Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. 8 Tdo 911/2025:

Vrchní soud v Praze potvrdil odsouzení otce za znásilnění jeho dcery, jednotlivé praktiky však hodnotil nelogicky. Podle něj opakovaná masturbace penisu rukou dítěte pohlavním stykem srovnatelným se souloží nebyla, zatímco močení dítěte do úst obviněného ano, a to s odůvodněním, že jde o jednání „zvýšeně škodlivé“ a „ojedinělé“. Nejvyšší soud dovolání zamítl, ale chybné odůvodnění odvolacího soudu opravil. Vysvětlil, že určující pro kvalifikaci jako zločin znásilnění je právě manuální masturbace, a nikoli močení do úst, a že nová úprava sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku na tento výklad nic nemění.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 13. 9. 2024 (sp. zn. 64 T 3/2024) obžaloby pro přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2 tr. zákoníku zprostil podle § 226 písm. b) tr. ř. Pod bodem II. uznal obviněného vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou, trest propadnutí mobilního telefonu a povinnost nahradit nezletilé poškozené nemajetkovou újmu ve výši 400 000 Kč. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2025 (sp. zn. 6 To 75/2024) odvolání obviněného i poškozené podle § 256 tr. ř. zamítl.

Podle skutkových zjištění se obviněný od 16. 4. 2017 do srpna 2022 v místě společného bydliště opakovaně dopouštěl sexuálního jednání vůči své nezletilé dceři, jejíž věk znal. Zneužíval přitom své otcovské autority, jejího nízkého věku a opožděného psychického vývoje, pro který jeho jednání nechápala a nebyla schopna se mu bránit. Mimo jiné si od ní opakovaně nechával rukou masturbovat penis, dráždil ji prstem na přirození, nechával si od ní močit do úst a ukazoval jí na pornografickém videu, jak ho má uspokojovat. Jednání negativně zasáhlo do rozvoje její morálky, vyšších citů a sexuality a vedlo u ní ke vzniku závislosti na manuálním sexuálním dráždění.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a v replice též důvod podle písm. m). Namítal zejména:

• Souhlasil s názorem odvolacího soudu, že masturbace penisu a dráždění na přirození nejsou pohlavním stykem srovnatelným se souloží (poukazoval na rozsudek sp. zn. 7 Tdo 877/2022), protože nebylo prokázáno vniknutí do pohlavního ústrojí. Nesouhlasil však s tím, že by takovým stykem bylo močení do úst, protože při něm nedochází k vniknutí do pohlavního ústrojí ani k manipulaci s pohlavním údem.
• Skutková zjištění o močení do úst jsou ve zjevném rozporu s důkazy. Podle něj nebylo možné, aby se s ohledem na svou tělesnou konstituci uložil do vany a poškozená trpěla enurézou, takže nemohla zadržet moč. Soudy opomenuly provést fotografie z prohlídky bytu.
• Nebylo prokázáno, kolikrát mělo dojít k masturbaci, a podle zásady in dubio pro reo mělo jít nanejvýš o jeden případ. Skutek měl být také časově omezen, protože poškozená byla zhruba rok v péči prarodičů, a mohlo tak jít nejvýše o pokračování v trestném činu.
• Soudy neprovedly navržené výslechy tří svědků. Poškozená byla podle něj nevěrohodná, protože její výpověď nebyla spontánní, byla opakovaně dotazována a mohla být ovlivněna babičkou, která o podezření nejdříve mlčela. Nebyla ani prokázána její závislost na manuálním dráždění a u obviněného nebyla zjištěna žádná sexuální deviace.
• Výše náhrady nemajetkové újmy je pro něj likvidační, protože je vážně nemocný, nemůže pracovat a nemá nárok na invalidní důchod.

V replice navíc namítal, že po zavedení sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku nelze starší judikaturu o manuální masturbaci plošně aplikovat a že v pochybnostech je třeba použít mírnější kvalifikaci. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání odmítnout. Nesouhlasil s názorem odvolacího soudu o močení do úst a upozornil, že manuální stimulace pohlavního údu je ustáleně pohlavním stykem srovnatelným se souloží (usnesení sp. zn. 3 Tdo 466/2025).

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Opakování obhajoby a hodnocení důkazů

Nejvyšší soud úvodem připomněl, že obsah námitek musí věcně odpovídat zákonnému vymezení dovolacího důvodu a že důvody lze měnit jen po dobu trvání dovolací lhůty, takže k doplnění v replice nepřihlížel (§ 265f odst. 2 tr. ř.). Důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. není z hlediska přezkumu relevantní, protože je podmíněn důvody podle písm. g) a h), které obviněný včas uplatnil.

Námitky proti skutkovým zjištěním Nejvyšší soud odmítl jako opakování obhajoby, se kterou se soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly. Dovolací soud proto může na jejich odůvodnění odkázat, pokud je zřejmé, že se argumentací skutečně zabýval (rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Helle proti Finsku a García Ruiz proti Španělsku; usnesení sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).

K údajné nemožnosti jednání ve vaně Nejvyšší soud uvedl, že fotografie z prohlídky bytu i video byly v hlavním líčení provedeny a obviněný byl při něm osobně přítomen, takže soud znal jeho tělesnou konstituci. Z fotografií je navíc zjevné, že šlo o běžnou vanu, nikoli o „vaničku“. Popis poškozené odpovídal jejímu věku, a není třeba po ní požadovat přílišné podrobnosti. Argument o enuréze označil za „poněkud absurdní“, protože ze znaleckého posudku z oboru pedopsychiatrie vyplynulo, že poškozená se ve dne pomočila jen tehdy, když byla zaměstnána jinou aktivitou, a nic nebránilo tomu, aby se vědomě vymočila na požádání.

K zásadě in dubio pro reo soud uvedl, že se uplatní jen při důvodných a neodstranitelných pochybnostech. Z výpovědí poškozené jasně vyplynulo, že k masturbaci docházelo opakovaně, hlavně o víkendech a vždy, když matka nebyla doma. Přesný počet případů není rozhodný, protože pro kvalifikaci i trest je podstatná pravidelnost jednání a doba, ve které k němu docházelo.

Věrohodnost poškozené podle soudu posuzoval soud prvního stupně pečlivě a podrobně. Poškozená byla na svůj věk příliš podrobně obeznámena se sexuálními aktivitami a spontánně a atypicky dokázala předvést masturbaci. Její výpověď byla v podstatných bodech shodná. Znalkyně z odvětví psychologie neshledala manipulaci třetí osobou a znalkyně z odvětví pedopsychiatrie potvrdila její schopnost vnímat a reprodukovat události. Výrok znalkyně, že děti jejího věku nekriticky přijímají, co jim dospělí řeknou, vypovídá spíše o tom, že byla snadno ovlivnitelná obviněným. Poškozená se navíc se svým zážitkem spontánně svěřila babičce, dědovi a školní psycholožce. Nic nenasvědčovalo zlému úmyslu babičky. Že neoznámila první náznaky, naopak svědčí o její obezřetnosti. Absence sexuální deviace ani předchozí majetková trestná činnost obviněného výpověď nezpochybňují, protože obviněný cíleně vyhledával pornografii incestního charakteru a odmítl faloplethysmografické vyšetření.

2. Neprovedené výslechy svědků

Odvolací soud neprovedl výslechy tří navržených svědků, protože se nemohli vyjádřit k trestné činnosti, které nebyli přítomni, a Nejvyšší soud to označil za přiléhavé. Výpovědi babičky a školní psycholožky přitom byly relevantní, protože se jim poškozená svěřila, kdežto navržení svědci s poškozenou netrávili čas bez přítomnosti obviněného a nic nového by nepřinesli. Negativní vztah babičky k obviněnému soudy znaly, protože jej sama nezastírala, a okolnosti jejího prvního kontaktu s orgánem sociálně-právní ochrany dětí nemají vliv na otázku viny. Soudy se tak řídily třemi důvody, pro které lze důkaz neprovést (irelevance, absence vypovídací potence, nadbytečnost; nálezy sp. zn. III. ÚS 61/94, III. ÚS 95/97, I. ÚS 733/01 a III. ÚS 173/02).

3. Které praktiky jsou pohlavním stykem srovnatelným se souloží

Jádro rozhodnutí tvoří výklad zákonného znaku podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Souloží je spojení pohlavních orgánů muže a ženy a jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží je takový styk, při kterém nastává obdobná situace. Rozhodující je způsob provedení a závažnost včetně následků pro oběť. Taková situace je simulována jiným mechanismem schopným vyvolat stejný účinek jako skutečná soulož, zejména orálním či análním stykem, zasouváním předmětů do ženského pohlavního ústrojí nebo srovnatelným použitím náhražek pohlavních orgánů.

Podle ustálené judikatury i literatury sem patří také manuální masturbace, jejíž podstatou je pohyb ruky simulující tření, ke kterému jinak dochází při souloži. Pokud pachatel touto praktikou sleduje sexuální uspokojení, jde o obdobu soulože a nelze ji považovat za méně intenzivní jednání, které by tento znak nenaplnilo (usnesení sp. zn. 3 Tdo 182/2012, 7 Tdo 432/2014, 7 Tdo 841/2010 a 7 Tdo 708/2014). Naopak nevýznamné krátkodobé a povrchní vniknutí prstů při povrchovém osahávání srovnatelné se souloží není, kdežto hluboké vnikání prstů ano, a vždy je nutné vážit konkrétní okolnosti (usnesení sp. zn. 8 Tdo 1015/2016 a 4 Tdo 1301/2016).

Vložení pohlavního údu do ruky ženy za účelem tření je typickým příkladem jiného pohlavního styku srovnatelného se souloží. Proto již skutečnost, že si obviněný opakovaně nechával od poškozené masturbovat penis, naplňovala znak podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Svědčí pro to způsob provedení i závažnost z hlediska následků, zejména psychických, pro nezletilou poškozenou.

4. Močení do úst a dráždění na přirození

Nejvyšší soud uvedl, že dráždění poškozené na přirození bez vniknutí a močení do úst pohlavním stykem srovnatelným se souloží nejsou. Nedochází při nich ke stimulaci žádného pohlavního orgánu jinou částí těla nebo předmětem, které by mohly nahradit druhý pohlavní orgán, a chybí tak srovnatelnost provedení. Močení do úst, vede-li se za účelem sexuálního uspokojení, je jednáním, které lze označit za pohlavní styk jako způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ale nejde o soulož ani o styk srovnatelný se souloží.

Odvolací soud proto chybně uvedl, že masturbace penisu a dráždění na přirození znak nenaplňují, zatímco močení do úst ano, a odůvodnil to „zvýšenou škodlivostí a ojedinělostí ve vztahu k dalšímu vývoji osobnosti poškozené“. Skutková podstata znásilnění se zvýšenou škodlivostí a ojedinělostí jako znakem vůbec nepracuje. Jelikož ale odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně včetně právní kvalifikace potvrdil a pochybil jen v odůvodnění, nebylo nutné napadené rozhodnutí rušit. Nejvyšší soud sporné závěry korigoval a přisvědčil soudu prvního stupně, který manuální stimulaci pohlavních orgánů považoval za praktiku obdobnou souloži a močení do úst za jinou formu pohlavního styku. Charakteristická je navíc kombinace praktik spojená s návodem a ukázkami na pornografickém videu, kterou je třeba posuzovat jako jednání simulující soulož.

5. Vliv zavedení sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku

Námitku, že po novele provedené zákonem č. 166/2024 Sb. nelze starší judikaturu o manuální masturbaci použít, Nejvyšší soud odmítl. Sexuální útok se podle něj týká jakéhokoli způsobu ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ale jiného než soulož nebo jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, které zůstávají pohlavním stykem uvedeným v § 185 tr. zákoníku. Důvodová zpráva k zákonu č. 166/2024 Sb. vycházela z judikaturou zavedených pojmů a nový trestný čin měl zahrnovat méně intenzivní, nepenetrační formy pohlavního styku. Komentářová literatura k novému znění pod jiný pohlavní styk srovnatelný se souloží rovněž nadále řadí manuální masturbaci pohlavního údu muže rukou (Ščerba a kol., Trestní zákoník, komentář k § 185, 3. aktualizace 2025).

Podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době činu, protože je pro obviněného příznivější. Skutek totiž naplňuje znaky zločinu znásilnění i podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v aktuálním znění, který je z hlediska trestnosti přísnější, a dřívější znění sexuální útok neobsahovalo. Podrobný rozbor § 185a tr. zákoníku proto byl nadbytečný.

6. Časové vymezení skutku, pokračování a zákaz reformace in peius

Nejvyšší soud přisvědčil obviněnému, že by přibližně roční období, kdy byla poškozená v péči prarodičů, nemělo být součástí skutku. Pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku předpokládá kumulativně stejnou skutkovou podstatu, jednotný záměr, stejný nebo podobný způsob provedení a blízkou souvislost časovou a v předmětu útoku. Blízká časová souvislost se zpravidla pohybuje v řádu dnů nebo týdnů a za přerušení se obvykle považuje několikaměsíční odmlka, přičemž za horní hranici se zpravidla uvádí přibližně čtyři měsíce (usnesení sp. zn. 5 Tdo 1035/2007, č. 32/2004 Sb. rozh. tr., 8 Tdo 405/2020, 8 Tdo 1542/2016 a 8 Tdo 1142/2019). Při zhruba roční pauze, kdy se obviněný na poškozenou nemohl dostat, a opětovném jednání po jejím návratu do jeho péče, proto o blízké časové souvislosti nelze uvažovat.

Jak ale správně uvedl odvolací soud, taková úvaha by vedla k tomu, že by šlo o více samostatných trestných činů. Námitka je proto namířena v neprospěch obviněného a je nepřípustná (§ 247 odst. 1 a § 265p odst. 1 tr. ř.). Soud prvního stupně navíc již v popisu skutku období u prarodičů implicitně nezahrnul, když místem činu označil společné bydliště rodičů a poškozené, a nedostatek popisu proto neměl vliv na škodlivost jednání ani na právo na spravedlivý proces.

7. Výše náhrady nemajetkové újmy

Obviněný výhrady k náhradě nemajetkové újmy neopřel o žádné konkrétní ustanovení ani princip, a dovolací důvod tak nebyl dostatečně určitě uplatněn. Nejvyšší soud poukázal i na to, že soud prvního stupně se výši náhrady věnoval velmi podrobně (body 54 až 68) a poměry obviněného zohlednil. Požadovanou částku 500 000 Kč přiměřeně snížil na 400 000 Kč právě s ohledem na jeho zdravotní stav a invaliditu třetího stupně. Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že přiznaná částka není likvidační, protože si obviněný při aktivním přístupu může už během výkonu trestu a po propuštění vyhledat zaměstnání odpovídající zdravotnímu stavu a náhradu postupně hradit.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného zamítl podle § 265j tr. ř. jako nedůvodné. Neodmítl je tedy jako zjevně neopodstatněné, ale dovolání bylo přípustné a soud je věcně přezkoumal. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., protože s projednáním v neveřejném zasedání souhlasil státní zástupce i obviněný. Opravný prostředek proti jeho rozhodnutí není přípustný.

Závěr

Rozhodnutí potvrzuje, že u kombinace sexuálních praktik spáchaných na dítěti je pro kvalifikaci jako zločin znásilnění určující jednání srovnatelné se souloží, jímž je i manuální masturbace pohlavního údu, a nikoli to, které z jednání odvolací soud považuje za „škodlivější“. Zavedení sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku od 1. 1. 2025 výklad tohoto znaku nezměnilo, protože sexuální útok míří na méně intenzivní, nepenetrační formy pohlavního styku. Rozhodnutí také připomíná, že chybné odůvodnění odvolacího soudu nemusí vést ke zrušení rozhodnutí, pokud nedošlo ke změně právního posouzení, že pokračování v trestném činu vylučuje několikaměsíční přerušení a že námitky v neprospěch obviněného nejsou v dovolání přípustné.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz