Musí obžaloba v případě úmrtí uživatele drogy vyloučit i tu nejmenší teoretickou možnost, že si poškozený mezitím opatřil další látku od někoho jiného? A jak se v takových případech posuzuje příčinná souvislost mezi prodejem drogy a následnou smrtí? Těmito otázkami se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 7. 2026, sp. zn. 11 Tdo 594/2026, kterým podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl dovolání muže odsouzeného mimo jiné za drogovou distribuci, v jejímž důsledku zemřel jeden z jeho odběratelů.
Co se stalo
Obviněný O. Z. byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s konopím podle § 283a odst. 1 trestního zákoníku. Podle skutkových zjištění po delší dobu nabízel a prodával na sociální síti Telegram lék Xanax s obsahem alprazolamu, konopí, MDMA, amfetamin a kokain. Dne 20. 3. 2024 obviněný poškozenému prodal množství MDMA odpovídající trojnásobku obvyklé dávky, přičemž si musel a mohl být vědom rizika smrtelné intoxikace. Poškozený drogu ještě téhož dne užil a v noci na následující den v důsledku intoxikace MDMA zemřel. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, dále mu byl uložen trest vyhoštění, propadnutí a zabrání věci a povinnost nahradit pozůstalé poškozené majetkovou škodu i nemajetkovou újmu za ztrátu osoby blízké.
V čem byl spor
Obviněný v dovolání opřeném o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu zpochybňoval příčinnou souvislost mezi jím prodanou drogou a smrtí poškozeného. Namítal, že množství MDMA, které poškozenému prodal, nemohlo samo o sobě vysvětlit koncentraci účinné látky 1720 ng/ml zjištěnou v jeho krvi při pitvě – podle propočtu obviněného mohl svým prodejem vysvětlit jen přibližně polovinu zjištěné koncentrace. Poukazoval na to, že poškozený si mohl v mezidobí mezi jednotlivými záběry pouličních kamer opatřit další dávku od jiné osoby, případně že k intoxikaci mohla přispět kombinace MDMA s dalšími nalezenými látkami (kokainem a léčivem Pregabalin) nebo s pobytem v sauně, který zesiluje účinky MDMA. Podle jeho přesvědčení nebyla otázka skutečné příčiny smrti dostatečně vyřešena a soudy odmítly doplnit znalecké dokazování o odpověď na otázku, jakou nejvyšší koncentraci MDMA mohl mít poškozený v krvi jen z drogy zakoupené od obviněného.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Nejvyšší soud nejprve připomněl, že v dovolacím řízení neplatí revizní princip – rozsah přezkumu vymezuje dovolatel svou argumentací, a Nejvyšší soud proto není povinen aktivisticky sám prověřovat dokazování nad její rámec (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3298/22). Zjevný rozpor mezi důkazy a skutkovými zjištěními (první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu) je dán jen tehdy, postrádají-li skutková zjištění obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají-li z nich při žádném z logicky přijatelných způsobů hodnocení, nebo jsou-li přímo jejich opakem.
Namítanou příčinnou souvislost soud posoudil jako spolehlivě prokázanou. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jednoznačně vyplynulo, že bezprostřední příčinou smrti byla intoxikace MDMA v koncentraci odpovídající letální hodnotě, přičemž k úmrtí by za takové koncentrace došlo i u jinak zcela zdravého člověka. Tento závěr podporovala i časová souslednost – k opatření a užití drogy došlo kolem 17. hodiny, k úmrtí ve 23 hodin téhož dne, přičemž kamerové záznamy nezachytily žádnou indicii, že by si poškozený mezitím opatřil další látku. Přítomnost léčiva Pregabalin byla zjištěna jen v terapeutickém rozmezí bez toxického účinku a kokain, na který obviněný ve svých úvahách poukazoval, se v těle poškozeného vůbec nenacházel – šlo tak o skutkové tvrzení postavené na zkresleném čtení znaleckých závěrů. Rovněž vliv pobytu v sauně byl vyloučen jako rozhodující, neboť poškozený do sauny vstoupil až více než pět hodin po požití drogy, tedy v době odpovídající typickému průběhu odbourávání MDMA v těle.
Nejvyšší soud přitom výslovně potvrdil klíčovou právní zásadu: z hlediska trestní odpovědnosti za smrt osoby, které byla nelegálně poskytnuta droga, je lhostejné, zda ke smrtelnému následku došlo výlučně působením látky od jednoho dodavatele, nebo zda by ke stejnému následku došlo až společným účinkem téže či více látek od různých dodavatelů. Spekulace o teoretické možnosti, že si poškozený mezi jednotlivými kamerovými záběry opatřil dodatečnou dávku od jiné osoby, jsou proto z hlediska trestní odpovědnosti obviněného bezpředmětné – i kdyby k tomu hypoteticky došlo, na příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a smrtí poškozeného by to nic nezměnilo, jestliže právě látka poskytnutá obviněným měla s ohledem na množství a zjištěnou koncentraci rozhodující význam pro vznik smrtelného následku.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí přináší důležité upřesnění příčinné souvislosti u kvalifikované skutkové podstaty § 283 odst. 4 písm. a) trestního zákoníku (způsobení smrti drogovým trestným činem). Obhajoba založená na teoretické možnosti spolupůsobení jiných látek či jiných dodavatelů neuspěje, pokud znalecké dokazování prokáže, že množství a koncentrace látky poskytnuté právě obviněným byly samy o sobě způsobilé přivodit smrt. Soud nemusí vyvracet každou hypotetickou alternativu skutkového děje, kterou obviněný nabídne bez opory v provedeném dokazování – rozhodující je, zda skutková zjištění soudů nižších stupňů vycházejí z komplexního a logicky konzistentního vyhodnocení všech důkazů, nikoli z izolovaného výběru dílčích údajů.
Nejvyšší soud tak dovolání jako celek posoudil jako neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům a podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu je odmítl.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
