Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2025, sp. zn. 7 Tdo 775/2025:

Obviněný byl odsouzen za dlouhodobé týrání družky a za zločin znásilnění, které soudy posoudily jako součást téhož skutku. Namítal, že trestní stíhání pro znásilnění bylo státním zástupcem zrušeno a že usnesení o zahájení trestního stíhání, které zůstalo v platnosti, žádné sexuální jednání nepopisuje. Soudy tak podle něj rozhodly o skutku, který nebyl předmětem obžaloby. Nejvyšší soud dovolání odmítl a vysvětlil, proč u trvajícího trestného činu týrání, který „zastřešuje“ jiná jednání, nebyla totožnost skutku porušena, i když se jeho popis v průběhu řízení rozšiřoval.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Praze uznal obviněného rozsudkem ze dne 19. 11. 2024 (sp. zn. 7 T 53/2019) vinným pod bodem 1) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku a zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (těžká újma na zdraví), a pod bodem 2) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Uložil mu za tyto činy a za dřívější přečin ohrožení pod vlivem návykové látky souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců a čtyřletý zákaz řízení motorových vozidel.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 2025 (sp. zn. 10 To 12/2025) z podnětu odvolání obviněného, státní zástupkyně a poškozené zrušil rozsudek ve výroku o trestu a v adhezních výrocích. O trestu rozhodl sám a uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a tříletý zákaz řízení motorových vozidel. Výroky o vině zůstaly nezměněny. Věc přitom soudy projednávaly opakovaně, protože dva dřívější odsuzující rozsudky krajského soudu (z roku 2020 a 2021) byly na odvolání zrušeny.

Podle skutkových zjištění obviněný od roku 2010 do 23. 6. 2018 psychicky a fyzicky týral svou družku, se kterou žil ve společné domácnosti. Vulgárně ji urážel, ponižoval, kontroloval a omezoval, opakovaně ji bil, škrtil, a způsobil jí hematomy a zlomeniny, a násilím ji nutil k pohlavnímu styku a jiným sexuálním praktikám. Jednání vygradovalo dne 23. 6. 2018 před nezletilými dětmi. U poškozené se v důsledku jednání rozvinula posttraumatická stresová porucha středně těžkého rázu, která ji omezovala nejméně do 19. 4. 2024. Pod bodem 2) obviněný dne 18. 7. 2018 řídil osobní automobil s nejméně 2,00 g/kg alkoholu v krvi, vjel mimo vozovku a narazil do sloupu veřejného osvětlení.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítal zejména:

• Soudy neprovedly navržené důkazy. Šlo o doplnění revizního znaleckého posudku na specifickou věrohodnost poškozené a její motivaci ke lži, dva DVD nosiče se záznamy ze soužití, které měly vyvracet systematické násilí a traumatizaci, lékařské zprávy z fakultní nemocnice, výslechy dvou kamarádek poškozené a otázku jedné ze svědkyň.
• Znalecké posudky vycházely z neúplných podkladů. O těžké újmě na zdraví přitom nemůže rozhodovat znalec, ale jen soud, a závěry znalkyň jsou nejednoznačné a v rozporu s posudkem z opatrovnického řízení.
• Soud prvního stupně porušil zásadu obžalovací a totožnost skutku, protože rozhodl o znásilnění, které nebylo popsáno v obžalobě ani v usnesení o zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání pro znásilnění bylo navíc zrušeno, a věc proto měla být vrácena státnímu zástupci.
• Poškozená je nevěrohodná, protože si protiřečí a její chování mimo soud neodpovídá tvrzenému strachu.

Navrhl také odklad nebo přerušení výkonu trestu s odkazem na péči o dvě nezletilé děti. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné. K totožnosti skutku uvedl, že byla zachována alespoň částečně podstata jednání, což k zachování totožnosti stačí.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Vývoj popisu skutku v trestním řízení

Nejvyšší soud připomněl, že totožnost skutku podle § 220 tr. ř. stojí mimo všechny dovolací důvody (usnesení sp. zn. 7 Tdo 135/2023 a 7 Tdo 1066/2022), ale pro dodržení práva na spravedlivý proces se námitkou přesto zabýval. Rekapituloval proto, jak se popis skutku vyvíjel:

• Usnesením ze dne 25. 7. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání pro týrání od roku 2010 do 23. 6. 2018 v jednočinném souběhu s dalšími přečiny. Popis obsahoval brachiální násilí, vyhrožování a vulgární nadávky, ale žádné sexuální jednání. Stížnost proti němu byla zamítnuta.
• Usnesením ze dne 14. 11. 2018 bylo samostatně zahájeno trestní stíhání pro znásilnění od roku 2014 do června 2018. Státní zástupce je ke stížnosti obviněného zrušil s tím, že policejní orgán nesprávně hodnotil výpověď poškozené. Zároveň ale uvedl, že vyžadování neobvyklých sexuálních praktik je zlým nakládáním, které poškozená mohla pociťovat jako těžké příkoří, a zapadá do pojmu týrání a do skutkového děje popsaného v prvotním usnesení.
• Obžaloba ze dne 27. 3. 2019 popisovala týrání v letech 2010 až 2018 a výslovně již zmiňovala, že se obviněný v intimních chvílích choval hrubě a násilně a požadoval neobvyklé sexuální praktiky.
• Okresní soud věc postoupil Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti, protože v části jednání spatřoval znásilnění. Vrchní soud usnesením ze dne 15. 8. 2019 určil příslušnost krajského soudu. Dva následné odsuzující rozsudky krajského soudu byly zrušeny a vrchní soud při druhé kasaci považoval odůvodnění zachování totožnosti skutku za dostatečné.

2. Skutek a jeho popis, totožnost skutku

Nejvyšší soud zopakoval, že je třeba rozlišovat skutek a popis skutku. Skutek je to, co se objektivně stalo, a popis skutku je jen jeho slovní vyjádření. Trestní stíhání se vede pro skutek, a nikoli pro jeho popis. Totožnost skutku může být založena totožností jednání nebo následku a nemají na ni vliv změny okolností, které skutek jen individualizují z hlediska času, místa, způsobu spáchání, formy zavinění, rozsahu následku a motivace (Šámal a kol., Trestní řád II, 7. vydání, 2013, s. 2723).

Nejvyšší soud dílčí výhrady k odůvodnění vrchního soudu připustil. Vrchní soud totiž při druhé kasaci zaměnil popis skutku ve sdělení obvinění s popisem v obžalobě. Pokud jde o vztah obžaloby a rozsudku podle § 220 odst. 1 tr. ř., lze ale na jeho odůvodnění odkázat, protože obžaloba již popisuje vynucování neobvyklých sexuálních praktik a násilné chování v intimních chvílích. Konkretizace násilného vyžadování pohlavního styku v rozsudku tento popis jen rozvíjí na základě provedeného dokazování.

3. Týrání jako trvající a zastřešující trestný čin

Klíčovou otázkou bylo, zda lze obviněného uznat vinným znásilněním, když v původním usnesení o zahájení trestního stíhání chybí popis sexuálního jednání. Nejvyšší soud odpověděl, že jde stále o jediný skutek, který byl právně kvalifikován jako týrání v jednočinném souběhu se znásilněním. Takový souběh je při řádném odůvodnění možný.

Týrání osoby žijící ve společném obydlí je trestným činem trvajícím a jeho podstatou je celistvý, na dílčí útoky nedělitelný souhrn jednání trvajících po delší dobu (usnesení velkého senátu sp. zn. 15 Tdo 887/2014, č. 17/2015 Sb. rozh. tr.; usnesení sp. zn. 4 Tdo 1135/2023). Jde o tzv. zastřešující trestný čin, který „překrývá“ jiné trestné činy, které by jinak mohly být samostatnými skutky, ale v tomto případě se stávají součástí jediného skutku (usnesení sp. zn. 8 Tdo 893/2020, 5 Tdo 551/2019, 5 Tdo 120/2024; rozsudek sp. zn. 7 Tdo 1369/2021). V takových případech jeden z dílčích aktů zpravidla vystoupí do popředí a je třeba na něj reagovat další kvalifikací, zatímco ostatní naplňují znaky jen týrání.

Pokud je týrání od počátku vymezeno široce jako dlouhodobé fyzické a psychické zlé nakládání, lze do něj zahrnout i násilí v sexuální oblasti, zvláště když doba vymezená pro týrání zahrnuje i dobu, kdy byly spáchány útoky posouzené samostatně. Znak „týrá“ vyjadřuje nejen jednání pachatele, ale i následek, tedy pocit těžkého příkoří u oběti (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1689/25). Zásah do intimní sféry oběti je jedním z nejcitelnějších zásahů domácího násilí a tuto skutečnost umocňuje kvalifikace založená posttraumatickou stresovou poruchou v příčinné souvislosti se znásilňováním i dalšími formami týrání (usnesení sp. zn. 3 Tdo 278/2024). Soudy proto pouze upřesnily popis téhož skutku a řízení bylo po celou dobu vedeno pro identický skutek. Byly navíc povinny rozhodnout o všech sbíhajících se trestných činech bez ohledu na to, zda byly uvedeny v obžalobě nebo usnesení o zahájení trestního stíhání.

4. Upozornění na přísnější kvalifikaci podle § 225 odst. 2 tr. ř.

Obviněný byl podle Nejvyššího soudu minimálně od usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2019, kterým byla určena příslušnost krajského soudu, srozuměn s tím, jaká právní kvalifikace je v jeho jednání spatřována. Byla proto splněna podmínka podle § 225 odst. 2 tr. ř., podle které lze obviněného uznat vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, jen pokud byl na tuto možnost patřičně upozorněn. Možnost obviněného hájit se přitom nebyla omezena a k porušení práva na spravedlivý proces nedošlo.

5. Opomenuté důkazy

Nejvyšší soud zopakoval, že soud nemusí provést všechny navržené důkazy. Neprovedení důkazu je namístě, pokud tvrzená skutečnost nemá souvislost s předmětem řízení, důkaz nemá vypovídací potenci nebo je nadbytečný, a soud musí vždy uvést důvod (nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01 a III. ÚS 1148/09). Vrchní soud návrhy v odstavci 12 odůvodnění přezkoumatelně zamítl jako nadbytečné a Nejvyšší soud se s tím ztotožnil.

Věrohodnost poškozené podle něj soudy nezpochybnily, protože její výpověď podporovaly lékařské zprávy, výpovědi svědků soužití a znalecké závěry. Znalci také uvedli, že poškozená má tendenci věci pod vlivem emocí zveličovat, což neznamená, že lže. Tvrzení, že poškozená nadužívala alkohol, z dokazování nevyplynulo. Videa a fotografie ze sociálních sítí zachycovaly jen střípky soužití a krátké okamžiky, kdy poškozená před obviněným nechtěla dát najevo slabost. Poškozená po dlouhou dobu obviněného omlouvala a jeho chování vnímala jako běžnou součást života. Výslechy kamarádek byly nadbytečné, protože byla vyslechnuta řada svědků dokumentujících situaci v domácnosti a trestná činnost tohoto druhu má latentní charakter.

K návrhu na doplnění znaleckého zkoumání specifické věrohodnosti odvolací soud přiléhavě uvedl, že psycholog takovou otázku hodnotit nemůže, protože jde o otázku, kterou posuzuje soud. Znalci byli navíc seznámeni se spisovým materiálem. K nejednoznačnosti posudku opatrovnického řízení Nejvyšší soud uvedl, že se k němu vyjádřili zástupci znaleckého ústavu, který zpracovával revizní posudek, a označili jej za nekvalitní.

6. Těžká újma na zdraví jako právní otázka

Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce, že těžkou újmu na zdraví posoudila znalkyně. Podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku posttraumatickou stresovou poruchu středně těžkého rázu za těžkou újmu na zdraví považoval soud. Vycházel přitom ze znaleckých posudků, výslechů znalců, lékařských zpráv i sdělení poškozené. Porucha ji nejméně od 23. 6. 2018 do 19. 4. 2024, tedy déle než šest týdnů, omezovala sníženou kvalitou života a ztížením výkonu sociálních funkcí v důsledku úzkostných obtíží.

7. Zbylé námitky a podnět k odkladu výkonu trestu

Otázka, kterou obviněný chtěl položit jedné ze svědkyň, a námitka k právu na obhajobu nespadají pod žádný dovolací důvod. Soudy navíc vysvětlily, proč otázku nebylo možné položit, a skutečnost, že se svědkyně k ní odmítla vyjádřit, nemá vliv na formování skutkového děje. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se s námitkami míjí, protože obviněný zpochybňoval právní posouzení jen na základě vlastní skutkové verze.

Návrh obviněného na odklad nebo přerušení výkonu trestu byl jen podnětem, protože návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. může podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně. Předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro odklad neshledal a samostatně o podnětu rozhodovat nebylo třeba (usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 522/14).

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti jeho rozhodnutí není přípustný.

Závěr

Rozhodnutí je významné pro posuzování domácího násilí. U trvajícího trestného činu týrání, který je vymezen široce a zahrnuje celé období soužití, může být součástí téhož skutku i sexuální násilí, i když nebylo od počátku výslovně uvedeno ve stíhání. Důležité je, že se zachová totožnost jednání nebo následku a že je obviněný na možnost přísnější kvalifikace patřičně upozorněn podle § 225 odst. 2 tr. ř. Zároveň rozhodnutí potvrzuje, že věrohodnost poškozené a těžká újma na zdraví jsou otázky, které posuzuje soud, a že důkazy o dílčích obdobích soužití obvykle nezpochybní závěr o dlouhodobém týrání.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz