Kdy je prodej léků s obsahem efedrinu jen mírněji trestným přechováváním prekurzoru podle § 286 trestního zákoníku, a kdy už jde o přísně trestaný podíl na samotné výrobě metamfetaminu podle § 283 trestního zákoníku? Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 5. 2026, sp. zn. 11 Tdo 268/2026, znovu potvrdil klíčové kritérium tohoto rozlišení – a podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl dovolání muže, který tvrdil, že o účelu prodávaných léků nic nevěděl.
Co se stalo
Obviněný R. N. byl rozsudkem Městského soudu v Praze uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Za tento zločin a za dva sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let. Podle skutkových zjištění financoval a organizoval nákup tablet Efedrina Arena 50 mg, které předával spoluobviněnému V. H., jenž z nich v bytě pronajatém od obviněného vyráběl metamfetamin; obviněný přitom rozhodoval o množství léků určených k výrobě, podílel se na jejich dalším prodeji osobám zneužívajícím je k témuž účelu a vyrobený pervitin si i sám odebíral. Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení výrok o vině mírně upravil (šlo o formulační zpřesnění, že prekurzorem není samotná tableta, ale v ní obsažená účinná látka efedrin hydrochloridu), v podstatě jej ale potvrdil.
V čem byl spor
Obviněný v dovolání opřeném o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu namítal, že nebylo prokázáno, že by věděl či byl srozuměn s tím, že jím prodávané „vitamínové doplňky“ budou použity k nedovolené výrobě metamfetaminu – tvrdil, že netušil, že tableta Efedrina Arena obsahuje efedrin coby prekurzor, a že v bytě, který spoluobviněnému H. pronajal, nikdy neviděl žádnou domácí varnu. Vinu podle něj na sebe křivě strhl spoluobviněný H., který učinil prohlášení viny s cílem získat mírnější trest.
V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu pak dovolatel navrhoval mírnější právní kvalifikaci. S odkazem na stanovisko velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, publikované pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr., argumentoval, že soudy neprokázaly jeho vědomí o účelu, k němuž měla léčiva sloužit, a proto mělo být jeho jednání posouzeno jen jako mírněji trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 trestního zákoníku.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Nejvyšší soud připomněl klíčová východiska citovaného stanoviska Tpjn 301/2018: skutečnost, zda nakládání s léčivými přípravky s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu skutečně směřovalo k nedovolené výrobě drogy podle § 283 trestního zákoníku, musí být vždy předmětem dokazování. Orgány činné v trestním řízení musí u každého článku distribučního řetězce – tedy i u opakovaných „překupníků“ léčiv, než se dostanou k samotnému výrobci – zkoumat, zda jejich úmysl (postačí nepřímý) zahrnoval vědomí, že jde o zneužití k výrobě drogy. Pokud takové vědomí prokázat nelze, přichází v úvahu jen mírnější kvalifikace podle § 286 trestního zákoníku, protože samotné léčivo s obsahem prekurzoru lze považovat za „jiný předmět“ ve smyslu tohoto ustanovení.
Nejvyšší soud dále vysvětlil zásadní rozdíl mezi trestným činem podle § 286 trestního zákoníku a přípravou zločinu podle § 283 trestního zákoníku ve spojení s § 20 odst. 1 trestního zákoníku: příprava musí vždy směřovat ke konkrétnímu, individuálně určenému trestnému činu, zatímco § 286 trestního zákoníku postihuje již samotné vyrobení, opatření či přechovávání prekurzoru obecně určeného k nedovolené výrobě drog, bez vztahu ke konkrétnímu budoucímu skutku. Vztah mezi oběma ustanoveními je přitom vztahem subsidiarity – § 286 trestního zákoníku se použije jen tam, kde se nepodaří prokázat individualizovaný úmysl vyžadovaný přísnější skutkovou podstatou.
Na skutkový stav zjištěný v projednávané věci ovšem podle Nejvyššího soudu tato mírnější kvalifikace nedopadá. Obviněný totiž prokazatelně financoval nákup konkrétního množství léčiv, sám rozhodoval, kolik jich bude použito k výrobě metamfetaminu ve „varně“ zřízené v jeho vlastním pronajatém bytě, podílel se na prodeji vyrobené drogy dalším osobám a sám vyrobený pervitin i konzumoval. Jeho jednání tak bylo od počátku cíleně zaměřeno na individuálně určenou výrobu konkrétní drogy, nikoli na obecné nakládání s prekurzorem bez vztahu ke konkrétnímu skutku – naplnil tedy přímý úmysl ve vztahu k § 283 trestního zákoníku, byť v tomto případě jen ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku, jak správně dovodil již vrchní soud.
Zbylé námitky dovolatele – zpochybnění věrohodnosti spoluobviněného H., tvrzení o vlastní nevědomosti o „varně“ v pronajatém bytě – Nejvyšší soud odmítl jako čistě skutkovou polemiku, kterou se řádně a přesvědčivě zabývaly již soudy nižších stupňů, a která navíc byla v přímém rozporu s dalšími provedenými důkazy, včetně výpovědi svědka M. M.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí je praktickou ukázkou aplikace klíčového judikaturního kritéria pro odlišení § 283 a § 286 trestního zákoníku v kauzách týkajících se prekurzorů metamfetaminu – tedy zda pachatelovo jednání směřovalo ke konkrétní, individuálně určené výrobě drogy, nebo šlo jen o obecné nakládání s látkou způsobilou k takovému zneužití. Ukazuje také, že obhajoba postavená na tvrzení o vlastní nevědomosti neobstojí, pokud z okolností případu – zde zejména z faktického rozhodování o množství léčiv určených k výrobě a z osobního odběru vyrobené drogy – jednoznačně vyplývá cílený úmysl.
Nejvyšší soud tak dovolání jako celek posoudil jako neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům a podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu je odmítl.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
