Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2025, sp. zn. 7 Tdo 988/2025:

Obviněný připustil, že s čtrnáctiletou dívkou, která byla u něj na návštěvě, pohlavně žil, ale tvrdil, že styk byl dobrovolný. Poukazoval na její chování po události, na polohu, ve které k činu došlo, a na to, že u poškozené nebyla zjištěna žádná poranění. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože ho uplatnil jen formálně, a pro úplnost se vyjádřil i k tomu, proč uvedené okolnosti nedobrovolnost pohlavního styku nevylučují. Rozhodnutí je zajímavé také tím, jak soud vyložil své omezené možnosti v dovolacím řízení.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Ostravě uznal obviněného rozsudkem ze dne 10. 1. 2025 (sp. zn. 30 T 8/2024) vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 6. 2025 (sp. zn. 3 To 26/2025) odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Podle skutkových zjištění obviněný dne 1. 12. 2023 v odpoledních hodinách ve svém rodinném domě umožnil čtrnáctileté poškozené, která byla u něj spolu se dvěma dalšími nezletilými sourozenci na návštěvě, aby si z lednice vzala a částečně vypila láhev rumu o objemu 0,5 litru, čímž se dostala do stavu silné opilosti projevujícího se ztrátou stability, nevolností a zvracením. Téhož dne kolem 21. hodiny využil této intoxikace, své fyzické převahy, náklonnosti poškozené k jeho osobě a jejího důvěřivého vztahu k němu. Věděl, že poškozená dovršila teprve 14 let a že o ni má pečovat. Za účelem svého sexuálního uspokojení ji, když spala v ložnici, vysvlékl a osahával, a přestože poškozená dávala nesouhlas najevo jak slovně (uváděla, že ji to bolí), tak aktivní obranou, kdy se ho snažila odstrkovat, a později opakovaně žádala, aby toho nechal, vynutil si na ní pohlavní styk, který ukončil až svým vyvrcholením. Jednal vědom si možného negativního dopadu na další vývoj poškozené v sexuální oblasti.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítal zejména:

• Soudy nesprávně označily poškozenou za věrohodnou a neprovedly řadu podstatných důkazů navržených obhajobou. Nedobrovolnost pohlavního styku a použití násilí pak dovozovaly jen z domněnek založených na věku poškozené a její konzumaci alkoholu. Nevypořádaly se s polohou, ve které k činu došlo, která podle něj vylučovala možnost klást odpor, ani s tím, že se poškozená bezprostředně po události chovala uvolněně, žertovala s policejním komisařem a komunikovala se svým přítelem.
• Soudy nesprávně hodnotily znalecký posudek z oboru gynekologie, který předložila obhajoba a jehož autorka se mohla vyjádřit k tomu, zda změny na orgánech poškozené nesou známky násilí. Obviněný uvedl, že byl soudem v tísni přiveden k tomu, aby souhlasil se čtením posudku bez výslechu znalkyně. Znalecký posudek z oboru psychologie navíc nebyl vyhodnocen v jeho prospěch, zejména závěr, že popisovaný způsob jednání, který by přehlížel odpor poškozené, se vymyká jeho osobnosti.
• Při důsledném vypořádání s obhajobou by jeho jednání bylo kvalifikováno jen jako pohlavní zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Uložený trest je nepřiměřeně přísný, měl být podmíněný, a soudy dostatečně nezohlednily péči o nezletilého syna, který jeho nepřítomnost těžce snáší.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Uvedl, že obviněný opakuje námitky z odvolání, neuvádí, jakých důkazů a skutkových zjištění se zjevný rozpor týká a jaké důkazy nebyly provedeny, a že námitky proti trestu se pod žádný dovolací důvod nepodřazují. Poukázal také na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 950/19, podle kterého se při ukládání trestu zvažuje nejlepší zájem dítěte. Podle něj zájem poškozené a veřejný zájem převažují nad zájmem syna obviněného.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Dovolání uplatněné jen formálně

Nejvyšší soud úvodem připomněl, že je vázán dovolacími důvody a jejich odůvodněním a není oprávněn argumentaci dovolatele sám domýšlet. Kvalitní argumentaci má zajistit povinné zastoupení obhájcem. Uplatněné důvody posuzoval ve spojení s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, protože obviněný brojil především proti rozsudku soudu prvního stupně. To podle něj nemělo vliv na konečné posouzení.

Obviněný jen opakoval obhajobu z předchozích fází řízení, tedy že pohlavní styk byl dobrovolný, a polemizoval s hodnocením důkazů. Dovolání přitom nemůže stát na námitkách proti tomu, jak soudy důkazy hodnotily, jaká skutková zjištění z nich vyvodily a v jakém rozsahu dokazovaly. Dokazování je úkolem soudu prvního stupně s možnou korekcí odvolacím soudem, nikoli dovolacího řízení. Běžná polemika se skutkovými zjištěními nespadá pod žádný dovolací důvod (usnesení velkého senátu sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, č. 31/2019 Sb. rozh. tr.).

2. Nedobrovolnost styku, poloha a absence poranění (nad rámec přezkumu)

Nad rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud uvedl, že skutková zjištění v žádném rozporu s důkazy nejsou. Podle výpovědí poškozené i obviněného k pohlavnímu styku skutečně došlo, a zbývalo vyhodnotit, zda byl dobrovolný, nebo vynucený násilím. Soudy tuto otázku podle něj správně vyřešily. Poškozená logicky a podrobně popsala, že se bránila fyzicky i slovně, ale marně vzhledem k výrazné fyzické disproporci. Její chování po činu tomu odpovídá. Zavřela se do koupelny, spontánně vše vypověděla telefonicky příteli, který zajistil příjezd policie, a její tehdejší stav autenticky zachycují i hlasové zprávy, které mu poslala. Soudy navíc nezjistily žádný motiv poškozené obviněnému neprávem uškodit, protože k němu měla před útokem pozitivní vztah.

Absence větších poranění nesvědčí pro dobrovolnost. Podle Nejvyššího soudu nejsou větší poranění oběti znásilnění nutným odrazem násilí pachatele (rozhodnutí č. 10/2022 Sb. rozh. tr. a usnesení sp. zn. 11 Tdo 294/2014). Tyto závěry jsou podle něj přiléhavé i pro polohu použitou při útoku, o které obviněný tvrdil, že odpor vylučovala.

3. Znalecké posudky

Autenticitu výpovědi poškozené potvrdily znalecké posudky z oboru klinické psychologie a psychiatrie a výslechy znalců u hlavního líčení. Znalci neshledali patologickou lhavost ani konfabulace, označili poškozenou za spolehlivou a schopnou správně vnímat, zapamatovat si a reprodukovat prožité události a nezjistili žádné aspekty, které by svědčily o úmyslu obviněnému ublížit. Posudek gynekoložky předložený obhajobou byl v hlavním líčení přečten podle § 211 odst. 5 tr. ř., a tedy proveden, soudy však jeho závěry neakceptovaly, mimo jiné pro důvodné pochybnosti o tom, zda se znalkyně pohybovala v rámci své odbornosti. Výtku k posudku psychologa Nejvyšší soud označil za vytržení závěru z kontextu. Posudek totiž odpovídá závěrům ostatních znalců, podle nichž obviněný čin spáchal pod vlivem situačního selhání, sexuální potřeby a vědomí převahy nad poškozenou, která byla pod vlivem alkoholu.

Hodnocení věrohodnosti svědků a dalších důkazů náleží s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti soudu, který důkaz provedl, tedy soudu prvního stupně. To, že soud hodnotil věrohodnost jinak, než by si obviněný přál, nezakládá zjevný rozpor s důkazy ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

4. Neprovedené důkazy a hmotněprávní důvod

Třetí alternativu dovolacího důvodu podle písm. g), tedy nedůvodné neprovedení podstatných důkazů, obviněný uplatnil bez označení konkrétních důkazů, takže ji Nejvyšší soud nemohl věcně posoudit. Soudy se navíc podle něj návrhy na doplnění dokazování zabývaly a zdůvodnily, proč je neprovedly. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak obviněný nenaplnil, protože všechny námitky směřovaly proti skutkovým závěrům a domáhaly se jiného skutkového stavu. Úvaha, že šlo jen o pohlavní zneužití podle § 187 tr. zákoníku, stála výlučně na jeho verzi děje.

5. Námitky proti trestu

Námitky proti druhu a výměře trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy pokud byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest mimo zákonnou sazbu. Tento důvod obviněný neuplatnil a ani okolnosti jeho naplnění nesvědčí. Nesprávné vyhodnocení kritérií podle § 39 až 42 tr. zákoníku nelze namítat žádným dovolacím důvodem (č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Výjimkou by byla situace, kdy by nebyly dodrženy základní požadavky spravedlivého procesu, například při extrémním porušení principu proporcionality trestní represe. O takový případ nešlo. Soud prvního stupně vyložil, k čemu přihlížel a proč je nepodmíněný trest spravedlivý a přiměřený, a stanovil jej na samé dolní hranici zákonné sazby. Soudy zohlednily i osobu obviněného včetně péče o nezletilého syna (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 747/06).

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože se námitky míjely s uplatněnými i s jinými dovolacími důvody podle § 265b tr. ř. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení přípustný.

Závěr

Rozhodnutí připomíná, že samotné opakování obhajoby ani nesouhlas s hodnocením důkazů dovolací důvod nezakládají. Dovolatel musí konkrétně označit důkazy a skutkové okolnosti, na které se zjevný rozpor nebo opomenutí vztahují. Nejvyšší soud také potvrdil, že při znásilnění nejsou větší poranění oběti nutným odrazem násilí a že poloha, ve které k činu došlo, odpor oběti nevylučuje. Spontánní reakce poškozené po činu a znalecké závěry o její spolehlivosti jsou naopak významnými podklady pro závěr o nedobrovolnosti. Konečně i námitky proti nepodmíněnému trestu a péči o dítě odsouzeného mají v dovolání velmi omezený prostor.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz