Novela trestního zákoníku účinná od 1. 1. 2026 (zákon č. 270/2025 Sb.) vyčlenila nakládání s konopím do samostatné, mírněji trestané skutkové podstaty podle
§ 283a trestního zákoníku – a přitom z ní vypustila dosud běžně používanou alternativu „přechovává pro jiného“. Znamená to, že držení marihuany určené k dalšímu prodeji přestalo být trestné? Na tuto otázku, která významně ovlivňuje praxi orgánů činných v trestním řízení i obhajoby, odpověděl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 7. 2026, sp. zn. 11 Tdo 443/2026, kterým vyhověl dovolání nejvyšší státní zástupkyně podanému v neprospěch obviněného.
Co se stalo
Obviněný T. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni uznán vinným několika drogovými a zbraňovými trestnými činy, mimo jiné přečinem podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku (prodej pervitinu v letech 2017 až 2018), zvlášť závažným zločinem podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku (dlouhodobá distribuce pervitinu a jeho poskytování jako odměny za práci na nemovitostech obviněného, spolu s přechováváním červeného fosforu určeného k výrobě pervitinu, ředidel a 323,54 gramu marihuany), přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem podle § 286 odst. 1 trestního zákoníku (přechovávání vybavení k pěstování konopí). Uložen mu byl úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let, peněžitý trest 900 000 Kč a propadnutí věcí.
Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení zohlednil novelu účinnou od 1. 1. 2026. Jednak použil nově příznivější sazbu pro zvlášť závažný zločin podle § 283 odst. 3 trestního zákoníku (snížení dolní hranice z osmi na pět let), jednak vypustil ze skutku přechovávání 323,54 gramu marihuany určené k distribuci. Dovodil totiž, že nový § 283a trestního zákoníku alternativu „přechovávání pro jiného“ neobsahuje, a proto může jít nanejvýš o nepunitivní přípravu přečinu, který není zvlášť závažným zločinem. Trest snížil na šest a půl roku.
V čem byl spor
Proti tomuto rozsudku podali dovolání obviněný i nejvyšší státní zástupkyně. Obviněný v dovolání opřeném zejména o § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu zpochybňoval věrohodnost usvědčujících výpovědí spoluobviněných a svědků, kteří byli dlouhodobými uživateli pervitinu, tvrdil, že drogy, prekurzory a vybavení pěstírny mu na pozemky někdo nechal bez jeho vědomí, namítal porušení zásady in dubio pro reo a nepřiměřenost trestu.
Nejvyšší státní zástupkyně naopak v dovolání opřeném o § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu napadla závěr vrchního soudu o beztrestnosti držení marihuany určené k distribuci. Argumentovala logikou a minori ad maius: pokud zákon po novele trestá i přechovávání konopí pro vlastní potřebu nad určité množství (§ 285 trestního zákoníku), nelze rozumně dovodit, že společensky škodlivější držení pro jiného je beztrestné, a to bez ohledu na množství. Poukázala také na argument ad absurdum – takový výklad by zbavil smyslu i novou skutkovou podstatu podle § 285 trestního zákoníku, protože by se pachatel stal beztrestným pouhým tvrzením, že drogu nedrží pro sebe. Podle jejího názoru šlo minimálně o pokus přečinu podle § 283a odst. 1 ve spojení s § 21 odst. 1 trestního zákoníku, případně o subsidiární použití § 283 trestního zákoníku.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Dovolání obviněného Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. Jeho námitky představovaly pouhou skutkovou polemiku s hodnocením důkazů, kterou nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. Zásadu in dubio pro reo přitom podle ustálené judikatury nelze v dovolacím řízení samostatně přezkoumávat, ledaže by její porušení dosáhlo intenzity extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Soudy nižších stupňů se navíc podrobně vypořádaly s věrohodností spoluobviněných i s tím, že jejich drogová závislost sama o sobě nezakládá nevěrohodnost výpovědí – jejich tvrzení podpořily nálezy pervitinu, prekurzorů i ředidel v nemovitostech obviněného, a obhajoba obviněného o tom, že mu věci na pozemky navozily náhodné osoby, byla vnitřně rozporná a nevěrohodná.
Dovolání nejvyšší státní zástupkyně naproti tomu Nejvyšší soud shledal zcela důvodným a rozsudek vrchního soudu zrušil. Vyšel z toho, že se s vrchním soudem i nejvyšší státní zástupkyní shoduje v kritice nelogického nastavení nové právní úpravy: držení konopí pro vlastní potřebu je nově přísněji postihováno než společensky škodlivější držení pro jiného. Nesouhlasil však s tím, že by proto bylo možné použít obecný § 283 trestního zákoníku – takový postup by odporoval smyslu novely, která veškeré nakládání s konopím vyčlenila do privilegovaných skutkových podstat s mírnějšími sazbami a s aplikační přednosti před obecnou úpravou. Z důvodů pozměňovacího návrhu k novele přitom vyplývá, že alternativa „přechovávání pro jiného“ byla vypuštěna záměrně, nikoli však proto, aby se distribuce konopí stala beztrestnou. Zákonodárce naopak zamýšlel omezit dosavadní praxi, kdy byly pod tuto alternativu při absenci jiných důkazů o distribuci podřazovány i případy držení množství přesahujícího běžnou osobní spotřebu.
Klíčové je rozlišení, které Nejvyšší soud provedl. Pokud je závěr o určení drogy k distribuci dovozován jen z toho, že pachatel drží větší množství, půjde o situaci, kterou novela cíleně vyřadila z trestní odpovědnosti. Pokud je ale prokázáno, že si pachatel drogu obstaral v úmyslu ji dále distribuovat a učinil vše kromě posledního kroku (nabídnutí či předání), překračuje jeho jednání stadium přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku a jde o pokus podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku ve variantě „jinak jinému opatří“ podle § 283a odst. 1 trestního zákoníku. O takový případ šlo podle Nejvyššího soudu i zde: obviněný pět let distribuoval pervitin, marihuanu si opatřil a přechovával za účelem distribuce, obstaral si i nákladné vybavení pro skryté velkokapacitní pěstování a k dokonání mu zabránil jen zásah policie. Soud přitom vycházel i ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014 (č. 1/2015 Sb. rozh. tr.), podle něhož k naplnění znaku „jinak jinému opatří“ postačí opatření drogy bez jejího reálného předání třetí osobě.
Věc proto Nejvyšší soud vrátil Vrchnímu soudu v Praze, aby posoudil, zda obviněný vedle zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku nespáchal v jednočinném souběhu i přečin podle § 283a odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu, a aby s ohledem na to znovu zvážil, zda je nová právní úprava pro obviněného celkově příznivější podle § 2 odst. 1 trestního zákoníku. Podle § 265l odst. 4 trestního řádu zároveň Nejvyšší soud obviněného vzal do vazby z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu, protože zrušením odsuzujícího rozsudku odpadl právní podklad pro pokračování výkonu trestu.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí patří k prvním, které vykládají nový § 283a trestního zákoníku a jeho vztah k obecné skutkové podstatě podle § 283. Přináší praktické vodítko pro praxi po novele: přechovávání konopí pro jiného již není samostatnou alternativou činu, avšak neznamená to beztrestnost distribuce. Rozhodující je, zda je z okolností případu zřejmé, že pachatel si drogu opatřil s úmyslem ji dále distribuovat – v takovém případě půjde zpravidla o pokus přečinu podle § 283a. Pro obhajobu je důležité, že argument „mělo jít nanejvýš o nepunitivní přípravu“ neobstojí, pokud lze pachateli prokázat cílenou distribuční činnost. Zároveň rozhodnutí připomíná, že při souběhu s vážnější drogovou trestnou činností je třeba vždy posuzovat, zda je nová úprava celkově příznivější podle § 2 odst. 1 trestního zákoníku.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
