Kdy je svědek natolik nedosažitelný, že mu odpadá povinnost vypovídat osobně u soudu a místo toho může být přečtena jeho dřívější výpověď z přípravného řízení – bez souhlasu obviněného, a dokonce i tehdy, když protokol z hlavního líčení chybně uvádí jiný právní důvod tohoto postupu? Touto procesní otázkou se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. 11 Tdo 2/2026, kterým podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl dovolání muže odsouzeného za dlouhodobý prodej pervitinu, mimo jiné i nezletilému.
Co se stalo
Obviněný O. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Podle skutkových zjištění od roku 2023 do léta 2024 na několika místech na Ústecku a Litoměřicku opakovaně prodával pervitin nejméně šesti různým odběratelům – v desítkách dílčích případů, v množství od 0,2 do 1 gramu za jednotlivou dávku, přičemž jedním z odběratelů byl i tehdy nezletilý P. G. Za tento čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let a trest propadnutí zajištěné hotovosti 22 540 Kč. Krajský soud v Ústí nad Labem jeho odvolání zamítl jako nedůvodné.
V čem byl spor
Obviněný v dovolání opřeném o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu především obecně zpochybňoval věrohodnost usvědčujících svědků a namítal porušení zásady in dubio pro reo, aniž by se věcně vyjádřil k jednotlivým provedeným důkazům – jen paušálně odmítal skutkové závěry a odkazoval na argumentaci uplatněnou dříve ve svém odvolání. Klíčovou procesní námitkou pak bylo tvrzení, že soud prvního stupně nezákonně přečetl u hlavního líčení protokol o výpovědi svědka P. K. z přípravného řízení postupem podle § 211 odst. 2 písm. a) trestního řádu, ačkoli tento svědek podle dovolatele nebyl skutečně nezvěstný – byl totiž jedinkrát osobně přítomen v budově soudu, neopustil území České republiky a v jiných věcech se jej dařilo úspěšně předvolávat. Takto provedený důkaz proto podle obviněného nemohl obstát a mělo jít o zásah do jeho práva na obhajobu a práva vyslýchat usvědčující svědky.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
K obecným skutkovým námitkám Nejvyšší soud uvedl, že jde o pouhé plošné odmítnutí skutkových závěrů bez konkrétní argumentace, které nelze podřadit pod žádný dovolací důvod – navíc odkaz na dřívější argumentaci uplatněnou v odvolání je podle ustálené judikatury (rozhodnutí publikované pod č. 46/2013-I. Sb. rozh. tr.) v dovolání nepřípustný, protože se dovolací soud může zabývat jen tím, co je výslovně tvrzeno přímo v textu dovolání. Skutkový stav byl přitom podle Nejvyššího soudu spolehlivě prokázán vzájemně se shodujícími výpověďmi sedmi svědků, podpořenými kamerovým záznamem zachycujícím jedno z předání drogy a odborným vyjádřením potvrzujícím metamfetamin v sáčku, který obviněný po svém zadržení sám vydal.
K meritu procesní námitky Nejvyšší soud nejprve vysvětlil obsah § 211 odst. 2 písm. a) trestního řádu: dřívější výpověď svědka lze u hlavního líčení přečíst i bez souhlasu stran, mimo jiné tehdy, stal-li se svědek nezvěstným nebo je pro dlouhodobý pobyt v cizině či pro nemoc nedosažitelný, přičemž překážka musí trvale nebo po dohlednou dobu znemožňovat jeho výslech před soudem. Pro závěr o nezvěstnosti přitom postačí, že orgány činné v trestním řízení po svědkovi bezvýsledně pátraly nebo se o jeho výslech bezvýsledně pokoušely a není jim známo, kde se zdržuje.
Nejvyšší soud přitom sám z úřední povinnosti odhalil administrativní chybu v protokolaci hlavního líčení – ten totiž nesprávně uváděl, že ke čtení výpovědi došlo se souhlasem stran podle § 211 odst. 1 trestního řádu, ačkoli ze zvukového záznamu jednoznačně vyplývalo, že šlo o postup podle odstavce 2 písm. a) z důvodu nezvěstnosti svědka. Tuto písařskou nesrovnalost soud označil za nepodstatnou, protože skutečný průběh úkonu byl ze zvukového záznamu zcela zřejmý.
K samotné nezvěstnosti svědka P. K. Nejvyšší soud podrobně zrekapituloval, že šlo o osobu žijící bezdomoveckým způsobem života, kterou se soudu podařilo jen s obtížemi jednou kontaktovat a předvolat k hlavnímu líčení – svědek nicméně navzdory osobně převzatému předvolání k jednání nepřišel, stal se zcela nekontaktním, ukončil zaměstnání, opustil poslední známé bydliště a podle výpovědi svých známých se cíleně skrýval před policií. Teprve po vyčerpání všech reálných možností pátrání (včetně nařízeného předvedení a šetření v místech, kde se obvykle zdržují bezdomovci) dospěl soud prvního stupně k závěru o jeho nezvěstnosti. Nejvyšší soud zdůraznil, že rozhodující je, aby soud vyvinul skutečné, nikoli jen formální úsilí o zajištění osobního výslechu – což se v posuzované věci stalo. Obecná tvrzení obviněného, že se svědka dařilo předvolávat v jiných, blíže nespecifikovaných věcech, tento závěr nijak nevyvrátila, protože neobsahovala žádný konkrétní zdroj informací o jeho aktuálním pobytu, který by soud mohl využít.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že podmínky pro čtení výpovědi podle § 211 odst. 2 písm. a) trestního řádu byly splněny a k porušení práva obviněného na obhajobu ani práva vyslýchat svědky nedošlo.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí dobře ilustruje, jaké množství a intenzitu úsilí musí soud vynaložit, než může svědka označit za nezvěstného a přečíst jeho dřívější výpověď bez jeho osobního výslechu – jednorázový kontakt se svědkem, po němž tento následně zmizí a cíleně se skrývá, přitom nezvěstnost nevylučuje, naopak ji dokresluje. Poučné je také to, jak Nejvyšší soud přistoupil k písařské chybě v protokolu o hlavním líčení (nesprávně uvedený právní důvod čtení výpovědi) – rozhodující je faktický průběh úkonu ověřitelný ze zvukového záznamu, nikoli formální označení v písemném protokolu. Rozhodnutí je rovněž připomínkou, že obecné odmítnutí skutkových závěrů bez konkrétní argumentace k jednotlivým důkazům dovolací důvod nezakládá, stejně jako pouhý odkaz na dřívější odvolací námitky.
Nejvyšší soud tak dovolání jako celek vyhodnotil jako zčásti neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům a zčásti zjevně neopodstatněné, a podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu je odmítl.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
