Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2026, sp. zn. 3 Tdo 492/2026:

Toto rozhodnutí navazuje na usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2026, sp. zn. 15 Tdo 1037/2025, které vrátilo věc senátu č. 3 k novému projednání dovolání nejvyšší státní zástupkyně. Senát č. 3 nyní o dovoláních rozhodl a potvrdil, že nepenetrační povaha jednání sama o sobě nevylučuje znásilnění, ale ani neznamená, že každý intenzivní nepenetrační kontakt je znásilněním. Rozhodující je podle něj vždy konkrétní podoba skutkových zjištění. Protože skutková zjištění v této věci nebyla dostatečně konkretizovaná, nebyla právní kvalifikace jako sexuální útok podle § 185a tr. zákoníku nesprávná.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, nejprve obviněného rozsudkem ze dne 21. 11. 2023 zprostil obžaloby. Po kasačním usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2024 (sp. zn. 9 To 5/2024) jej rozsudkem ze dne 4. 10. 2024 (sp. zn. 22 T 5/2023) uznal vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Uložil mu podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let a povinnost zaplatit poškozené 50 000 Kč.

Podle skutkové věty se obviněný od 1. 7. do 31. 8. 2019 na chalupě za účelem vlastního sexuálního uspokojení zneužil důvěry nezletilé dívky z okruhu jeho blízkých, jejíž věk znal a která jej vnímala jako blízkého člověka. V rámci hry na lovce a zvíře ji opakovaně olizoval na krku a kolem uší, osahával a hladil po celém těle, nejméně ve dvou případech ji líbal a lízal na obnaženém genitálu a nejméně v jednom případě jí přikládal obnažený penis k hýždím. Využil přitom její neznalosti sexuální problematiky, protože s ohledem na věk, intelekt a rozumový a mravní vývoj nebyla schopna pochopit smysl jeho jednání a adekvátně se bránit.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2025 (sp. zn. 9 To 72/2024) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a při nezměněném popisu skutku obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou a povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 80 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 3. 5. 2023. Opřel se přitom o rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 877/2022 s tím, že šlo jen o povrchové olizování bez vniknutí dovnitř, a čin tedy nebyl proveden způsobem srovnatelným se souloží.

Argumentace dovolatelů

Proti rozsudku podali dovolání obviněný i nejvyšší státní zástupkyně v jeho neprospěch.

Obviněný, který výslovně neuvedl žádný dovolací důvod, ale věcně uplatnil důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítal zejména:

• Zjevný rozpor skutkových zjištění s důkazy. Oba rozsudky krajského soudu, zprošťující i odsuzující, jsou podle něj v relevantních pasážích textově shodné, takže byl na základě shodných zjištění jednou zproštěn a podruhé uznán vinným. Doplnění dokazování odvolacím soudem bylo z hlediska důkazů bezvýznamné.
• Odvolací soud ve svém kasačním usnesení nepřípustně vnutil krajskému soudu svou představu o vině. Poškozená podle něj neměla motiv lhát jen podle odvolacího soudu a nelze to bez dalšího dovozovat, zejména v „intimních záležitostech“. Úřední záznam o podání vysvětlení měl být také použitelným důkazem.
• Uložený trest je krutý a nepřiměřený.

Nejvyšší státní zástupkyně uplatnila důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a argumentovala zejména tím, že:

• Vrchní soud nesprávně vyšel z požadavku, že znásilnění jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží vyžaduje, aby byla do pohlavního ústrojí ženy alespoň zčásti vpravena jiná část těla muže. Tento požadavek nevyplývá ze zákona, literatury ani judikatury včetně rozsudku sp. zn. 7 Tdo 877/2022.
• Pojem „srovnatelný“ nelze zaměňovat s pojmy „shodný“ nebo „stejný“. Za styk srovnatelný se souloží lze považovat i olizování genitálií ženy, protože i ono má na sexuální sféru oběti podobně citelný dopad jako soulož a je s ní srovnatelné z hlediska blízkosti fyzického kontaktu. V této věci navíc obviněný kromě olizování přikládal obnažený penis k hýždím poškozené a je třeba přihlédnout k jejímu nízkému věku a k opakovanosti jednání.
• Rozsudek sp. zn. 7 Tdo 877/2022 se týkal skutkově odlišné situace, tedy relativně krátkodobého, jednorázového jednání bez přikládání penisu.

