Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2025, sp. zn. 4 Tdo 942/2025:

Obviněný, který svou družku opakovaně týral, rdousil ji do bezvědomí a donutil ji k pohlavnímu styku, v dovolání zpochybňoval především právní kvalifikaci jednání jako pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví. Poukazoval na závěr soudního lékaře, podle něhož zranění byla lehká a vážné následky by mohly nastat jen jako „nechtěná, nešťastná náhoda“. Nejvyšší soud dovolání odmítl. Vysvětlil, že o tom, zda jde o ublížení na zdraví, nebo o těžkou újmu na zdraví, rozhoduje soud a nikoli znalec, a že rdoušení až do bezvědomí je jednáním, ze kterého lze dovodit úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví.

Dosavadní průběh řízení

Okresní soud v Chomutově uznal obviněného rozsudkem ze dne 4. 11. 2024 (sp. zn. 47 T 56/2023) vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu, přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Uložil mu podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou. Poškozenou odkázal s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 2. 2025 (sp. zn. 4 To 27/2025) odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Podle skutkových zjištění obviněný nejméně od ledna 2023 do 6. 5. 2023 v bytě, kde žil se svou družkou, ji zpravidla pod vlivem alkoholu obden psychicky deptal a fyzicky napadal. Soustavně ji podezíral z nevěry, urážel ji, bil ji, tahal za vlasy a nejméně ve čtyřech případech ji rdousil natolik silně, že ztratila vědomí. Jednání se stupňovalo. Na konci února 2023 jí přiložil nůž ke krku a lehce ji pořezal na tváři, dne 24. 3. 2023 ji bil a rdousil do bezvědomí a vyhrožoval, že ji zabije, a dne 6. 5. 2023 ji zamkl v bytě, opět jí vyhrožoval nožem, bil ji a rdousil a následně si na ní násilím vynutil pohlavní styk. Již dne 4. 5. 2023 se o pohlavní styk pokusil, což poškozená odvrátila obranou. U poškozené jednání vyvolalo strach o život a akutní stresovou poruchu.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítal zejména:

• Soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav na základě nesprávného hodnocení důkazů a některá zjištění nemají oporu v dokazování. Soužití s poškozenou bylo nepřístupné třetím osobám, takže jde o situaci „tvrzení proti tvrzení“, a skutečnost, že při bouřlivém soužití došlo k poranění, sama o sobě nenaplňuje znaky trestného činu.
• Jednání nemělo být posouzeno jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví. Podle znaleckého posudku z oboru soudního lékařství jednání nesměřovalo k těžké újmě, ke které mohlo dojít jen jako k nechtěnému následku, a nebyl dán ani jeho úmysl ji způsobit. Standardní doba léčení všech zranění činila jeden týden až deset dní a poškozená lékařskou pomoc nevyhledala. Nanejvýš tak mohlo jít o ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že pro úmysl těžké újmy je třeba zkoumat intenzitu útoku. Podle ní soudy správně dovodily, že při rdoušení až do bezvědomí mohlo dojít ke zvracení a vdechnutí obsahu žaludku do plic, případně k záchvatovitému stavu a otoku mozku. Upozornila, že znalec tím, že vážné ohrožení označil za „nešťastnou náhodu“, učinil právní hodnocení, které mu nepřísluší. Navrhla dovolání odmítnout.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Meze dovolání a hodnocení věrohodnosti poškozené

Nejvyšší soud připomněl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem k nápravě vyjmenovaných vad, nikoli k revizi skutkových zjištění. Dovolací soud není třetí instancí a nemůže bez dalšího přehodnocovat důkazy, které sám neprovedl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti (usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03). Námitky obviněného byly už dříve uplatněny a soudy se s nimi přesvědčivě vypořádaly, takže jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. soud zopakoval, že zahrnuje opomenuté důkazy, procesně nepřípustné důkazy a svévolné hodnocení důkazů (usnesení sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). Nic z toho zde nenastalo.

Obviněný byl usvědčován nejen výpovědí poškozené, ale i výpověďmi řady svědků včetně matky poškozené, které se postupně svěřovala a která viděla její zranění. Důkazy tvořily také znalecké posudky z oborů soudního lékařství, psychiatrie a psychologie, listiny a zajištěná komunikace z mobilních telefonů. Nešlo proto o situaci „tvrzení proti tvrzení“. Znalci z oborů klinické psychologie a psychiatrie navíc poškozenou vyšetřili a dospěli k závěru, že netrpí duševní poruchou, nemá hysterické rysy, zvýšenou agresivitu ani sklon ke konfabulacím a je schopna vnímat, zapamatovat si a reprodukovat prožité události. Soudy její výpověď proto považovaly za konzistentní, podrobnou a bez rozporů.

2. Rozdíl mezi ublížením na zdraví a těžkou újmou na zdraví

Nejvyšší soud vyložil hraniční vymezení obou pojmů. Zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku. Rozdíl od ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 a § 122 odst. 1 tr. zákoníku spočívá v tom, že těžká újma je vážnou poruchou zdraví nebo vážným onemocněním, které postižený pociťuje jako citelnou újmu v obvyklém způsobu života, a že porucha trvá delší dobu. Za hranici se v praxi považuje asi šest týdnů, přičemž doba může být delší i kratší podle povahy poruchy a jejích příznaků (rozsudek sp. zn. 9 Tz 30/65, č. 13/1966-III. Sb. rozh. tr.).

Zásadní je, že o tom, zda v konkrétním případě jde o ublížení, nebo o těžkou újmu na zdraví, rozhoduje soud a nikoli znalec, protože jde o závěr právní. Znalec může soudu poskytnout lékařský nález nebo posudek o tom, jakou povahu zranění mají a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo.

3. Úmysl a pokus těžkého ublížení na zdraví

Při posuzování útoku proti zdraví nelze vycházet jen z toho, jaká újma skutečně vznikla. Je třeba přihlédnout i k okolnostem útoku, způsobu jeho provedení a nebezpečí, které hrozilo (rozsudek sp. zn. 10 Tz 21/63, č. 16/1964 Sb. rozh. tr.). Pokud pachatel jednal v úmyslu způsobit těžkou újmu a k ní nedošlo, přichází v úvahu pokus podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Pro úmysl postačí, že pachatel věděl, že svým jednáním může tento těžší následek způsobit, a byl s tím srozuměn (usnesení sp. zn. 8 Tdo 1501/2008 a 8 Tdo 1342/2013). Na srozumění lze usuzovat ze způsobu provedení činu, intenzity útoku, části těla, proti které směřoval, a z pohnutky.

V této věci znalec soudního lékařství uvedl, že zranění poškozené byla lehká, ale rdoušení představovalo hrozbu, že při ztrátě vědomí dojde ke zvracení a vdechnutí obsahu žaludku do plic, případně k záchvatovitému stavu a otoku mozku. Nejvyšší soud k tomu uvedl, že každý průměrně disponovaný člověk si musí být vědom toho, že rdoušení jiného až do bezvědomí může vést k těžké újmě na zdraví. Obviněný přitom takto poškozenou rdousil ve čtyřech případech. Útok byl veden proti krku a byl objektivně způsobilý těžkou újmu zapříčinit. Pokud znalec dodal, že vážné ohrožení by bylo vázáno na komplikaci v kategorii „nechtěného, nešťastné náhody“, dopustil se právního hodnocení, které mu nepřísluší.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že obviněný jednal v úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví a k ní jen náhodou nedošlo. Těžší následek přitom spočíval ve vážné poruše zdraví, která by poškozenou omezila v běžném způsobu života po dobu delší než šest týdnů nebo by způsobila poškození důležitého orgánu (§ 122 odst. 2 písm. e), i) tr. zákoníku). Obviněný proto naplnil znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví v jednočinném souběhu s ostatními trestnými činy a úvahu o pouhém přečinu ublížení na zdraví vyloučil.

4. Vázanost skutkovými zjištěními

Námitky o nedostatku úmyslu Nejvyšší soud označil za založené na vlastním, pro obviněného příznivějším hodnocení důkazů. Skutková věta výroku o vině přitom výstižně obsahuje znaky objektivní i subjektivní stránky pokusu a dovolací soud je zjištěným skutkovým stavem vázán (nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02 a IV. ÚS 449/03).

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení přípustný.

Závěr

Rozhodnutí je užitečné zejména pro posuzování domácího násilí spojeného s rdoušením. I když zranění poškozené byla podle znalce lehká, může rdoušení až do bezvědomí zakládat pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví, protože lze z něj dovodit úmysl nebo alespoň srozumění s možností těžké újmy. Závěr, zda jde o ublížení na zdraví, nebo o těžkou újmu, je závěrem právním a přísluší soudu, který vychází z lékařských poznatků o nebezpečí, které poškozené hrozilo. Znalec proto nemůže své hodnocení, že těžké následky by byly „nešťastnou náhodou“, vnutit soudu. Zároveň platí, že dovolání nemůže založit samotná polemika s hodnocením důkazů nebo tvrzení o situaci „tvrzení proti tvrzení“, pokud soudy výpověď poškozené přezkoumatelně odůvodnily a podpořily dalšími důkazy.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz