v řádu kilogramů, mimo jiné dovezl do Česka 2 kg kokainu, které následně prodal za přibližně 1,7 milionu Kč.
Vrchní soud v Praze jeho odsouzení v odvolacím řízení potvrdil. Klíčovým usvědčujícím důkazem byla vedle částečného doznání obviněného rozsáhlá komunikace zajištěná na platformě Sky ECC – šifrované službě užívané téměř výhradně pachateli závažné trestné činnosti, kterou francouzské orgány získaly nabouráním jejích serverů a předaly českým orgánům v rámci evropského vyšetřovacího příkazu.
V čem byl spor
Obviněný v dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu namítal, že jeho vina je založena výlučně na procesně nepoužitelné komunikaci Sky ECC. Tvrdil, že mu nebyl nikdy předložen prvotní příkaz k zajištění komunikace splňující požadavky § 88 odst. 2 trestního řádu, který by byl odůvodněn ve vztahu k jeho osobě, a že chybí protokoly o místě, čase, způsobu a obsahu provedených záznamů podle § 88 odst. 6 trestního řádu. Poukazoval také na to, že v okamžiku zajišťování komunikace vůči němu neexistovalo důvodné podezření – sám totiž při zatýkání ostatních členů skupiny odlétal z pražského letiště, aniž by byl zadržen.
Dále namítal, že se pro extrémní utajení technického postupu sběru dat nedá ověřit pravost a integrita zajištěných záznamů, a odkazoval na rozsudek Zemského soudu v Berlíně, který v obdobné věci označil obdobnou komunikaci (z platformy EncroChat) za nepoužitelnou. Ve vztahu k dovozu kokainu obviněný zpochybňoval i to, že by zprávy skutečně psal on – přístroj se Sky ECC si prý mezi sebou půjčovalo více lidí. Nakonec žádal, aby byl jeho starší skutek (zprostředkování vývozu marihuany) posouzen podle mírnější úpravy trestního zákoníku účinné až od 1. 1. 2026, a napadal proto i výši uloženého trestu jako nepřiměřenou.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Nejvyšší soud se ztotožnil s obsáhlým hodnocením Vrchního soudu v Praze, který postavil své závěry na rozsudku Soudního dvora EU ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22, řešícím právě otázku použitelnosti dat z „EncroChatu“. Komunikace Sky ECC byla podle soudů získána na základě evropského vyšetřovacího příkazu vydaného českým státním zástupcem, přičemž již v době jeho vydání existovaly konkrétní indicie o organizované trestné činnosti skupiny, do níž obviněný patřil. Rozhodné podle judikatury SDEU a Evropského soudu pro lidská práva není to, zda byl konkrétní obviněný v prvotním příkazu jmenovitě označen, ale zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda měl obviněný možnost se k důkazu účinně vyjádřit – což v daném případě měl, a této možnosti také využil.
Soud dále vysvětlil, proč nešlo o klasický odposlech ve smyslu § 88 trestního řádu, nýbrž o úkon svou povahou blízký hromadnému sledování uzavřené komunity uživatelů, kteří si tuto drahou a anonymní službu pořizovali za tisíce eur ročně prakticky výhradně za účelem páchání závažné trestné činnosti. Požadavek na srovnatelnost s podmínkami § 88 trestního řádu proto podle Nejvyššího soudu nelze zaměňovat s požadavkem na jejich doslovné splnění – rozhodující je, že francouzský příkaz byl odůvodněn skutečnostmi srovnatelnými s českou úpravou a že zásah byl časově i osobně omezený. Absence protokolů o technických detailech záznamu podle § 88 odst. 6 trestního řádu podle Nejvyššího soudu (v návaznosti na jeho dřívější usnesení sp. zn. 11 Tdo 338/2025) nevadí, protože se nejedná o odposlech realizovaný přímo českými orgány – uplatní se § 89 odst. 2 trestního řádu, podle něhož může jako důkaz sloužit vše, co přispěje k objasnění věci.
Nejvyšší soud rovněž odmítl, že by obviněný měl právo znát konkrétní technický postup, jakým francouzské orgány servery Sky ECC prolomily a data dešifrovaly – utajení tohoto postupu je odůvodněno legitimním zájmem na ochraně účinných vyšetřovacích metod proti nejzávažnější trestné činnosti. K poukazu na rozsudek Zemského soudu v Berlíně soud uvedl, že český soud jím není nijak vázán, a navíc bylo toto rozhodnutí následně zrušeno Spolkovým soudním dvorem a věc byla vrácena k novému projednání.
Skutkové námitky (zpochybnění autorství jednotlivých zpráv, tvrzení o půjčování telefonu) soud odmítl jako pouhou polemiku s hodnocením důkazů – z komunikace bylo mimo jiné patrné, že obviněný v ní posílal hlasové zprávy se svým hlasem a v jednom případě dokonce poslal fotografii vlastního cestovního pasu. Návrh na aplikaci nové, mírnější právní úpravy pak Nejvyšší soud odmítl s poukazem na zásadu, že se trest ukládá podle zákona účinného v době rozhodování o vině (§ 3 odst. 1 trestního zákoníku) – navíc obviněný byl odsouzen i za jednání s kokainem, na které by mírnější úprava marihuanové novely vůbec nedopadala.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Jde o jedno z prvních rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se výslovně a podrobně vypořádává s otázkou, zda a za jakých podmínek lze v české trestní praxi použít jako důkaz komunikaci ze zahraničí zajištěných šifrovaných platforem typu Sky ECC či EncroChat. Rozhodnutí ukazuje, že soudy takový důkaz nepovažují automaticky za nepoužitelný jen proto, že neodpovídá do všech detailů tuzemské úpravě odposlechu – rozhodující je celková spravedlivost řízení a možnost obhajoby se k důkazu účinně vyjádřit. Zároveň je patrné, že obhajoba postavená čistě na formálních nedostatcích zahraničního příkazu, aniž by věcně zpochybnila obsah komunikace, má v dovolacím řízení jen malou šanci na úspěch.
Nejvyšší soud tak dovolání jako celek vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné a podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu je odmítl.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