Obviněný ve vyjádření k dovolání nejvyšší státní zástupkyně namítal, že se opírá o starší judikaturu, která nereflektuje novelu účinnou od 1. 1. 2025. Z důvodové zprávy ke sněmovnímu tisku č. 616 podle něj plyne záměr zákonodárce odlišit trestné činy podle závažnosti a rozdělení na penetrační a nepenetrační praktiky této diferenciaci odpovídá. Opačný výklad by podle něj popřel zásadu in dubio mitius.

Procesní vývoj před Nejvyšším soudem

Dovoláním otevřenou otázkou se nejprve zabýval senát č. 3 trestního kolegia, který usnesením ze dne 24. 9. 2025 (sp. zn. 3 Tdo 450/2025) postoupil věc velkému senátu podle § 20 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Neztotožnil se totiž s názorem odvolacího soudu a měl za to, že popsané jednání ze své podstaty naplňuje znak pohlavního styku srovnatelného se souloží.

Velký senát usnesením ze dne 1. 4. 2026 (sp. zn. 15 Tdo 1037/2025) věc vrátil senátu č. 3, protože podmínky pro postoupení nebyly splněny. Mezi usnesením senátu č. 3 a rozsudkem sp. zn. 7 Tdo 877/2022 totiž nebyly dva odlišné názory na tutéž právní otázku. Rozsudek senátu č. 7 podle velkého senátu nelze chápat tak, že každé nepenetrační jednání je bez dalšího vyloučeno z posouzení podle § 185 tr. zákoníku, ani tak, že jakýkoli intimní kontakt určitého typu musí být vždy považován za pohlavní styk srovnatelný se souloží. Rozhodné jsou konkrétní skutkové okolnosti, způsob provedení a intenzita zásahu do sexuální integrity. Starší rozhodovací praxi proto nelze po novele provedené zákonem č. 166/2024 Sb. přebírat mechanicky, bez zohlednění nové systematiky trestných činů v sexuální oblasti.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Dovolání obviněného: polemika s hodnocením důkazů

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného obsahuje převážně skutkové námitky, které z části uplatňoval již před soudy nižších stupňů a které se soudy dostatečně vypořádaly. Obviněný neoznačil žádné konkrétní skutkové zjištění, které by z důkazů nevyplývalo při žádném logickém hodnocení. Skutečnost, že soudy hodnotily věrohodnost poškozené jinak, než by si přál, extrémní rozpor nezakládá, pokud dostály požadavkům volného hodnocení důkazů a své úvahy odůvodnily.

Značná část dovolání stála na srovnávání původního zprošťujícího rozsudku, kasačního usnesení a následných odsuzujících rozhodnutí. Takovou argumentací nelze dovolací přezkum založit. Předmětem dovolacího řízení je pravomocný rozsudek odvolacího soudu a řízení, které mu bezprostředně předcházelo. Podle § 265a odst. 4 tr. ř. navíc dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Nejvyšší soud sice připustil, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně mohlo být v závěrečných bodech přehlednější, ale to nezpůsobilo nepřezkoumatelnost. Formulační podobnost s dřívějším zprošťujícím rozsudkem neznamená, že soud rozhodl bez vlastního hodnocení důkazů, a odvolací soud se s námitkami obviněného vypořádal v bodech 22 až 30 svého rozsudku.

Námitky proti trestu lze podle Nejvyššího soudu uplatnit jen podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Obviněnému hrozil trest odnětí svobody od tří do dvanácti let podle § 185a odst. 3 tr. zákoníku a byl mu uložen trest tří let, tedy na samé dolní hranici sazby. O nepřiměřeném nebo dokonce krutém trestu proto nelze uvažovat. Dovolání obviněného bylo proto odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

2. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně: nepenetrační povaha není výlučné kritérium

Nejvyšší soud přisvědčil nejvyšší státní zástupkyni v tom, že samotná nepenetrační povaha jednání nemůže být obecným a výlučným kritériem pro vyloučení kvalifikace podle § 185 tr. zákoníku. Takový závěr by byl příliš zjednodušující a neodpovídal by závěrům velkého senátu. Stejně tak ale nelze přijmout opačný závěr, že už samotný intenzivní intimní kontakt se zevními genitáliemi poškozené stačí k závěru o pohlavním styku srovnatelném se souloží. I v takovém případě je třeba hodnotit konkrétní prokázanou podobu jednání, jeho rozsah, intenzitu a skutkovou určitost závěrů, které bylo možno z důkazů učinit.

V posuzované věci podle Nejvyššího soudu zůstala skutková zjištění vymezena obecněji a neobsahují dostatečně konkretizující okolnosti, ze kterých by bylo možno bezpečně dovodit intenzitu srovnatelnou se souloží. Odvolací soud vycházel z toho, že při absenci bližšího skutkového podkladu pro vyšší intenzitu je třeba postupovat ve prospěch obviněného, což není v rozporu se závěry velkého senátu. Ten naopak připustil, že u méně intenzivních nepenetračních forem intimního kontaktu může být namístě kvalifikace podle § 185a tr. zákoníku, která je schopna zajistit spravedlivé potrestání pachatele.

Argumentace nejvyšší státní zástupkyně podle Nejvyššího soudu stála hlavně na obecné tezi, že novela č. 166/2024 Sb. neměnila obsah pojmu pohlavního styku srovnatelného se souloží, a na odkazech na starší judikaturu a literaturu. Nepřekonala však rozhodující okolnost, tedy konkrétní podobu skutkových zjištění. Neoznačila žádné další skutkové okolnosti, které by soudy zjistily a které by odůvodňovaly závěr, že jednání obviněného už dosáhlo této intenzity. Kvalifikaci podle § 185a tr. zákoníku proto nelze považovat za nesprávnou.

Nejvyšší soud výslovně zdůraznil, že závěr nebagatelizuje závažnost jednání. Odvolací soud je posoudil jako zvlášť závažný zločin sexuálního útoku a uložil nepodmíněný trest. Sporné nebylo, zda jde o jednání trestné a závažné, ale pouze to, zda při konkrétních skutkových zjištěních byly splněny podmínky přísnější kvalifikace podle § 185 tr. zákoníku. Nebyly.

K vyjádření poškozené uvedl, že se v rozhodné části překrývá s dovoláním nejvyšší státní zástupkyně. Její další výhrady o obecné závažnosti takového jednání, rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva a výši náhrady nemajetkové újmy nemohou změnit hmotněprávní posouzení skutku, které je předmětem dovolání nejvyšší státní zástupkyně.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti jeho rozhodnutí není přípustný, s výjimkou obnovy řízení.

Závěr

Rozhodnutí upřesňuje, jak se po novele trestního zákoníku vykládá hranice mezi znásilněním a sexuálním útokem u nepenetračního jednání. Nepenetrační povaha znásilnění nevylučuje, ale ani sama o sobě nezakládá. Rozhodující je konkrétní způsob provedení, intenzita a rozsah zásahu do sexuální integrity oběti, a tyto okolnosti musí být vyjádřeny ve skutkových zjištěních. Pokud skutková věta takové okolnosti neobsahuje a v dokazování nebyly zjištěny, lze jednání posoudit jako sexuální útok podle § 185a tr. zákoníku. Pro praxi z toho plyne, že přesný a konkrétní popis jednání ve skutkové větě je klíčový pro volbu mezi oběma trestnými činy a že starší judikaturu je po novele nutné používat s ohledem na novou systematiku.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz